Kloš jelení saje krev z mršin i živých zvířat a může přenášet kde co. Problém je, že ho na rozdíl od klíšťat nikdo nezkoumá

Kloš jelení (Lipoptena cervi) patří mezi dvoukřídlý hmyz, je tedy vzdáleným příbuzným much. S klíštětem, které je pavoukovec, nemá kromě chuti na krev téměř nic společného. Dospělec má šest nohou, zploštělé tělo a zpočátku i křídla. Jakmile najde vhodného hostitele, zavrtá se mu do srsti, křídla odhodí a dál se už jen krmí. Bez křídel se v kožichu drží pevněji a hůř se setřásá.

Kloš jelení: okřídlený krvesaj, který po přistání shodí křídla

Jeho hlavními oběťmi jsou jelenovití: srnec, jelen, los a sika. Hostitele nevyhledává čichem. Podle parazitologa Petra Volfa z Přírodovědecké fakulty UK se kloši řídí hlavně zrakem a nalétávají na pohybující se postavu. Člověk se skloněnou hlavou, který se pomalu prodírá podrostem a pátrá po hřibech, je pro ně ideálním terčem. Podrobněji to Volf vysvětluje v odpovědi pro web Přírodovědci.cz.

Pozoruhodné je i rozmnožování. Samice neklade vajíčka. V těle odchová vždy jedinou larvu až do pokročilého stadia a teprve pak ji porodí. Ta se okamžitě zakuklí, spadne na zem a v lesní hrabance přečká do další sezony. Nová generace okřídlených dospělců se rojí hlavně v pozdním létě a na začátku podzimu, tedy v době, kdy lesy zaplní houbaři. Česká studie sbírala kloše na ulovené zvěři od srpna do října. Časová shoda s houbařskou sezonou je téměř dokonalá.

Bartonely v sedmdesáti procentech klošů: co odhalil český výzkum

Varování lékaře z Bulovky má oporu hlavně v jedné skupině bakterií, v bartonelách. Už v roce 2004 švýcarští vědci izolovali z kloše jeleního bakterii Bartonella schoenbuchensis a lokalizovali ji v jeho střevě. Nizozemská studie z roku 2015 pak doložila, že samice předává bartonely i svému potomstvu. Bakterie se tak v populaci klošů udržuje z generace na generaci a nepotřebuje k tomu žádného zvířecího prostředníka.

Nejsilnější data přinesl výzkum přímo z Česka. Tým Přírodovědecké fakulty UK, Státního zdravotního ústavu a Vojenského zdravotního ústavu zkoumal 114 jelenů a 322 klošů, převážně z Krkonošského národního parku. Výsledky shrnuje studie publikovaná v roce 2025 v časopise Pathogens. DNA bartonel vědci našli u třetiny jelenů a u 70 procent klošů. Zachytili přitom pestrou směs různých kmenů, často i několik najednou v jednom jedinci. V jiné práci z roku 2024 vědci vypěstovali živé kmeny B. schoenbuchensis z klošů nasbíraných v srpnu 2023 v Hradišti.

V krkonošském vzorku převažoval příbuzný druh Lipoptena fortisetosa. Pro houbaře to znamená jediné: když mu ve vlasech leze „kloš“, může jít o kterýkoli z obou druhů. Oba přitom bartonely nesou.

U dalších mikrobů je obraz mlhavější. V kloších se v některých studiích objevila DNA bakterií Anaplasma a Rickettsia, v literatuře najdeme i ojedinělé nálezy původců boreliózy. Mezi „parazit nese stopu bakterie“ a „parazit ji přenese na člověka“ ovšem vede dlouhá cesta. Právě tady lékař z Bulovky trefil jádro problému. Klíště obecné má za sebou desítky let soustavného dohledu, hlášení a osvětových kampaní. Kloš zajímá hlavně hrstku entomologů a myslivce. Autoři české studie sami píšou, že dopad bartonel na lidské zdraví vyžaduje další výzkum. Podle nás je to přesně ta mezera, o které čtenář slyšel na infekčním oddělení.

Repelent na kloše nezabírá. Jak se chránit při houbaření

Americká studie z roku 2024 v časopise Journal of Medical Entomology otestovala běžně prodávané látky DEET, IR3535, pikaridin a olej z citronového eukalyptu. Jejich odpuzující účinek na kloše se statisticky nelišil od obyčejné vody. Jediný výrazný efekt měl permethrin na oblečení. Kloše sice neodháněl, ale po kontaktu je rychle zabíjel.

Ochrana v lese proto stojí spíš na oblečení a pozornosti než na spreji:

• pokrývka hlavy: čepice nebo šátek, vlasy schované pod ní,
• světlé oblečení s dlouhými rukávy a límcem, na kterém se tmavý kloš snáz odhalí,
• oděv ošetřený permethrinem, výhradně podle návodu a nikdy přímo na kůži,
• důkladná prohlídka po návratu, hlavně vlasů, krku, oblasti za ušima, límce a švů.

Kloš je plochý a drží se houževnatě, takže setřepání většinou nestačí. Nejlépe ho vyčeše hustý hřeben, případně ho sesbírejte pinzetou nebo prsty přes kapesník. Podrážděné místo vydezinfikujte, oblečení vyperte nebo aspoň pořádně vyklepejte venku.

Pozor na psy. Kloši je napadají jen výjimečně, přirozené případy jsou však popsány. Po procházce lesem stojí za to projít srst na hlavě, krku, uších a hrudi. Psí přípravky s permethrinem a dalšími pyrethroidy jsou ale jedovaté pro kočky, takže kočka by se neměla tulit k čerstvě ošetřenému psovi.

Pupen, který se nehojí: kdy s kousnutím od kloše k lékaři

Kousnutí klošem obvykle zanechá tvrdý zarudlý pupínek, který intenzivně svědí. Švýcarská studie z roku 2004 uvádí, že svědění běžně trvá 14 až 20 dní a výjimečně může pupen přetrvávat mnoho měsíců. K lékaři zamiřte, pokud:

• je pupenů hodně nebo jsou rozsáhlé,
• se zarudnutí šíří do okolí, místo hnisá, mokvá nebo výrazně otéká,
• se přidá horečka, únava, bolest hlavy nebo zduřelé uzliny,
• se kousnutí po několika týdnech nelepší,
• jde o dítě, těhotnou ženu, alergika nebo člověka s oslabenou imunitou.

Lékaři se vyplatí zmínit, že šlo o kloše, a ne o klíště. Bartonely se běžně nevyšetřují. Zkušený infektolog by s tím však neměl mít žádný problém.