Máte doma zakázané album od Plastic People? Původní vydání má dnes hodnotu 20 000 Kč - Chalupáři-Zahrádkáři

Máte doma zakázané album od Plastic People? Původní vydání má dnes hodnotu 20 000 Kč

Vinyl nahraný tajně na hradě Houska se po půlstoletí prodává za tisíce korun. Cenu ale neurčuje legenda, rozhoduje katalogové číslo, booklet a stav obalu.

i Foto: Jana Šrámčíková / Chalupáři-Zahrádkáři
                   

V prosinci 1974 a únoru 1975 se členové The Plastic People of the Universe sjeli na hrad Houska severně od Prahy. Nahrávali materiál, který v Československu nesměl oficiálně vyjít. O tři roky později se pásky dostaly přes exilové kontakty do Francie a vzniklo LP s názvem Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned, první zahraniční album kapely, která se mezitím stala symbolem odporu proti normalizaci. Dnes se původní vydání z roku 1978 objevuje na českém sekundárním trhu a jeho cena se pohybuje od dvou tisíc korun za ošoupaný kus bez přílohy až po desítky tisíc za kompletní sběratelský komplet. Jenže poznat, jestli máte doma originál, nebo jednu z pozdějších reedic, vyžaduje víc než pohled na obal.

Jak se zakázaná nahrávka dostala do světa

Po zásahu Státní bezpečnosti proti undergroundové scéně a zinscenovaném procesu v září 1976, při němž padly nepodmíněné tresty pro členy kapely i spřízněné umělce, se jméno Plastic People rychle rozšířilo po Evropě. Proces se stal jedním z přímých impulzů ke vzniku Charty 77; ÚSTR uvádí, že právě kriminalizace nezávislé kultury mobilizovala nekonformní intelektuály kolem Václava Havla.

Klíčovou roli v exportu nahrávek sehrál Paul Wilson, kanadský anglista žijící v Praze, který byl v roce 1977 vyhoštěn z Československa. Společně s Ivanem Hartlem založil v exilu label Boží Mlýn a zprostředkoval vydání alba ve Francii. Pásky doslova „unikly do Evropy“ a první LP vyšlo bez vědomí kapely. Výsledek navíc nebyl technicky dokonalý; oficiální historie PPU přiznává, že album vyšlo monofonně a dvě skladby zůstaly neúplné. Právě tyto nedokonalosti jsou dnes paradoxně součástí jeho autenticity a sběratelské přitažlivosti.

Jak poznat originál z roku 1978

Moderní reedice vizuálně kopírují původní obal, takže pouhý pohled na přebal nestačí. Originální vydání má přesné identifikační znaky, které je potřeba zkontrolovat fyzicky:

  • Katalogové číslo: LTM 1001 / SCOPA 10001
  • Země a rok: Francie, 1978
  • Formát: LP v rozkládacím obalu (gatefold)
  • Booklet: 60stránková příloha formátu 30 × 30 cm
  • Značení na labelu a obalu: kombinace názvů Production S.C.O.P.A., Invisible a Boží Mlýn
  • Výrobní stopa: nahráno v Československu, produkováno ve Francii, lisováno v Irsku, tištěno v Anglii

Chybějící booklet okamžitě sráží hodnotu. Jiné katalogové číslo znamená jinou edici. Specializovaný The Record Centre u kompletního kusu ve stavu Near Mint uvádí prodejní cenu kolem 90 dolarů, tedy zhruba 2 100 Kč, a to u zahraničního prodejce s ověřenou proveniencí.

Co říkají reálné ceny na českém trhu

Tady je potřeba být přesný, protože rozdíly jsou dramatické. V roce 2026 se na českých platformách dají dohledat tyto nabídky:

PlatformaStavBookletCena
BazošVG (dobrý)chybí2 090 Kč
AukroNM/VG+ (výborný)přiložen3 500 Kč

Hranice 20 000 Kč je v otevřených zdrojích doložená u jiného typu položky, osmideskového LP boxu The Plastic People of the Universe, který se na Aukru prodal v říjnu 2025 za 20 200 Kč. U samotného alba Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned může podobná částka atakovat horní strop za výjimečně kompletní kus v perfektním stavu s prokazatelnou proveniencí, třeba z pozůstalosti známého sběratele nebo s doloženou cestou z exilu. Běžný jednotlivý vinyl se ale obchoduje výrazně níž.

Pro srovnání: vinylová reedice z roku 2023, kterou vydal label Moved By Sound v limitovaném nákladu 1 000 kusů, stála při vydání kolem 750–800 Kč. Rozdíl mezi reedicí a originálem tedy dělá status prvního vydání, dobové přílohy a historická aura exportního artefaktu, který obešel normalizační cenzuru.

Víc než deska, hmotný otisk undergroundu

Sběratelská hodnota originálu nestojí jen na tom, že jde o staré a vzácné LP. Na jednom předmětu se kříží několik rovin: hudební dokument, exilový artefakt, obcházení státní cenzury a přímá vazba na vznik Charty 77. Národní muzeum ve své výstavě Import / Export / Rock’n’Roll popsalo celý fenomén neoficiálního šíření hudby: magnetofonové pásky, černé burzy, domácí kopírování. Archiv bezpečnostních složek dokonce uchovává booklet jiného alba PPU, The Merry Ghetto, přímo ve vyšetřovacím spise StB. Tyto nosiče dnes instituce chápou jako kulturně-historické prameny, ne jako zboží.

A právě proto se originál z roku 1978 nedá jednoduše nahradit reedicí. Reedice reprodukuje zvuk a grafiku. Originál nese příběh, od hradu Houska přes pašované pásky až po irský lisovací závod, kde vznikl vinyl, který se pak vracel zpět do Československa po neoficiálních kanálech.

Jak postupovat, pokud máte podezření na originál

Kdo najde ve skříni nebo v pozůstalosti vinyl Plastic People, měl by nejdřív otočit desku a zkontrolovat katalogové číslo na labelu. Pak nafotit label z obou stran, hřbet rozkládacího obalu, případný booklet a celkový stav. Bez dokumentace se na sekundárním trhu těžko prodává cokoli nad pár set korun. Pro tržní ocenění dává smysl porovnat s aktivními nabídkami na Aukru a Bazoši a pak oslovit specializovaný vinylový obchod, ideálně takový, který pracuje se zahraniční klientelou a standardní gradingovou stupnicí NM/VG+/VG.

Deska, která přežila normalizaci v šuplíku, má svou cenu. Ale tu nejvyšší dostane jen ten, kdo dokáže prokázat, co přesně vlastní, a v jakém je to stavu.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Zdeňka Pavelková

Zobrazit další články