Ptáci si na krmítko zvyknou za pár dní. Kdo pak v mrazu přestane sypat, odsoudí je k hladovění, protože jiný zdroj už nehledají

Lednové ráno, na zahradě deset pod nulou a sníh po kotníky. Modřinka, která právě přečkala noc v dutině, mohla podle britské RSPCA za tmu ztratit až 5 % své hmotnosti. Během několika krátkých hodin světla musí nasbírat potravu odpovídající až třetině vlastní váhy, jinak další noc nemusí přežít. Plné krmítko se slunečnicí a lojem je pro ni nejkratší cesta k energii. Česká společnost ornitologická (ČSO) upozorňuje, že ptáci si na takové místo rychle zvyknou. Kdo krmítko pověsí, přebírá podle ornitologů odpovědnost. Ta se netýká jen sypání zrní. Patří k ní i čistota, bezpečné umístění a hlavně předvídatelnost.

Pár dní stačí: proč ptáci krmítko objeví a začnou s ním počítat

Univerzální lhůtu, za kterou si opeřenci nové krmítko osvojí, odborníci nestanovují. Americká Cornellova ornitologická laboratoř radí nasypat trochu semínek kolem krmítka, pokud se ptáci neobjeví během několika dní. Britská RSPB připomíná, že zvykání může chvíli trvat. Hodně záleží na okolí, počasí a na tom, kolik přirozené obživy je v dosahu. V praxi bývá krmítko často „zabydlené“ už během prvního týdne, v klidnějších lokalitách to může trvat déle.

Rychlost, s jakou si ptáci návyk vytvoří, vychází z čisté ekonomie přežití. Britská ornitologická organizace BTO uvádí, že modřinka v zimě tráví sháněním potravy až 85 % denního světla. Každá minuta strávená prohledáváním holých větví stojí energii, kterou malé tělo nemá kde vzít. Krmítko nabízí opak: známé místo, tučnou stravu a minimum hledání. BTO popisuje zimní krmné stanice jako zastávky, kde si ptáci před nocí doplňují tukové zásoby.

Jakmile pták takový zdroj najde, zařadí ho do své denní trasy. Zvlášť drobné druhy s rychlým metabolismem, typicky sýkory, na něj spoléhají právě v nejtěžších dnech. Odpoledne před setměním bývá u krmítka nejrušněji.

Když mrzne a krmítko zeje prázdnotou

Starší materiál RSPCA varuje bez obalu: ptáci zvyklí na umělý zdroj potřebují čas, aby našli náhradu, a v zimě může být takové zdržení fatální. Krátký den nechává jen úzké okno na doplnění energie. Pokud ho pták promarní obletováním prázdného krmítka a hledáním jinde, jde do noci s deficitem.

Pádné argumenty přináší i výzkum. Ekologové Margaret Brittinghamová a Stanley Temple sledovali v USA sýkory černohlavé s přístupem ke krmítkům a bez něj. Výsledky publikované v časopise Ecology mluví jasně:

Rozdíl se naplno projevil hlavně v obdobích, kdy teploty déle než pět dní klesaly pod −18 °C. Šlo o severoamerický druh, princip ale platí obecně: v tuhém mrazu rozhoduje rychlý přístup k tučné stravě.

Pro české zahrady z toho plyne praktické vodítko. Rizikové chvíle přicházejí s několikadenním mrazem, souvislou sněhovou pokrývkou, ledovkou a zamrzlou vodou. Tehdy by krmítko nemělo zůstat prázdné ani den.

Když je potřeba odjet, Cornellova laboratoř doporučuje požádat souseda nebo příbuzné o doplňování. RSPCA radí pořídit na krátké období zásobníkové krmítko či zavěsit pár dalších. Pokud krmení končí natrvalo, je lepší dávky snižovat postupně a mimo mrazivou epizodu.

