Můžete ho mít i vy. Sběratelé skla hledají kusy s unikátním zabarvením. Vzácný odstín vzniká při tavení

Stačí kapka uranu v roztavené sklovině, doslova jedno až dvě procenta, a vznikne materiál, který si drží svůj charakteristický neonově zelený svit už přes sto padesát let. Uranové sklo není žádná muzejní kuriozita ukrytá za pancéřovým sklem. Šlo o běžné domácí předměty: misky na ovoce, sklenky na likér, vázy, parfémové flakony, stolní sady. Věci, které babička dostala věnem a vnuk je má ve skříni za porcelánem. Právě proto se dnes vyplatí otevřít kredenc a posvítit si ultrafialovou baterkou.

Jak uran barví sklo už v peci

Uran vstupuje do hry ještě předtím, než sklář foukne první bublinu. Přidává se do skloviny jako barvivo, nejčastěji ve formě oxidů, a během tavení při teplotách kolem 1 400 °C se rovnoměrně rozpustí v celé hmotě. Výsledný odstín závisí na koncentraci uranu i na dalších příměsích: čistější sklovina dává průhlednou žlutou až žlutozelenou barvu, kterou sběratelé znají jako „vazelínové sklo“. Přidáním dalších kovů nebo změnou atmosféry v peci lze dosáhnout opakních variant, mléčně žlutého skla nebo růžovo-žlutého typu Burmese.

To podstatné se ale odehraje až ve tmě. Pod ultrafialovým světlem uranové sklo fluoreskuje intenzivní zelenou, kterou žádné jiné barvivo nedokáže napodobit. Právě tento efekt z něj dělá vizuálně nejodlišitelnější typ historického skla na světě.

Česká stopa: od Jáchymova po Moser

Příběh uranového skla je z velké části český. Czech Center Museum Houston dokumentuje, že komerční výrobu rozjel sklář Josef Riedel v Jizerských horách už ve třicátých letech 19. století a harrachovská sklárna představila uranové sklo veřejnosti na pražské výstavě roku 1831. Surovina přicházela z Jáchymova, stejného místa, odkud o století později čerpali vědci materiál pro jaderný výzkum.

Právě válka výrobu přerušila. V USA konfiskoval zásoby uranu Manhattan Project a sklárny stály mezi lety 1942 a 1958. V Evropě byl zlom méně ostrý, ale produkce se během čtyřicátých let dramaticky zúžila všude. Po válce se výroba v původním rozsahu už neobnovila; roli hrála strategická povaha suroviny, přísnější regulace i fakt, že podobné barevné efekty šlo získat levnějšími barvivy.

Co rozhoduje o ceně, a co ne

Tady je klíčový háček pro každého, kdo si posvítí na babičkovu vázu a uvidí zelený svit: samotná fluorescence ještě neznamená velký úlovek. UV reakce potvrdí přítomnost uranu, ale o ceně rozhoduje něco jiného.

• Stáří a provenience – předválečné kusy z doložitelných skláren nesou nejvyšší prémii. Kus s jehlou leptanou značkou „Moser Karlsbad“ měl na aukčním portálu Invaluable odhad 280 až 560 eur.
• Výrobce a design – bohémské artdecové kusy se v červenci 2026 na LiveAuctioneers prodávaly v rozmezí zhruba 2 800 až 23 000 Kč. Běžnější kusy bez signatury začínají v nižších stovkách dolarů.
• Stav – odštípnutý okraj nebo prasklina sráží cenu dramaticky, protože sklo nelze restaurovat bez viditelné stopy.
• Typ předmětu – dekorativní a figurální kusy s komplikovanějším dekorem převyšují jednoduché užitkové tvary.

Plošné tvrzení, že uranové sklo „běžně stojí statisíce“, se z dostupných aukčních dat nedá potvrdit. Reálné rozpětí sahá od částek pod 2 500 Kč u sériových kusů po více než 250 000 Kč u výjimečných exemplářů s doloženým výrobcem a vzácným designem.

Jak ho poznat a kde ho nechat ocenit

Prvním krokem je UV baterka, stojí pár stovek korun a na první screening stačí. Pravé uranové sklo pod ní září výrazně zeleně, ne modře ani bíle. Geigerův čítač může potvrdit přítomnost radioaktivity, ale u kusů s nízkým obsahem uranu nemusí vůbec reagovat.

Co UV lampa neřekne, je stáří a hodnota. Tady nastupuje expertiza. V Česku existuje několik cest:

• Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou – kurátoři historického skla mohou pomoci s odborným určením a datací.
• Aukční dům Sýpka – přijímá české umělecké sklo, nabízí oceňování a znalecké posudky.
• Adolf Loos Apartment and Gallery – poskytuje odborné konzultace a expertizy.

A co bezpečnost? Pro vystavení ve vitríně je riziko zanedbatelné; americká Komise pro jadernou regulaci (NRC) uvádí u skla s 10% obsahem uranu velmi nízké dávky při běžné vzdálenosti. Ale na každodenní stolování to raději ne. Americká agentura EPA výslovně nedoporučuje z uranového skla jíst a pít, protože poškozený povrch může uvolňovat částice do potravin.

Nejslibnější nález není „jakékoli zelené sklo“

Pokud doma najdete kus, který pod UV září, neznamená to automaticky sběratelský poklad, ale neznamená to ani bezcenný brak. Poválečné kusy mají nižší prémii, novodobá produkce ještě nižší. Nejvyšší šanci na zajímavou hodnotu má předválečný kus s doložitelným českým výrobcem, artdecovým nebo secesním provedením a neporušeným stavem. Hledejte značky na spodku, leptané signatury, charakteristické tvary bohémských skláren.

Uranové sklo je jednou z mála sběratelských kategorií, kde vstupní test zvládne kdokoli s baterkou za dvě stě korun a kde český původ kusu jeho hodnotu na světovém trhu zvyšuje, místo aby ji snižoval.

Další zdroje: Průzkum nabídek na portálech Aukro, LiveAuctioneers, Invaluable, Bazoš a LCG Auctions a starožitnictví (USTAR, Taranis a Antik Praha)