Kůra se loupe a pod ní se objeví zelená, modrá, oranžová i fialová. Duhový eukalyptus vypadá jako z pohádky a dorůstá 60 metrů

Eucalyptus deglupta, česky eukalyptus duhový, vypadá jako výtvor malíře, přitom za celým spektáklem stojí jednoduchý biologický princip: kůra se průběžně loupe v podélných pruzích a každá nově odkrytá vrstva startuje svou vlastní barevnou cestu od jasné zeleně až po temnou červenohněď. Na jednom kmeni tak existují desítky ploch různého stáří, a tedy i různého odstínu, současně. Druh přitom vede Kew jako plně uznaný taxon a živé exempláře najdete v botanických zahradách od Miami po Havaj.

Proč kmen připomíná paletu akvarelových barev

Klíč k celé podívané leží v kambiu, dělivém pletivu pod povrchem kmene. Eukalyptus duhový neustále vytváří tenké vrstvy borky, které se postupně posouvají směrem ven. Jakmile nejstarší vrstva praská a odpadává, odhalí čerstvou plochu nasycenou chlorofylem, proto ta intenzivní, skoro neonově zelená. Botanik David Lee, jehož pozorování cituje Science Friday, popsal, co se děje dál: s přibývajícími dny se v povrchových buňkách hromadí taniny a zároveň klesá podíl chlorofylu. Zelená tmavne, přechází do modravě fialové, pak do rezavé a nakonec do oranžovohnědé.

Protože odlupování probíhá kontinuálně a na různých místech kmene v odlišném tempu, výsledek připomíná mozaiku: sousedí na něm pás čerstvě odhalený před hodinou s pásem starým několik týdnů. Po dešti barvy ještě zesílí, protože mokrý povrch odráží světlo jinak. Právě tato souhra průběžné obnovy a chemických proměn dělá z kmene živý, neustále se proměňující obraz.

Tropický gigant s nároky, které Česko nesplní

Eukalyptus duhový patří mezi nejrychleji rostoucí tropické dřeviny planety. Podle databáze PROTA přidává v prvních deseti letech dva až tři metry výšky a dva až tři centimetry tloušťky ročně. V optimálních podmínkách (hluboké, dobře odvodněné půdy, celoroční srážky, teploty mezi 20 a 32 °C a plné světlo) dorůstá šedesáti až sedmdesáti pěti metrů. FAO ho řadí mezi obří nížinné druhy deštného lesa.

Původní areál sahá od Filipín přes Sulawesi a Moluky po Novou Guineu. Mimo tyto trvale vlhké tropy strom přežívá, ale obvykle zůstává výrazně nižší; přesná čísla pro subtropické výsadby se v primárních zdrojích obtížně dohledávají, ekologicky ale dává smysl, že bez celoročního tepla a vydatných srážek ztrácí svou explozivní dynamiku.

Kde eukalyptus duhový spatřit na vlastní oči

Kdo chce strom zažít naživo, má několik ověřených destinací:

• Havaj – druh sem dorazil už v roce 1929 a dnes roste na řadě lokalit včetně Keahua, Wahiawa, Foster a Waiakea. Univerzita v Mānoa eviduje konkrétní exempláře přímo na kampusu s typicky pruhovanou borkou. Vlhká východní strana Maui podél slavné Hāna Highway nabízí prostředí, kde se eukalyptu daří obzvlášť dobře.
• Florida, Miami – Fairchild Botanic Garden vede hned několik výsadeb v různých částech zahrady, takže nejde o osamělou kuriozitu, ale o systematicky pěstovaný druh.
• Francie, Normandie – Jardin botanique de Vauville uvádí Eucalyptus deglupta mezi pozoruhodnými rostlinami; díky vlivu Golfského proudu tu zahrada aklimatizuje i tropické dřeviny. Pro českého cestovatele je to nejbližší ověřená evropská adresa.

Krásný vetřelec: proč ho Florida označuje za invazní hrozbu

Estetická přitažlivost eukalyptu duhového má i stinnou stránku. Floridský institut UF/IFAS ho v přehodnocení z roku 2026 znovu klasifikoval jako druh s vysokým invazním rizikem a nedoporučuje jeho výsadbu. Důvody jsou konkrétní: drobná okřídlená semena se snadno šíří větrem, druh se na Havaji prokazatelně naturalizoval a rozmnožuje se bez lidské pomoci, jeho opad je vysoce hořlavý a existují indicie o alelopatickém působení, tedy schopnosti chemicky potlačovat růst okolních rostlin.

Pro oblast, kde hurikány a požáry patří k běžným rizikům, představuje rychle rostoucí strom s hořlavým opadem a agresivním šířením semen reálnou ekologickou zátěž. Krása tu zkrátka naráží na zodpovědnost vůči místním ekosystémům.

Výjimečný i mezi eukalypty, a prakticky bez konkurence

Většina z více než sedmi set druhů eukalyptů pochází z Austrálie a spojuje se s vůní silic, koalami a suchými křovinami. E. deglupta stojí stranou: specialista na deštný les, původem z jihovýchodní Asie, bez výrazného aromatického profilu a s kůrou, která nemá v rostlinné říši srovnatelný protějšek. Stromy s atraktivní odlupující se borkou samozřejmě existují (bříza říční, platan, gumbo-limbo), ale žádný z nich nekombinuje na jednom kmeni tak široké barevné spektrum současně.

Každý exemplář přitom nese unikátní „otisk“: barevná posloupnost od zelené po rezavou se opakuje vždy, ale konkrétní rozmístění pruhů závisí na tom, kde a kdy se která vrstva právě odloupla. Dva stromy vedle sebe tak vypadají jako variace na stejné téma, rozpoznatelné, a přesto neopakovatelné.

Kdo jednou stál pod kmenem eukalyptu duhového za vlhkého tropického odpoledne, pochopí, proč se mu říká nejbarevnější strom světa. A pochopí i to, že za tím efektem nestojí žádný trik, jen neúnavně pracující kambium a chemie rostlinných pigmentů.