V Podyjí žije had, kterého Římané chovali v chrámech. Teď se obří užovka stromová stěhuje do českých dvorů a kůlen

Když letos v létě obyvatelé Popice, Havraníků nebo Konic na Znojemsku otevřeli dveře kůlny či nadzvedli plachtu na kompostu, čekal je pohled, na který je nikdo nepřipravil: štíhlý, lesklý had dlouhý přes metr a půl, klidně svinutý v teple rozkládajícího se listí. Užovka stromová, druh, který tu desítky let žil skrytě ve skalách a sutích kaňonu Dyje, se začala stěhovat přímo mezi lidi. A přestože dvoumetrový had v dřevníku zní jako scénář z hororu, skutečný příběh je úplně jiný. Je to příběh o tom, jak krajina mění pravidla hry a kriticky ohrožený druh hledá nové cesty, jak přežít.

Had z antických chrámů na českém kompostu

Užovka stromová nese latinské jméno Zamenis longissimus, ale po staletí se jí říkalo užovka Aeskulapova. A právem. V roce 293 př. n. l., když Řím sužovala morová epidemie, vyslali Římané poselstvo do řeckého Epidauru, centra kultu boha lékařství Asklépia. Podle tradice se na palubu lodi připlazil posvátný had a doputoval až na Tiberský ostrov, kde pro něj vznikl chrám. Had ovinutý kolem hole se stal symbolem medicíny, který lékaři a lékárníci používají dodnes, a tím hadem byla právě užovka stromová.

V Česku žije tento druh ve třech izolovaných populacích: v Poohří, v Karpatech a v Podyjí. Podyjská populace byla přitom po desetiletí spojována výhradně s přírodními stanovišti, skalními výchozy, starými vinohradnickými terasami a kamennými zídkami v údolí Dyje. Že by se had pravidelně objevoval přímo v obcích? To bylo ještě nedávno výjimečné. Právě proto je letošní vlna nálezů u lidských obydlí tak překvapivá.

Proč opouští kaňon a míří do zahrad

Odbornice Blanka Mikátová, která se monitoringem druhu v Podyjí dlouhodobě zabývá, popsala v červenci 2026 pracovní hypotézu, která stojí na několika faktorech najednou. Tradiční stanoviště v kaňonu zarůstají. Letní měsíce jsou teplejší a sušší. Přirozené substráty, ve kterých užovky kladou vejce (hromady listí, trouchnivějící dřevo, vlhká půda pod kameny), rychleji vysychají. A právě tady vstupují do hry lidské zahrady.

Kompost drží stabilní teplotu i vlhkost. Skládka dřeva nabízí úkryt. Stará zídka kolem dvora simuluje přirozenou skalní štěrbinu. Pro hada, který klade vejce v červnu a červenci a jehož mláďata se líhnou až v září, je spolehlivost inkubačního prostředí otázkou přežití druhu. Kompost v Popicích tak může fungovat jako náhradní líhniště, a v některých intravilánových nálezech skutečně byla zaznamenána i mláďata.

Důležitá poznámka: přímý kauzální důkaz, že za přesunem stojí právě klimatická změna, zatím zveřejněn nebyl. Mikátová sama uvádí, že odpověď ukáže další výzkum. Souběžně s tím pokračuje genetická studie a aktualizace záchranného programu druhu.

Dvoumetrový had, nulové nebezpečí

Užovka stromová je nejdelší český had. Rekordní jedinec z Podyjí měřil 197 centimetrů; pro srovnání, běžná zmije obecná dorůstá 40 až 60 centimetrů. Proti ní je stromovka zhruba trojnásobná. Přesto je nejedovatá, plachá a při vyrušení se snaží utéct, ne útočit.

Jak ji poznat, když se objeví na zahradě?

• Dospělec: štíhlé tělo olivové až hnědavé barvy, hladké lesklé šupiny, délka 90–200 cm.
• Mládě: kontrastnější kresba a nápadné žluté půlměsíčky za hlavou, snadno zaměnitelné s užovkou obojkovou, která si ale měsíčky drží i v dospělosti a je vázaná na vodu.
• Odlišení od zmije: žádná souvislá klikatá čára na hřbetě, výrazně delší a štíhlejší tělo.

Kdo na zahradě potká hada dlouhého přes metr, s hladkými šupinami a bez cikcak vzoru, dívá se téměř jistě na užovku. A důvod k obavám není.

Co dělat, když ji najdete u sebe doma

Užovka stromová je vyhláškou č. 395/1992 Sb. zařazena mezi kriticky ohrožené druhy. Zákon č. 114/1992 Sb. zakazuje zvláště chráněné živočichy chytat, rušit, zraňovat i usmrcovat. Za usmrcení kriticky ohroženého druhu hrozí fyzické osobě pokuta až 100 000 Kč, za neoprávněný odchyt až 20 000 Kč; ve zvláště chráněném území se sazba zdvojnásobuje.

Praktický postup je jednoduchý:

• Nesahat, nemanipulovat. Nechat hada v klidu.
• Vyfotit. Stačí mobil, i svlečka je cenný doklad.
• Zapsat místo, datum a okolnosti — kde přesně had ležel, co dělal, kolik jich bylo.
• Nahlásit nález přes aplikaci BioLog do databáze AOPK ČR. Pro letošní mapování užovky stromové Mikátová uvádí i přímý e-mailový kontakt.
• Zraněné zvíře předat záchranné stanici, to je jediný případ, kdy je manipulace na místě.

Každý záznam vstupuje do centrální nálezové databáze ochrany přírody. I laické pozorování z mobilního telefonu tak může ovlivnit, jak bude vypadat ochrana druhu v příštích letech.

Dobrá zpráva, nebo varovný signál?

V Poohří žijí užovky v zahradách a hospodářských dvorech odjakživa; synantropní chování je tam stará věc a místní na hady v kůlně reagují pokrčením ramen. V Podyjí je to jiný příběh. Záchranný program tam dříve ani nekladl velký důraz na poradenství obyvatelům, protože kontakt s obydlími byl vzácný. To se mění.

Na jedné straně je pozitivní, že druh nachází nová funkční stanoviště a zřejmě i rozmnožovací místa mimo chráněné území. Populace, která umí využít lidskou krajinu, je odolnější než ta zavřená v jednom kaňonu. Na straně druhé přibývají rizika, která v přírodním prostředí neexistovala: kočky, sekačky, drůbež, rozebírání kompostů v nejcitlivějším období inkubace.

Užovka stromová v české kůlně není kuriozita. Je to test, zda krajina jižní Moravy dokáže kriticky ohrožený druh udržet i tam, kde končí národní park a začínají lidské dvory. Výsledek závisí i na tom, jestli člověk, který v dřevníku potká dvoumetrového hada, sáhne po telefonu s fotoaparátem, nebo po lopatě.