Lůj, nebo slunečnice? Palivo do mrazu

Energetické srovnání podle nutričních dat amerického ministerstva zemědělství vychází jednoznačně. Hovězí lůj obsahuje zhruba 900 kcal na 100 g a skládá se téměř výhradně z tuku. Slunečnicová jádra mají podle formy přibližně 582 až 619 kcal na 100 g a 50 až 57 g tuku. Lůj tak dodá koncentrovanou energii nejrychleji. Slunečnice zase slouží jako univerzální základ, který ke kaloriím přidává i bílkoviny.

ČSO uvádí, co jednotlivé druhy u krmítek vyhledávají:

• sýkory berou slunečnici i tukové směsi,
• brhlíci ocení sekané ořechy a lůj,
• kosi a kvíčaly dávají přednost ovoci, často sbíranému ze země.

Co do krmítka nepatří, ornitologové vymezují přísně. Plesnivé, zkažené, slané, sladké, kořeněné, smažené nebo uzené zbytky mohou podle České společnosti ornitologické způsobit těžké zažívací potíže, někdy i úhyn. Pečivo ČSO odmítá jak pro krmítka, tak pro kachny u rybníka. Vařenou rýži či těstoviny bez soli a koření britské i české zdroje připouštějí, patří jim však jen okrajová role. Syrové suché těstoviny do krmítka nedávejte.

Pozor i na oblíbené lojové koule v plastových síťkách. Ptáci se do nich mohou zamotat a spadlou síťku může spolknout jiné zvíře. Spolehlivější je pevný drátěný zásobník.

Špinavé krmítko jako líheň nemocí

Hromadné stravování má stinnou stránku: na jednom místě se střídají desítky ptáků a s nimi i choroby. Nejvíc se mluví o trichomoniáze, která v posledních letech decimuje zvonky. Kvůli ní Britové svá doporučení zpřísnili a v teplé části roku radí semena a arašídy vůbec nenabízet.

Hygienický režim podle ČSO a britských organizací vypadá takto:

• trus a zbytky odstraňovat denně,
• krmítko i pítko jednou týdně důkladně vydrhnout,
• po skončení sezony vše vydezinfikovat,
• sypat menší dávky, které ptáci spořádají za jeden až dva dny, lůj nejpozději do týdne.

Menší a častější dávky zároveň brání tomu, aby potrava vlhla a plesnivěla. Objeví-li se na krmítku nemocný pták (schlíplý, načepýřený a apatický), je třeba potravu vyhodit, krmítko vydezinfikovat a krmení aspoň na dva týdny přerušit. RSPB doporučuje počkat dokonce měsíc bez dalšího výskytu nemocných jedinců. Je to jediná situace, kdy ornitologové pauzu výslovně žádají.

Konstrukce hraje svou roli. RSPCA považuje ploché stolky za problematické, protože ani každodenní čištění nezabrání, aby zdraví ptáci zobali potravu znečištěnou nemocnými. Lépe obstojí závěsná krmítka a občasné střídání stanoviště.

Bezpečné místo a voda, na kterou se zapomíná

Krmítko patří do klidného a přehledného prostoru. RSPCA radí umístit ho vysoko mimo dosah koček, ideálně na kovovou tyč, a bez hustého porostu v těsné blízkosti, kde by mohla číhat šelma. Podle RSPB by ale úkryt neměl být příliš daleko, aby ptáci měli kam uletět před dravcem. ČSO doplňuje dvě zásady: krmítko umístit spíše do stínu a dál od velkých nezabezpečených skel, do kterých vyplašení ptáci narážejí.

Voda je v mrazu stejně cenná jako zrní. Přírodní zdroje zamrzají a ptáci potřebují pít i čistit si peří. Pítko je dobré denně doplňovat čerstvou vodou a při mrazu kontrolovat, zda nezamrzlo.

S krmením se vyplatí začít během listopadu, ještě před příchodem prvních mrazů, aby ptáci měli čas zdroj objevit. RSPB vymezuje sezonu zhruba od 1. listopadu do konce dubna. Největší pozornost si žádá leden a únor. S jarem, kdy taje sníh a vylétá hmyz, lze dávky postupně ubírat.