Podzemní nádrž na dešťovku bez povolení: pokuta může být až 2 miliony. Většina zahrádkářů netuší, kde je hranice

Ještě před dvěma lety stačilo vykopat jámu, usadit plastovou cisternu a napojit okapový svod. Starý stavební zákon řadil zásobníky na vodu do 50 kubíků mezi stavby, které nepotřebovaly ani ohlášení. Jenže od loňského léta platí zákon č. 283/2021 Sb. a s ním zcela přepracovaná kategorizace staveb. Ministerstvo pro místní rozvoj v čerstvé metodice z května 2025 uvádí „nádrž na dešťovou vodu“ jako konkrétní příklad jednoduché podzemní stavby. A jednoduchá stavba vyžaduje povolení záměru.

Co dovolovaly staré předpisy a proč to dnes neplatí

Zákon č. 183/2006 Sb. pracoval se dvěma oddělenými kategoriemi, které mohly zahradní nádrž pokrýt:

• Zásobníky na vodu nebo jiné nehořlavé kapaliny do objemu 50 m³ a výšky 3 m, bez stavebního povolení i ohlášení.
• Nádrže na vodu do 100 m³ ve vzdálenosti nejméně 50 metrů od budov s obytnými nebo pobytovými místnostmi, pokud nešlo o vodní díla, rovněž bez povolení.

Právě tyto dvě formulace vedly k rozšířenému přesvědčení, že podzemní dešťovka je zahradní drobnost, o kterou se úřady nezajímají. Nový stavební zákon ovšem obě kategorie opustil. Místo nich zavádí taxativní výčet drobných staveb nevyžadujících povolení a vedle nich kategorii jednoduchých staveb, kde povolení nutné je. Podzemní nádrž na dešťovou vodu spadá do druhé skupiny, konkrétně mezi podzemní stavby do 300 m² zastavěné plochy a 3 m hloubky. Žádný zvláštní objemový limit v kubících zákon pro tento typ záměru nestanoví.

Dvoumilionová pokuta: komu reálně hrozí

Číslo dva miliony korun obíhá diskusní fóra i sociální sítě. Jde o horní zákonnou hranici stanovenou v § 301 odst. 3 písm. c) stavebního zákona za přestupek spočívající v provedení záměru bez povolení. Automaticky ji nedostane každý, kdo má na zahradě zakopanou cisternu. Úřad posuzuje závažnost, okolnosti i ochotu stavebníka situaci napravit.

Přesto je riziko reálné, a nejvíc dopadá na ty, kdo nádrž realizovali po 1. červenci 2024 bez jakéhokoli kontaktu se stavebním úřadem. Zvlášť problematické bývají případy, kdy chybí vyřešený přepad, vsakování nebo napojení na kanalizaci. Hospodaření se srážkovými vodami totiž spadá do součinnosti stavebního a vodoprávního posouzení a improvizace po dokončení výkopu je z pohledu úřadů nejhůře obhajitelná varianta.

Staré nádrže versus nové: kde leží skutečné riziko

Zásadní otázka zní: co s nádrží, která v zemi leží už roky? Pokud byla v době realizace legální, tedy splňovala tehdejší podmínky starého zákona, samotná změna legislativy z ní automaticky nepovolenou stavbu nedělá. Přechodná ustanovení řeší primárně to, podle jakého režimu se vedou nová řízení po 1. červenci 2024, nikoli plošnou revizi existujících zahradních staveb.

Jiná situace nastává u nádrží, které povolení potřebovaly už za starého zákona, ale nikdy ho nezískaly, třeba proto, že stály blíž než 50 metrů od obytné budovy nebo přesahovaly stanovené limity. Takové realizace byly nelegální tehdy a zůstávají nelegální i dnes. Právě tady je prostor pro řízení o odstranění nebo dodatečné povolení.

iZdroj fotografie: Foto: Jana Šrámčíková / Chalupáři-Zahrádkáři

Pět kroků k legální nádrži: praktický návod pro stavebníka

Kdo podzemní nádrž teprve plánuje, měl by před prvním rýpnutím rýče projít jasně definovanou cestou:

• Předběžná informace — požádat stavební úřad o předběžnou informaci, která potvrdí, zda a jak žádost podat.
• Příprava žádosti — zpracovat podklady zahrnující parcelu, situaci, rozměry, hloubku, způsob umístění, řešení přepadu a případné napojení.
• Podání žádosti — doručit ji na věcně a místně příslušný stavební úřad elektronicky přes Portál stavebníka, datovou schránkou nebo osobně.
• Správní poplatek — u jednoduché stavby činí 5 000 Kč.
• Vyčkat na povolení — výkop zahájit až po jeho vydání.

Kdo už nádrž v zemi má a pochybuje o její legalitě, měl by rovněž začít předběžnou informací. Metodika MMR počítá s variantou, kdy se odstranění nenařizuje a stavba se dodatečně povoluje, případně se současně vydá i kolaudační rozhodnutí. Opačný scénář ovšem existuje taky: pokud podmínky pro legalizaci splněné nejsou, úřad nařídí odstranění.

Proč zrovna dešťovka spadla do přísnějšího režimu

Samostatné legislativní odůvodnění cílené přímo na zahradní retenční nádrže se v dostupných zdrojích nenachází. Podle nás nejde o záměrný zásah proti hospodaření s dešťovou vodou, ale o vedlejší efekt systémové přestavby stavebních kategorií. Nový zákon zúžil bezpovolovací režim na taxativní výčet drobných staveb a vše ostatní (včetně podzemních konstrukcí) posunul do kategorie vyžadující alespoň povolení záměru. Dešťovka se do tohoto síta prostě nevešla.

Volně stojící sud nebo přemístitelný IBC kontejner na povrchu zahrady přitom do stejné škatulky automaticky nepadá. U nadzemní nádoby bude klíčové, zda ji úřad posoudí jako přemístitelný výrobek, nebo už jako stavbu plnící funkci stavby. Přesný výklad pro tento hraniční případ v primárních zdrojích chybí, a právě proto se vyplatí i u zdánlivě banální nádoby raději ověřit stav na úřadě, než řešit následky.

Veřejně dostupná statistika nepovolených podzemních nádrží v Česku neexistuje. Sekundární texty hovoří neurčitě o tisících, žádný státní registr ani metodika takové číslo nedokládají. Jisté je jedno: kdo kopat teprve chce, má dnes jasný návod. A kdo už kopal, má stále otevřenou cestu k nápravě, pokud ji nezačne řešit, až když zazvoní kontrola.