Paticuk vzniká, když včela opylí cuketu pylem z patizonu. Plod vypadá podivně, ale jíst se dá bez obav

Na českých zahrádkářských fórech se pojem „paticuk“ objevuje každé léto znovu. Někdo sklidí cuketu podivného tvaru, vyfotí ji a internet má jasno: včela přinesla pyl z patizonu a na záhonu vyrostl hybrid. Zní to logicky, vypadá to přesvědčivě, a přesto je to jen polovina pravdy. Celý příběh je zajímavější a pro každého, kdo pěstuje tykve, i prakticky důležitější.

Co se ve skutečnosti děje, když včela přeletí z patizonu na cuketu

Cuketa i patizon jsou formy téhož druhu, Cucurbita pepo. Tykve mají oddělené samčí a samičí květy, takže bez opylovačů se neobejdou. Včely, čmeláci i specializované druhy včel přitom nerozlišují, jestli právě navštívily květ cukety, nebo patizonu. Pyl přenesou tam, kde najdou nektar.

Jenže tady začíná zásadní nedorozumění. Cizí pyl sice oplodní vajíčka v semeníku, ale to, co z květu vyroste (tedy letošní plod), určuje genom mateřské rostliny. Podle Iowa State University Extension platí jednoduchá rovnice: vlastnosti plodu řídí rostlina, na které roste. Semena uvnitř už ale nesou smíšenou genetiku obou rodičů. Hybridní překvapení se proto ukáže až příští rok, pokud si zahrádkář semena uschová a vyseje (nebo pokud si to prodejce nepohlídá a taková semínka vám nabídne).

Letošní cuketa po opylení patizonovým pylem tedy chutná, vypadá a roste jako cuketa. Žádný okamžitý „paticuk“ nevzniká. To ale neznamená, že nevzniká nikdy.

Proč tedy ten divný tvar

Když plod na záhonu skutečně vypadá podivně (je zkroucený, zploštělý, svraštělý nebo nerovnoměrně vyvinutý), příčina bývá mnohem prozaičtější. Jde o neúplné opylení.

Samičí květ tykve potřebuje dostatečné množství pylu rovnoměrně rozloženého po celém blizně. Pokud včela navštíví květ jen krátce, nebo pokud je opylovačů málo, oplodní se jen část semeníku. Výsledek popsal program IPM Kalifornské univerzity: plod roste jen tam, kde k oplodnění došlo, a zbytek zaostává. Vzniká křivý, kuželovitý nebo částečně hnědnoucí plod, který vypadá jako mutace, ale ve skutečnosti je to jen nedodělaná práce opylovačů.

K neúplnému opylení přispívá:

• málo opylovačů v zahradě (pesticidy, sucho, absence úkrytů),
• deštivé nebo chladné ráno v době květu,
• příliš málo rostlin, a tedy i málo samčích květů jako zdrojů pylu.

Takový plod je naprosto bezpečný ke konzumaci. Jen nevypadá jako z katalogu.

Kdy plod skutečně nejíst, a vzhled s tím nemá nic společného

Jedinou spolehlivou výstražnou značkou není tvar ani barva. Je to chuť. Konkrétně extrémní hořkost.

Tykve přirozeně obsahují cucurbitaciny, toxické sloučeniny, které se v kulturních odrůdách šlechtěním potlačily na neškodnou úroveň. Problém nastává, když se cucurbitaciny vrátí. Stane se to typicky u rostlin vypěstovaných z nekontrolovaných semen, třeba z „dobrovolníků“, kteří vyrostou na kompostu z loňských zbytků. Právě tam se může projevit nepředvídatelná genetika po křížení různých forem Cucurbita pepo.

Podle Poison Control platí tvrdé pravidlo: pokud je plod výrazně hořký, okamžitě ho vyplivněte a vyhoďte. Cucurbitaciny se tepelnou úpravou neničí. Ani vaření, ani pečení je neodstraní. Takzvaný syndrom toxické tykve způsobuje silné trávicí potíže a plod přitom může vypadat zcela normálně.

Praktický postup před vařením je jednoduchý: ukrojte malý kousek syrového plodu a ochutnejte. Jemná, neutrální chuť typická pro letní tykev? Bez obav. Výrazná hořkost? Do koše.

Jak si uchovat čisté osivo, když pěstujete víc typů

Kdo kupuje sazenice nebo osivo každý rok, nemusí křížení řešit vůbec. Letošní sklizeň je v pořádku bez ohledu na to, co včely přenášely.

Problém nastává u zahrádkářů, kteří si chtějí uchovat vlastní semena. Tady je křížení reálná hrozba, a rozestupy v běžné české zahradě nepomůžou. Podle South Dakota State University Extension by pro čisté osivo měla být izolační vzdálenost zhruba 800 metrů až 1,6 kilometru. Opylovači létají daleko a pyl může přiletět i ze sousedovy zahrady.

Realistické řešení pro malou zahradu:

• Ruční opylení: Večer před rozkvětem zakryjte samičí květ (ten s miniaturním plůdkem pod okvětím) i samčí květ stejné odrůdy sáčkem nebo gázou. Ráno ručně přeneste pyl štětečkem a samičí květ znovu zakryjte.
• Jeden typ za sezónu: Pěstujte v daném roce jen jednu formu Cucurbita pepo, pokud chcete sbírat osivo.
• Časová izolace: Vysaďte dvě formy s takovým odstupem, aby nekvetly současně, v praxi ale těžko proveditelné.

Ze semen po nekontrolovaném opylení může příští rok vyrůst cokoli: plod tvarem připomínající patizon s barvou cukety, okrasná tykev s tvrdou slupkou, nebo kulinárně bezcenný hybrid. A právě tyhle rostliny občas produkují zvýšené hladiny cucurbitacinů.

Co všechno se v rámci jednoho druhu kříží

Rozsah možného křížení v rámci Cucurbita pepo překvapí i zkušenější pěstitele. Nejde jen o cuketu a patizon. Do stejné skupiny patří i žaludové dýně (acorn), špagetová dýně, delicata, crookneck, straightneck i řada okrasných tykviček. Všechny se mezi sebou mohou volně křížit přes opylovače.

Naopak, okurky se s cuketami nekříží, přestože patří do čeledi tykvovitých. Jde o zcela jiný rod (Cucumis). Stejně tak vodní meloun stojí stranou.

Pojem „paticuk“ je lidový a v žádném botanickém rejstříku ho nenajdete. Ale jako zkratka pro to, co se může stát, když na jednom záhonu kvetou dvě formy téhož druhu, funguje výborně, jen je potřeba vědět, že se to projeví až v příští generaci, ne na talíři letos v srpnu.