Šálek menší než dlaň vynesl v aukci přes tři čtvrtě miliardy korun. Za takovou sumu by se pořídilo zhruba osm desítek průměrných pražských bytů.
Hongkong, 8. dubna 2014. V sále aukční síně Sotheby’s se dražba drobného porcelánového pohárku vyšplhala na 281,24 milionu hongkongských dolarů, tedy 36,05 milionu amerických dolarů. Předmětem, o který se bojovalo, byl takzvaný Chicken Cup neboli kuřecí pohárek z období vlády císaře Čcheng-chua ze sbírky Mej-jin-tchang. Jde o nízkou misku z doby dynastie Ming, zdobenou kohoutem, slepicí a kuřaty. Podle indexu Deloitte Real Index měl průměrně prodaný pražský byt v 1. pololetí 2026 plochu 59,4 m² a při ceně 153 100 Kč za metr čtvereční vychází zhruba na 9,1 milionu Kč. Kuřecí pohárek tak vyvážil desítky takových bytů najednou. Podobnou rybu z babiččiny vitríny nejspíš nevylovíte. Několik vteřin pozornosti ale rozhodne, jestli obyčejně vyhlížející šálek patří do myčky, nebo do rukou znalce.
Kuřecí pohárek z dynastie Ming: drobnost, která přepisovala aukční rekordy
Kuřecí pohárek vznikl za císaře Čcheng-chua, který vládl v letech 1465 až 1487. Mistři z císařských pecí ho zdobili technikou tou-cchaj: obrys motivu nejprve vykreslili kobaltovou modří pod glazuru a teprve po výpalu ho vyplnili pestrými emaily. Výsledek působí křehce, skoro naivně. Sběratelé v něm přesto vidí vrchol čínské keramiky.
Cenu vyhnalo do závratných výšin několik okolností současně. Takových pohárků přežilo jen pár, pocházejí z císařského prostředí a tento kus navíc prošel slavnou sbírkou Mej-jin-tchang. K tomu se přidala horečná poptávka čínských sběratelů po vlastním kulturním dědictví. Když se tyto vlivy potkají, přestává záležet na velikosti předmětu.
Kuřecí miska dlouho platila za absolutní aukční špičku čínské keramiky. Podle Sotheby’s ji teprve v roce 2017 předstihla severosungská miska na omývání štětců typu Ru, vydražená za 37,7 milionu dolarů. Oba předměty spojuje jediné: na první pohled by je laik bez zaváhání odložil do kuchyňské linky.
Dno hrnku jako rodný list: značky, které stojí za pozornost
Nejrychlejší diagnóza začíná obrácením šálku vzhůru nohama. Na dně se může skrývat tovární značka, ručně malovaný znak, vtlačený symbol, číslo modelu, signatura malíře, údaj o zemi původu nebo razítko dekoratérské dílny. Každý z těchto detailů zužuje okruh možných výrobců.
Pár značek, při jejichž spatření stojí za to zpozornět:
- Zkřížené meče: Míšeň, první evropská manufaktura, která dokázala konkurovat Číně. Podle oficiální historie firmy se tvrdý porcelán poprvé úspěšně vypálil 15. ledna 1708, manufaktura vznikla v roce 1710 a meče používá od roku 1722.
- Štít zvaný Bindenschild: vídeňská porcelánka. Šálek s podšálkem z roku 1825 se v Dorotheu vydražil za 3 380 eur, tedy přibližně 85 tisíc korun.
- TK: Thun, Klášterec nad Ohří.
- F&M nebo nápis Pirkenhammer: Březová u Karlových Varů. Rozsáhlý 103dílný servis této značky prodala americká aukční síň Brunk Auctions za zhruba 100 tisíc korun.
- Haas & Czjzek, Schlaggenwald: Horní Slavkov, jedna z nejstarších porcelánek v českých zemích.
Pro první pátrání poslouží online katalog porcelainmarks.eu, který eviduje 5 784 značek z 547 manufaktur a opírá se o tištěný katalog Svitlany Duděnko. Postup je prostý: vyfoťte dno kolmo za dobrého světla, opište písmena, číslice i symboly a rozlište, zda je značka tištěná, vtlačená, nebo malovaná štětcem. Ručně provedený znak obvykle ukazuje na starší výrobu.
Jedna výstraha přesto platí. Míšeňské meče i vídeňský štít se v minulosti hojně padělaly. Porovnávejte proto celý předmět (tvar, dekor, materiál), a ne jen pár tahů na spodku.
