Pes, kterého vyšlechtili pro alergiky a nevidomé. Většina lidí o něm nikdy neslyšela, přitom kombinuje to nejlepší ze dvou plemen

Vypadá jako plyšák, ale umí vodit nevidomé a nekýchají po něm ani alergici. Labradoodle je pes, o kterém se málo mluví

Labradoodle vznikl s jedním jediným úkolem: provést nevidomou ženu životem, aniž by její alergický manžel nemohl dýchat.

i Foto: Needpix
                   

Rok 1989, australský Melbourne. Wally Conron, šéfchovatel Royal Guide Dogs Association of Australia, stojí před zdánlivě neřešitelným zadáním. Na Havaji žije nevidomá žena, která potřebuje vodicího psa. Její manžel ale trpí silnou alergií na psí srst. Conron zkříží svou nejlepší fenu labradorského retrívra Brandy se standardním pudlem jménem Harley. Narodí se tři štěňata. Na Havaj putují odstřižky srsti a vzorky slin, a kompatibilní vyjde jediné mládě. Sultan. Právě tenhle pes odstartoval příběh plemene, které dodnes balancuje mezi pracovním posláním a módním fenoménem.

Proč zrovna labrador a pudl: logika za křížením vodicích psů

Volba rodičovských plemen nebyla náhoda ani marketingový tah. Conronova organizace, dnes známá jako Guide Dogs Victoria, měla desetiletí zkušeností s labradory ve vodicím výcviku. Labradorský retrívr přinášel do rovnice klidný temperament, ochotu spolupracovat s člověkem a schopnost soustředěně pracovat hodiny v kuse. Standardní pudl doplnil druhou klíčovou ingredienci: jednoplášťovou srst, která téměř nelíná a rozptyluje výrazně méně alergenů do okolí.

Výsledek? Pes, který zvládne provést nevidomého bezpečně přes rušnou křižovatku, zastavit u obrubníku, obejít převis v úrovni hlavy, ignorovat jídlo na chodníku a orientovat se v tramvaji, a přitom nechává alergikovu domácnost obyvatelnou. Guide Dogs Victoria dnes uvádí přes 80 tréninkových lekcí a zhruba 30 povelů, které vodicí pes musí ovládat. Do programu projde méně než polovina odchovaných štěňat. Právě proto záleží na povaze a cvičitelnosti stejně jako na typu srsti.

Fleece, wool, nebo hair: co rozhoduje o alergické snášenlivosti

Labradoodle vypadá jako plyšový medvěd: měkká, hedvábná srst typu fleece může být rovná, zvlněná i v jemných kadeřích. Varianta wool připomíná jehněčí rouno. Obě patří k nízce línajícím typům a obě vyžadují pravidelnou péči o srst, protože nepřestávají růst. Podle standardu WALA existuje ještě třetí typ, hair coat, který se vyskytuje převážně u raných generací F1 a F2 a línání u něj bývá výrazně vyšší.

Tady vstupuje do hry klíčová nuance. Americká akademie alergologie a imunologie (AAAAI) opakovaně upozorňuje, že žádné psí plemeno nelze označit za stoprocentně hypoalergenní. Alergeny se nacházejí v lupech kůže, slinách i moči; samotný chlup je jen jejich nosič. WALA proto opatrně hovoří o psech „přátelských k mnoha alergikům“ a australská chovatelská asociace ALA ve svých pravidlech výslovně zakazuje chovatelům garantovat alergickou snášenlivost. Seriózní chovatel tedy nabídne testovací kontakt se štěnětem, rodokmen s vyznačenou generací a DNA profil rodičů. Slib zázračné hypoalergennosti nenabídne nikdy.

Multigenerační chov a cesta ke stabilnějším vlastnostem

Označení F1, F1B nebo multigen u labradoodla prozrazuje, kolikrát se linie křížila sama se sebou. U prvních generací zůstává výsledek proměnlivý: jedno štěně z vrhu může mít hedvábnou fleece srst, jeho sourozenec zdědí rovný, línající kožich po labradorovi. Teprve opakované páření like-to-like zvyšuje pravděpodobnost ustálené srsti s nízkým línáním.

Americká asociace ALAA proto pracuje s otevřenou plemennou knihou a ověřuje pedigree každého jedince. Otevřený stud book má ještě druhý důvod: rozšiřuje genofond a brání příbuzenské plemenitbě. Právě proto australský labradoodle dodnes nefiguruje v registrech velkých kynologických klubů typu AKC. Část chovatelského světa dává přednost řízenému vývoji a ověřování linií před uzavřením plemene do definitivního standardu.

Zdravotní screening zahrnuje panel dědičných onemocnění: progresivní retinální atrofii, cystinurii, centronukleární myopatii, kolapsovou intoleranci zátěže, von Willebrandovu chorobu i vyšetření kyčlí a loktů. Studie publikovaná v PLOS ONE v roce 2024 u psů do pěti let ukázala, že labradoodlové mají nižší riziko dysplazie kyčlí a loktů oproti čistokrevným labradorům, ale vyšší pravděpodobnost alergických kožních potíží ve srovnání s pudly. Genetický kompromis, který chovatelé řeší vrh od vrhu.

Labradoodle v Česku: kde ho pořídit a kolik zaplatit

V tuzemsku zůstává australský labradoodle stále relativně vzácným plemenem. WALA v evropském adresáři pro rok 2026 eviduje v ČR několik registrovaných chovatelských stanic, mezi nimi Kodai Australian Labradoodle s otevřenou čekací listinou na štěňata, Soulmate, Victory, Canis Therapy Smile, Aria Moravia ALD nebo Muffin’s Bakery. Kupní cena se pohybuje v řádu vyšších desítek tisíc korun; u konkrétního vrhu chovatelské stanice Shaggy Hearts byla uváděna částka 55 000 Kč, přičemž chovatel upozorňuje, že se suma liší vrh od vrhu.

Využití v praxi překračuje rámec rodinného mazlíčka. Pražská Škola pro výcvik vodicích psů výslovně zařazuje křížence labradora a královského pudla do svého programu. Chovatelská stanice Royal Crown Doodles dokumentuje návštěvy klientů v sociálních zařízeních se svými australskými labradoodly v rámci canisterapie. Labradoodle tak v českém prostředí funguje současně jako společník, asistenční pes i terapeut, přesně v duchu původního záměru, s nímž Wally Conron před třiceti šesti lety spojil Brandy s Harleym.

Od služebního křížence k rodinnému fenoménu: proč labradoodle oslovuje tisíce majitelů

Conronův experiment mířil na jednu konkrétní rodinu na Havaji. Výsledek ale odhalil mezeru, kterou čistokrevná plemena nedokázala zaplnit: pracovní pes s přívětivou povahou a srstí, která umožňuje soužití s alergiky. Právě tato kombinace vysvětluje, proč se z úzce zadaného projektu stal globální fenomén. Asociace ho dnes staví do role společníka, asistenčního i terapeutického psa současně. Chovatelé pracují na konzistentním temperamentu, typu srsti a stavbě těla, a přitom odmítají uzavřít plemennou knihu, dokud nedosáhnou genetické stability bez ztráty pestrosti genofondu.

Sultan, to první kompatibilní štěně z roku 1989, sloužil své majitelce na Havaji deset let. Jeho odkaz žije v každém multigeneračním labradoodlovi, který dnes vede nevidomého přes přechod, uklidňuje klienta v domově seniorů nebo prostě leží u nohou rodiny, kde konečně může mít psa i ten, kdo celý život kýchal.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Zdeňka Pavelková

Zobrazit další články