Kovová pokladnička, kterou za socialismu půjčovala spořitelna, se dnes prodává za stovky i tisíce korun. Většina lidí ji ale dávno vyhodila

Jedenáct příhozů, dva týdny čekání a nakonec částka, kterou by za zrezivělou plechovou krabičku z půdy tipoval málokdo. Dubnová aukce prvorepublikové kasičky s klíčkem od pražské firmy Tresoria ukázala, že bankovní střádanky mají na českém trhu stálé publikum. Prošli jsme ukončené aukce, bazarové inzeráty i muzejní záznamy, abychom zjistili, kolik takový kus skutečně vynese. Odpověď se pohybuje od tří stovek po zhruba tisíc a půl. Rozhoduje hlavně drobný kousek kovu, který většina domácností ztratila jako první: klíč.

Banka v obýváku: jak fungovala spořitelní střádanka s klíčem na pobočce

Kovová spořitelní pokladnička měla s keramickým prasátkem společný snad jen účel. Muzeum Velké Meziříčí ve svém sbírkovém popisu eviduje prvorepublikový exemplář Městské spořitelny ve Velkém Meziříčí a popisuje princip, který z ní dělal skutečný bankovní nástroj. Pevné plechové tělo mělo dva vhozy, jeden pro bankovky a druhý pro mince, často s nápisy PAPÍR a KOV. Střadatel si schránku odnesl domů a krmil ji drobnými. Otevřít ji ale nedokázal.

Klíček totiž zůstával ve spořitelně. Podle iDNES.cz, jehož článek vznikl ve spolupráci s Českou spořitelnou, si klient střádanku půjčoval proti záloze tří korun. Když ji neporušenou vrátil, peníze dostal zpět. Naplněnou kasičku přinesl na přepážku, úředník ji odemkl, obsah přepočítal a částku připsal na vkladní knížku. Spoření se tak měnilo v rituál s razítkem, podpisem a vnější kázní, protože impulzivní výběr v kuchyni prostě nepřicházel v úvahu.

Myšlenka dorazila podle iDNES z Ameriky. Server Centrum.cz s odkazem na sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku zmiňuje rok 1906 u Místecké spořitelny. Obdobné „domácí trezůrky“ znali i Britové: banka NatWest je zavedla v roce 1926 a Birmingham Municipal Bank jich už v roce 1923 evidovala u vkladatelů 2 469. Jediný klíč ležel vždy v bance.

Na tradici vedení drobných střadatelů k pravidelnému odkládání peněz navazovalo i socialistické Československo. Vkladní knížky, výherní vkladní knížky, od roku 1972 sporožiro a dětské spoření patřily k běžné výbavě rodin. Spořitelny ke střádání aktivně nabádaly, takže kovové a později plastové kasičky se staly součástí domácího inventáře celých generací. A právě lidé, kteří vyrůstali v 70. a 80. letech, dnes podle nás tvoří podstatnou část zájemců. Kasička jim připomíná dětství, sešit s razítky i cestu na pobočku s plným plechovým kvádříkem v tašce.

Od 322 do 1 351 korun: co ukazují skutečně prodané aukce

Při oceňování retro předmětů se často míchají dvě odlišné věci, tedy částka, kterou si prodávající přeje, a částka, kterou někdo opravdu zaplatil. Pro skutečné transakce je nejspolehlivějším zdrojem Aukro, kde lze dohledat ukončené aukce s vítězem. Sbazar a Bazoš zobrazují převážně požadované ceny.

Rozdíl mezi nejlevnějším a nejdražším prodaným kusem činí víc než čtyřnásobek. Všechny přitom vyšly ze stejné pražské dílny. Cenu tedy neurčuje samotná značka ani stáří. Kupce přesvědčuje úplnost.

Plzeňský případ to dokládá nejvýmluvněji. Nápis spořitelny na plechu nestačil, protože chyběl klíč, zámek se viklal a aukce skončila bez jediného příhozu. Naopak dubnová Tresoria s klíčkem rozpoutala přihazovací souboj, který vyhnal cenu nad hranici tisícovky.

Nabídkové ceny jdou ještě výš. Na Sbazaru visí plechová pokladnička záložny Kročehlavy za 990 Kč, přestože jí klíček chybí. Inzerent cílí na zájemce o historii bankovnictví a regionální dějiny Kladenska. Historická kasička Cyrilo-Methodějské záložny v Brně se na Aukru nabízí za 3 999 Kč v režimu Kup teď. Takové částky však ukazují spíš ambice prodávajících. Doklad o zaplacení chybí.

