Položte larvu z kompostu na rovnou plochu. Jestli leze po zádech, neničte ji. Kdo ji zahodí, přijde o nejlepšího pomocníka zahrady

Dubnové dopoledne, rýč zajede do loňské hromady a ze tmavé drti se vyvalí několik tlustých bělavých ponrav stočených do písmene C. Mnoho zahrádkářů v tu chvíli sáhne po kbelíku a larvy putují slepicím nebo do popelnice. Poradna rostlinolékaře Českého zahrádkářského svazu přitom na webu iZahrádkář.cz nedávno doporučila jednoduchou zkoušku. Larvu položte na rovnou podložku a sledujte, jak se rozhýbe. Když se dá do pohybu po zádech, máte téměř jistě v rukou ponravu zlatohlávka zlatého (Cetonia aurata). Ponrava chrousta se naproti tomu plazí po boku. Rada odborníka zní jasně: zlatohlávčí larvy nechte v kompostu pracovat dál, protože vaší zahradě prospívají.

Test na rovné podložce: zlatohlávka poznáte během chvilky

Postup zvládne každý. Poradna ČZS mluví pouze o „rovné podložce“, v praxi se však nejlépe osvědčuje hladký a pevný povrch, třeba prkénko, dlažba nebo víko od kbelíku. Larvu na něj opatrně položte, nedržte ji a dopřejte jí pár okamžiků, aby se vzpamatovala z vyrušení.

Zlatohlávčí ponrava se pak převrátí břichem vzhůru, drobné nožky jí trčí nahoru a do stran a kupředu se posouvá vlnivými stahy těla, přičemž se o podklad opírá hřbetem. Britská entomoložka Maria Fremlin označuje toto „plazení po zádech“ za jeden z nejvýraznějších poznávacích znaků celého druhu a upozorňuje i na nápadně krátké končetiny. Podle jejích pozorování se larva takhle snaží co nejrychleji zmizet z dohledu.

Proč volí právě tenhle styl, zatím přesně vysvětleno není. Pravděpodobně jde o kombinaci krátkých nohou a stavby těla: končetiny larvu na hladké ploše příliš daleko neodnesou, a tak se vlní na hřbetu. Zkoušku popisují vedle svazu také Muzeum Říčany a zahraniční entomologická literatura. S lidovou pověrou proto nemá mnoho společného, berte ji ovšem jako terénní vodítko, které je dobré doplnit dalšími znaky.

Zlatohlávek v kompostu jako tichý rozkladač tlející hmoty

Zlatohlávek zlatý patří do čeledi vrubounovitých a podle Muzea Říčany je ze zlatozeleně lesklých zlatohlávků u nás nejhojnější. Dospělého brouka většina lidí zná: kovově zelené, místy měděně se lesknoucí krovky s bílými skvrnkami, délka 14 až 23 milimetrů. Za slunečných dnů posedává na květech a na rozdíl od jiných brouků létá se sklopenými krovkami. Blanitá křídla vysouvá bočním výkrojkem.

Jeho larvy vedou skrytější život. Podle karty na Rostlinolékařském portálu ÚKZÚZ se živí rozkládajícím se rostlinným materiálem, tedy trouchnivým dřevem, tlejícím listím a odumřelými zbytky rostlin. Ústav k tomu stroze dodává, že „neškodí“. Samice kladou vajíčka právě do takového substrátu, a proto se ponravy často objevují v kompostech, starých pařezech a na hromadách pilin. Domácí kompostiště bohaté na listí a dřevní štěpku napodobuje jejich přirozené prostředí tak dobře, že v něm larvy podle ČZS hromadně a bez potíží přezimují.

Pro zahrádkáře z toho plyne velmi praktický přínos. Ponravy postupně zpracovávají hrubou organiku a urychlují její přeměnu ve zralý kompost, podobně jako žížaly, houby a nespočet mikroorganismů. Živých kořenů si přitom nevšímají. Podle nás jde o jednoho z nejcennějších pomocníků, kterého může hromada skrývat. Neúnavně drtí odpad, nic nestojí a záhonům neškodí.

