Mast z kafru, lihu a mýdla léčila klouby už v 16. století. Paracelsus jí dal jméno, Švejk ji proslavil v Čechách

Když Josef Švejk na prvních stránkách románu leží stižen revmatismem a u odvodu oznamuje, že má oteklá kolena, čeští čtenáři si od roku 1921 spojují slovo „opodeldok“ s tím nejprostším, co si člověk může na kloub namazat. Jenže příběh téhle masti začíná o čtyři staletí dříve a původní přípravek, který nesl totéž jméno, vypadal úplně jinak než polotuhé mazání z lékáren první republiky. Mezi Paracelsovým plastrem a Švejkovým opodeldokem leží celá proměna evropské farmacie.

Paracelsův plastr: pryskyřice místo mýdla

Theophrastus Bombastus von Hohenheim, známý jako Paracelsus, patřil k nejkontroverznějším postavám renesanční medicíny. Napadal slepé přebírání antických autorit, prosazoval chemicky orientovanou léčbu a jeho současníci ho přezdívali „Luther medicíny“, ne pro zbožnost, ale pro rebelství. Právě on ve svých spisech v 16. století použil slovo opodelloch či opodeltoch pro hojivý plastr složitého složení.

Podle jedné tradiční hypotézy název vznikl z částí latinských slov opoponax, bdellium a aristolochia, tří složek, které v přípravku figurovaly. Historici farmacie ale upozorňují, že pro tuto etymologii chybí pevný důkaz. Co je doloženo jistěji: nejstarší opodeldoc nebyl mazání, nýbrž náplast. Obsahoval pryskyřice, gumy a rostlinné výtažky typické pro tehdejší chirurgickou praxi. S kafrem, mýdlem a lihem neměl společného téměř nic.

Od náplasti k polotuhému mazání

Zásadní proměna přišla v 18. století. Edinburghský lékopis z roku 1722 už eviduje opodeldoc jako mast, unguentum, a od té chvíle se receptura postupně ustálila do podoby, kterou znaly středoevropské lékárny dalších dvě stě let. Klíčové složky pozdějšího officinálního opodeldocu:

• Bílé nebo kastilské mýdlo – základ polotuhé konzistence
• Alkohol – rozpouštědlo
• Kafr – hlavní účinná složka, vyvolávající pocit tepla a prokrvení
• Rozmarýnová silice – aromatická a dráždivá přísada
• Podle některých verzí roztok amoniaku – zesilovač dráždivého efektu

Příprava byla překvapivě jednoduchá. Mýdlo se rozpustilo v alkoholu za mírného tepla, přidal se kafr a silice, směs se promíchala a nalila do širokohrdlých lahviček. Po vychladnutí hmota ztuhla do polotuhé konzistence, odtud označení liniment, vtírací přípravek, který se pod prsty znovu změkčil.

Do rakouského lékopisného okruhu, kam české země patřily, se přípravek dostal nejpozději s Pharmacopoea Austriaca z roku 1820. V československém prostředí pak žil dál jako Linimentum saponato-camphoratum evidovaný v třetím vydání Československého lékopisu. Jeden přípravek, dvě identity oddělené staletími.

Švejk a kulturní nesmrtelnost

Farmakologie by opodeldok dávno pohřbila do poznámek pod čarou, nebýt Jaroslava Haška. V úvodní části Švejk jde na vojnu leží dobrý voják znovu stižen revmatismem, u odvodu mluví o oteklých kolenou, a právě tenhle obraz udělal z opodeldoku v češtině trvalou zkratku pro starosvětské mazání na revma.

Síla Haškovy zmínky spočívá v tom, že uchovala jméno léku v živé paměti déle, než dokázal jakýkoli lékopis. Většina Čechů, kteří slovo „opodeldok“ znají, ho zná ze Švejka, ne z lékárny. Kulturní stopa přežila farmaceutickou funkci.

Co opodeldok uměl, a co ne

Bylo by snadné označit staré mazání za placebo. Tak jednoduché to ale není. Kafr skutečně vyvolává lokální prokrvení a pocit tepla, masáž při vtírání přispívá k dočasné úlevě od bolesti. Historické texty přípravek doporučovaly na revmatismus, pohmožděniny, podvrtnutí a naraženiny, tedy přesně tam, kde symptomatické zahřátí a prokrvení dává smysl.

Současně ale platí, že pro historické mazací směsi s esenciálními oleji je moderní klinická evidence omezená. Dnešní doporučení pro osteoartrózu a lokalizované bolesti kloubů stojí na topických nesteroidních protizánětlivých přípravcích, ibuprofenových a diklofenakových gelech, které mají za sebou robustní klinické studie. Opodeldok nebyl zázračný lék. Byl rozumnou odpovědí na bolest v době, která lepší nástroje neměla.

Opodeldok v roce 2026

Název přežil. V českých e-shopech a lékárnách se dnes prodává například Refit Opodeldok Hřejivý, masážní přípravek s kafrem a bylinnými výtažky, vedený ovšem jako kosmetika, nikoli jako léčivo. Funkčně jde o potomka starého linimentu, marketingově o nostalgickou značku.

Domácí výrobu podle historických receptur nedoporučujeme. Koncentrovaný alkohol, případný amoniak a především kafr představují reálné riziko: kafr je při požití toxický, zvlášť pro děti, a i esenciální oleje mohou vyvolat závažné kožní reakce.

Pět set let starý přípravek dnes najdete v lékárně jako masážní krém a v knihovně jako literární rekvizitu. Paracelsus mu dal jméno, lékopisy formu, Švejk nesmrtelnost. Kolena ale bolí pořád stejně.