Světlo, štětec a zlato: test, který zvládnete u okna
Druhý krok zabere ještě méně času. Přidržte šálek proti silné lampě nebo oknu. Tenkostěnný porcelán dokáže lehce prosvítat a za stěnou se mihne stín prstů. Signalizuje to jemnější hmotu, i když samo o sobě stáří ani hodnotu neprokazuje.
Pravý porcelán se od běžné keramiky odlišuje několika rysy. Střep bývá bělejší, tvrdší a kompaktnější, stěna tenčí a glazura hladká jako sklo. Při lehkém poklepu nehtem vydá jasnější, zvonivější tón. Obyčejná keramika je naopak masivnější, poréznější, světlo jí neprojde a nožka zůstává často hrubá a neglazovaná.
Pak přichází řada na výzdobu. Vezměte lupu nebo fotoaparát v telefonu a zaměřte se na detaily:
| Co sledovat | Slibný signál | Varovný signál |
|---|---|---|
| Malba | viditelné tahy štětce, drobné nepravidelnosti | rastr bodů, dokonale opakovaný vzor |
| Zlacení | sytý tón, jemná kresba, přirozené opotřebení | plochý lesk, rozmazané okraje |
| Glazura | rovnoměrná, bez bublinek | zakalená, se skvrnami či puchýřky |
| Motiv | neobvyklý, figurální, krajinný | sériový květinový dekor |
Čím víc slibných signálů najdete, tím rozumnější je šálek neodkládat do krabice na blešák. Nejvíc pozornosti si zaslouží zděděné šálky s podšálky, mokka soupravy, kabinetní šálky a kusy pocházející z kompletních sad.
Otluk jako cenová gilotina: co hodnotě škodí a jak s nálezem zacházet
Stav rozhoduje o ceně často víc než samotná značka. Otlučený okraj, vlasová prasklina, slepené víčko, opravené ucho nebo dodatečná přemalba sbírkovou atraktivitu citelně oslabují. Kávová souprava Thun, kterou nabídla česká aukční síň Papilio s popsanou prasklinkou a restaurovaným okrajem, se prodala za 4 000 Kč.
Trh ovšem dokáže leccos prominout, když je předmět vzácný nebo rozsáhlý. Zmíněný pirkenhammerský servis měl podle aukční síně praskliny, otluky i ošoupané zlacení, a přesto vynesl zhruba 100 tisíc korun. Rozhodl jeho rozsah: 103 kusů pohromadě. Naproti tomu nekompletní 45dílná souprava Haas & Czjzek se v Německu vydražila za 72 eur. Ponaučení plyne samo: kompletní, starší, ručně malovaný a zachovalý soubor má nejvyšší šanci na zajímavou částku.
Dokud nález neuvidí odborník, zacházejte s ním jako s křehkým exponátem. Kanadský institut pro konzervaci připomíná, že keramika je tvrdá, ale zároveň křehká a při nárazu snadno puká. Proto platí několik pravidel:
- žádná myčka ani agresivní saponáty,
- zlacení neleštěte, ubývá ho s každým otřením,
- nesahejte po vteřinovém lepidle, komplikuje pozdější restaurování,
- nezvedejte předmět za ucho či víčko, staré opravy mohou povolit,
- držte ho oběma rukama a každý kus balte zvlášť.
Od kredence do aukční síně: kam s podezřelým kouskem
Nejvyšší sumy platí sběratelé prostřednictvím mezinárodních aukčních domů, jako jsou Sotheby’s, Christie’s nebo Dorotheum. U domácího nálezu je nejschůdnější začít u síně se specializovanou sekcí skla a porcelánu. V Česku nabízí takové oddělení například Dorotheum Praha, vhodné jsou i domácí aukční síně a starožitnické galerie.
Předběžné posouzení kvůli zařazení do aukce bývá zdarma. Formální znalecký posudek, který potřebujete třeba při dědickém řízení nebo pro pojišťovnu, je samostatná placená služba a cenu stanoví konkrétní znalec.
Než se s čímkoli rozloučíte, dodržte jednoduchou posloupnost. Nejprve si nechte udělat nezávazný odhad. Potom porovnejte skutečně vydražené ceny podobných kusů, nikoli částky z inzerátů. Prvnímu výkupci, který zazvoní u dveří, neprodávejte bez srovnání. A ověřte si poplatky: pražský Arthouse Hejtmánek například připočítává kupcům aukční přirážku 24 % z příklepové ceny, což ovlivňuje, kolik jsou zájemci ochotni přihodit.
PŘEČTENÍ: 3720
PŘEČTENÍ: 9272
