Vypěstujte si na zahrádce lišky, křemenáče nebo hřiby. Je to opravdu jednoduché, pokud dodržíte několik pravidel

Když se řekne pěstování hub, obvykle si vybavíme žampiony, hlívu nebo stále modernější lesklokorku alias shiitake. Ovšem do košíků můžete bez problémů sklízet i křemenáče, hřiby, ryzce nebo třeba lišky. Musíte jen splnit jednu důležitou podmínku. Pěstování lesních hub, jež patří mezi tzv. mykorhizní organismy (žijící v symbióze s jinými rostlinami), je mnohem obtížnější, než v případě žampionů nebo hlívy ústřičné.

Musíte napodobit ty správné podmínky

Pokrmy s lesními houbami zaujímají důležité místo v naší kuchyni. Ne nadarmo jsou Češi nazýváni národem houbařů. Ne každá houbařská sezóna je však na úlovky bohatá. A možná proto se snažíme tyto chutné krasavce pěstovat i na vlastní zahradě. Většinou však bývají takové pokusy neúspěšné. A to proto, že nerespektujeme přirozené nastavení hub – rozhodně nám totiž nevyrostou tam, kde si právě vzpomeneme.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Abyste mohli na zahradě pěstovat vlastní houby, musíte tu mít i malý les. To je podmínka, přes kterou zkrátka a dobře „nejede vlak.“ Pár doubků nebo buků v nepoužívaném rohu zahrady stačí. Bez nich to však opravdu nepůjde. Houby totiž v běžné zahradě nenajdou ty správné rostlinné partnery, díky nimž by se mohlo jejich podhoubí nerušeně vyvíjet a růst. Ovšem i když je najdou, trvá vývoj plodnic řadu let.

Houby stromy potřebují, jinak zahynou

Mezi myceliem hub a kořeny stromů, s nimiž v lese žijí v symbióze, je důležitý vztah. Při sběru hub vkládáme do košíku pouze jejich nadzemní části – plodnice. Ale ta nejdůležitější část (podhoubí alias mycelium) zůstává pod zemí. V žádných tkáních hub však nenajdeme chlorofyl. To znamená, že se nedokáží samy zásobit živinami jako například rostliny. V důsledku tedy jsou závislé na jiném způsobu získávání živin.

iZdroj fotografie: Pixabay

U většiny našich známých hub je proto ve hře symbióza s kořeny bylin a stromů. Tento vztah vyšší rostliny nijak nepoškozuje. Naopak. Poskytují sice houbám produkty své fotosyntézy, ale ty jim to vrací díky lepšímu transportu vody, minerálů a dalších cenných látek. Na tomto principu je založená i oblíbená mykorhiza v zahradě (směs s houbami se jednoduše zapracovává ke kořenům rostlin). Z ní však žádné plodnice nebudou.

Když chcete kozáky, pořiďte si břízu

Ale aby toho nebylo málo, většina hub může koexistovat jen s několika málo konkrétními druhy rostlin. To dobře znají zkušení houbaři, kteří například za křemenáči míří do březových hájků zatímco za pravými hřiby se vydávají tam, kde rostou duby či modříny. Proto je nesmírně důležité zvolit vždy tu správnou houbu pro správný strom. Ani to však není zárukou úspěchu, je nutné přihlédnout i k dalším specifickým podmínkám.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jde například o zajištění správné půdy a povětrnostních podmínek. Pamatujte na to, že lesy mají velmi zvláštní druh půdy. Obvykle ji nazýváme hrabanka a bývá pokryta silnou vrstvou rozložené a neustále vlhké organické hmoty tvořené zbytky listů, jehličí a dřeva. Pokud je váš lesík na zahradě ještě mladý, můžete růst hub podpořit jednoduše tím, že si pod stromy opatříte trochu nefalšované lesní půdy.

Přirozenost jako základ úspěchu

Čím je takový „lesní koutek“ na zahradě přirozenější, tím větší budete mít po několika letech šanci na úspěšnou sklizeň. Mezitím se můžete pokusit pěstovat houby na pařezech, kde přirůstají o něco rychleji. V našich listnatých lesích přirozeně roste hlíva ústřičná (stejný druh, jaký obvykle kupujeme v obchodech). Patří ovšem k parazitickým druhům, takže s „výsadbou“ ke kořenům u ní nepochodíte.

iZdroj fotografie: Pixabay

Mnohem více se jí bude líbit na oslabených stromech nebo na podťatých, ale ještě nevyschlých kmenech či silných větvích. Stačí v nich vytvořit dostatečně hluboký závrt a dovnitř aplikovat rozemleté zralé plodnice, smíchané s trochou vody. Brzy začne hlíva vytvářet velké šedé klobouky o průměru 5 až 30 cm, vyrůstající ve velkých shlucích. Její mycelium bývá také k dispozici ve specializovaných obchodech.

Hlíva toho příliš nepotřebuje

Nejlépe se jí daří na pařezech z dubu, vrby, jabloně, osiky, buku, břízy, topolu a ořechu. Jde tedy o skvělý způsob, který vám umožní využít nepotřebné dřevo po jakémkoliv větším čištění zahrady. A jako bonus může hlíva ústřičná nabídnout i léčivé účinky. Lze ji sušit nebo konzumovat čerstvou po tepelné úpravě. Nemusíte se bát, většina cenných látek (zejména imunoglukanů) zůstává zachována i po tomto procesu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jak si opatřit houbovou násadu

Mnohé návody doporučují jednoduše nakrájet zralé klobouky plodnic a rozhodit je na to správné místo. Mnohem větší šanci na úspěch má však profesionálně pěstované a uchovávané mycelium, pocházející od renomované firmy. Ale ať už zvolíte jakoukoliv možnost, počítejte s tím, že výsledky nebudou patrné hned. I v optimálních podmínkách trvá 2-3 roky, než se nad zemí začnou objevovat první plodnice.

Nezbude vám tedy, než svůj lesní koutek pravidelně zavlažovat a čekat. Pokud budete mít opravdu štěstí, pak už za několik let budete sklízet svou vlastní bohatou úrodu hub. Zapomeňte však na to, že byste půdu pod svými duby, buky či břízami jakkoliv kultivovali nebo upravovali (povoleno je jen odplevelování). Jakmile probíhající procesy narušíte, bude opět trvat několik let, než se zase obnoví. A to by byla rozhodně škoda.

iZdroj fotografie: Pixabay

Zkuste si vypěstovat vlastní kozáky

Nejčastěji se na zahradě objevují břízy, které poskytují ideální prostředí kozákům. Pokud máte na zahradě jen jednu, osázejte její okolí vhodnými bylinami, ty poskytnou houbám potřebný stín. Následně si opatřete zralé plodnice a rozmixujte je s vodou. Na několik místech jemně odstraňte vrstvu hlíny a tekutou směs aplikujte přímo ke kořenům. Jemně kropte (nejlépe večer) a prostor zbavujte plevele. Šance na úspěch se zvýší.