Pozor na vysoce nebezpečnou žížalu. Podle čeho ji rozpoznat a jak ji zlikvidovat dřív, než způsobí nenávratné škody

Žížaly bereme na našich zahradách jako přívětivé pomocníky. U nás se nejčastěji vykytuje žížala obecná (Lumbricus terrestris), známá také jako dešťovka či rousnice. Většinou ji označujeme jako „červa“, ale ve skutečnosti jde o kroužkovce (červi patří jednoznačně do říše hmyzu a nikoli mezi bezobratlé). Tato užitečná podpora zahrady by se však brzy mohla dostat do vážných problémů.

Jak žížaly prospívají půdě v zahradě

Průměrný počet žížal vyskytujících se v jednom metru čtverečním pravidelně oraného pole se odhaduje asi na 19. Ovšem na zahradě můžeme v průměru najít 54 těchto kroužkovců! Byla by však chyba je odtud vyhánět. Jsou totiž opravdu užitečné. Podílí se mimo jiné na rozkladu organické hmoty, svou činností provzdušňují půdu a v neposlední řadě také poskytují potravu mnoha ptákům.

iZdroj fotografie: Uživatel Njh5880 / Creative Commons / CC0

Domácí druhy v nebezpečném ohrožení

Dostatečně velká populace žížal je tedy tím nejzdravějším základem pro každou zahradu. Jejich činnost však musí probíhat rozumně, takže pokud se na místo původních mírumilovných žížal dostanou skutečné „požírací stroje,“ budeme mít zaděláno na pořádný problém. A právě s tím se aktuálně potýkají zahradníci v USA. Na jejich území totiž pronikly asijské žížaly Amynthas agrestis.

iZdroj fotografie: Pixabay

Přezdívá se jim Alabama Jumper nebo jednoduše šílené žížaly. Poznáte je podle opravdu divokého životního tempa, kvůli němuž dokážou brzy zničit mulč na záhonech, nebo dokonce listovou podestýlku v lesích. Všechny rostlinné zbytky totiž jednoduše a především extrémně rychle proměňují v půdu. Nejrůznější semenáčky však ke svému úspěšnému startu potřebují spíše právě mulč. A problém je na světě.

Nejde o běžnou úrodnou zeminu

Pokud byste však po „náletu“ těchto žížal čekali černý a dokonale úrodný humus, spletli byste se. Ve skutečnosti za sebou zanechávají spíše zbytky připomínající kávovou sedlinu. A to jak hrubostí, tak i svou sníženou schopností zadržování vody, což rostlinám rozhodně neprospívá.

Jak šílenou žížalu na zahradě poznat

Když žížaly Amynthas agrestis podráždíte, začnou sebou škubat a divoce se svíjet – vypadají skoro jako kdyby dostaly epileptický záchvat (odtud ona přezdívka). Jsou také spíše hnědé než růžové a na těle mají výrazný široký bílý pruh. U nás zatím jejich výskyt zaznamenán nebyl, ovšem obezřetnost doporučujeme zejména při nákupu sazenic různých druhů rostlin z Asie nebo USA.

iZdroj fotografie: Pixabay

Právě takto se totiž tento invazivní druh s oblibou šíří. A nejenom on. Pro případy nemusíme chodit daleko – stačí si jen vzpomenout na agresivní ploštěnky, které se stejnou cestou dostaly do Velké Británie. Každý správný zahradník by proto měl věnovat zvýšenou pozornost všemu, co si přináší do zahrady. Pro jistotu.