Podle nás tisícové sumy dávají smysl hlavně u kompletních, pečlivě popsaných exemplářů s původním klíčem, funkčním zámkem, čitelným značením a nedotčeným povrchem. U regionálně zajímavých kusů, třeba z menších záložen, se cena může vyšplhat k hranici 1 500 Kč i výš, protože o ně stojí místní sběratelé.

Pro srovnání: běžný lisovaný popelník z ČSSR se na Aukru nabízí za 30 až 160 Kč a konkrétní kus za stokorunu nenašel kupce. Spořitelní střádanka tak cenově převyšuje anonymní retro sklo. Za autorskými kousky typu Klingerových popelníků, které se prodávají i za tisíce, však zaostává.

Kontrolní seznam sběratele: podle čeho poznáte dražší pokladničku

Najdete-li v pozůstalosti po prarodičích malou plechovou skříňku, prohlédněte ji podle následujícího seznamu. Čím více bodů splní, tím blíže se dostane k horní hranici cenového pásma:

• Kovové tělo a znatelná váha: lehký plast obvykle signalizuje pozdější dětskou kasičku.
• Dva oddělené vhozy nebo nápisy KOV a PAPÍR.
• Čitelný nápis spořitelny, záložny, pojišťovny či města (regionální původ láká místní sběratele).
• Značka Tresoria Praha a patentové číslo 21319.
• Původní číslování kusu, které spořitelna používala k evidenci.
• Originální klíček: největší cenový skokan.
• Funkční zámek bez stop po páčení.
• Původní patina, minimum rzi a promáčklin, žádné amatérské přelakování.

Firma Tresoria přitom kromě drobných domácích pokladniček vyráběla i ohnivzdorné skříně, trezory do zdi a bankovní trezory. Její logo tak na kasičce funguje jako puncovní značka. Dětské plastové pokladničky ČSS z bazarů tvoří samostatnou retro kategorii s jinými cenami.

Proč skončily v kontejneru a jak tu svou při prodeji neznehodnotit

Spořitelny od střádanek postupně upouštěly. Podle iDNES s nimi měly spoustu práce a lidé v nich navíc drželi vyšší obnosy, než se předpokládalo. Jakmile kasička ztratila praktický smysl, změnila se v zamčenou plechovku bez klíče. Při stěhování a vyklízení bytů pak podle nás většinou mizela v popelnici. Na dochovaných kusech se opakují stejné stopy: ztracené klíčky, vypáčené zámky, rez a promáčknutá dvířka. Exemplářů v dobré kondici tak zbylo poskrovnu, což jejich hodnotu přirozeně zvedá.

Pokud jste tu svou neodhodili, vyvarujte se dvou chyb, totiž páčení a leštění. Patina nese doklad stáří, používání i původního povrchu. Drátěnka, brusná pasta nebo kyselina dokážou setřít nápisy i stopy výroby a s nimi i sběratelskou hodnotu. Numismatici z firmy AUREA upozorňují na totéž u starých mincí, kde neodborné čištění cenu sráží. Bezpečně postačí suchý měkký hadřík a jemný štětec na prach. U dražšího kusu přenechte očistu kupci nebo konzervátorovi.

Před prodejem pokladničku pečlivě nafoťte. Zachyťte čelní stranu, dno, nápisy, oba vhozy, zámek, klíč, všechny vady a měřítko rozměrů. Bazoš umožňuje zdarma vložit až 20 snímků a inzerát drží nejvýše dva měsíce. Na Aukru můžete zvolit aukci, která prověří skutečnou poptávku, nebo pevnou cenu Kup teď. Do názvu inzerátu patří výrazy jako Tresoria, střádanka, spořitelna, záložna nebo KOV PAPÍR, podle nichž sběratelé vyhledávají.

Cenu stanovte podle dohledaných prodaných aukcí. Nejvyšší inzeráty jako vodítko neslouží. Chybějící klíč nebo poškozený zámek otevřeně přiznejte, pravidla Sbazaru ostatně pravdivý popis stavu vyžadují. I poškozený exemplář si kupce najde, jen v nižších stovkách.