Vývoj zlatohlávka trvá jeden až dva roky, výjimečně i tři. Larva během něj projde třemi vývojovými stupni a nakonec si z dřevní drti, hlíny a vlastních výměšků slepí pevný soudečkovitý kokon. Proto v jedné hromadě najdete drobné ponravy vedle vzrostlých kusů dlouhých čtyři až pět centimetrů. Dospělci opouštějí úkryt zhruba od poloviny května.

Brouka na zahradě klidně přehlédnete, a přesto budete mít v kompostu jeho potomstvo. Dospělci výborně létají a po krátké návštěvě kvetoucích keřů zamíří tam, kde tlí organika. Občas sice ozobají okvětí, pyl nebo přezrálé ovoce, ÚKZÚZ však škodlivé výskyty hodnotí jako výjimečné a prahy škodlivosti pro Česko vůbec nestanovuje.

Ponrava chrousta, nebo zlatohlávka? Spolehněte se na tři stopy

Opačný pól představují larvy chroustů a chroustků. Ty žijí v půdě a podle ÚKZÚZ ožírají podzemní části rostlin. Napadené rostliny vadnou, žloutnou a mohou úplně odumřít. Larvy dorůstají až 65 milimetrů, jsou žlutavě bílé a mají tři páry dobře vyvinutých nohou. Jejich dospělcem bývá třeba chroust obecný (Melolontha melolontha), hnědý ochlupený brouk s vějířovitými tykadly, který při letu hlasitě bzučí.

Podle nás má pro laika největší cenu spojení tří vodítek: plazení po zádech, nález v kompostu a zavalité tělo s krátkými nohami. Teprve dohromady vedou k bezpečnějšímu rozhodnutí než první pohled. Pokud larva leze po boku, má delší nožky a mohutnější hlavu a vyhrabali jste ji u uvadající sazenice, pravděpodobnost chrousta prudce roste.

Kdo dříve bílé ponravy z kompostu automaticky vyhazoval, mohl tím zbytečně připravit o život i zlatohlávčí potomstvo. Opatrnost se vyplatí také u neobvykle velkých larev v hromadách s větším podílem dřeva. Může jít o nosorožíka kapucínka, chráněného brouka, jehož ponravy laikům připomínají zlatohlávka i chrousta. Takové obry bez určení nelikvidujte.

Jarní rozvoz kompostu: larvy přestěhujte, škůdce sesbírejte

Duben je měsícem, kdy se kompost překopává a rozváží po záhonech. Z pohledu kořenů nehrozí žádné nebezpečí, i kdyby se s hlínou dostala na zahradu nějaká zlatohlávčí larva. Ponrava ovšem ve zralé zemině přijde o potravu, a proto je šetrnější ji předem vybrat.

Osvědčený postup popisuje i Maria Fremlin:

• při přehazování mějte po ruce nádobu s vlhkým kompostem,
• nalezené ponravy do ní průběžně odkládejte,
• po skončení práce je vraťte do mladší části kompostu nebo na hromadu s tlejícím listím a štěpkou,
• do kompostu nesypte žádné insekticidy.

Hromadu, která rozkladače láká, lze navíc cíleně podpořit. Příručka pro kompostování agentury ZERA doporučuje skládat materiál zhruba po třetinách: dřevní hmota, středně jemný vláknitý materiál a jemné zbytky. Právě dřevitá a listová složka vytváří prostředí, v němž se zlatohlávkům daří.

Pokud se larva plazí po boku a další znaky ukazují na škůdce, nejjednodušším řešením zůstává ruční sběr. Časopis Naše krásná zahrada chemii v kompostu výslovně nedoporučuje. Proti larvám lalokonosců lze podle laboratoře Monitoring Praha nasadit parazitické hlístice rodu Heterorhabditis, venku zpravidla od dubna do října, pokud půda alespoň několik hodin denně drží nejméně 12 °C.