Červenec a srpen patří u rybízových keřů k biologicky nejcitlivějšímu období celého roku. V paždních pupenech se v těchto týdnech zakládají zárodky příštích květů a hroznů. Kdo po sklizni nechá keř bez pozornosti, připraví se o úrodu v řádu kilogramů na jediné rostlině.

V panelových sídlištích, kde žily přes tři miliony obyvatel, se obývací pokoj stal hlavním jevištěm soukromého života. Typizované dispozice, sériový nábytek, uniformní fasády, a uprostřed toho všeho visel křišťálový lustr ze severočeské produkce jako jediný předmět, kterým šlo okázale vybočit z řady.

Jediná mateční rostlina jahodníku dokáže za léto vyprodukovat desítky dceřiných klonů, a právě teď, na sklonku srpna, se rozhoduje, jestli z nich příští rok sklidíte plné misky, nebo budete začínat od nuly.

Zachycená dešťovka v sudu vypadá nevinně, jenže vodní zákon, hygienické předpisy i kanalizační řád stanovují mantinely, které většina majitelů domů vůbec nezná.

Jeden řez rýčem do země kolem rajčete dokáže v posledních srpnových týdnech přimět zelené plody, aby konečně začaly rudnout.

Lepkavá skvrna od jehličnanu na rukávu bundy, kapka smoly na laminátové podlaze, žlutavý flek na kapotě po parkování pod borovicí.

Kanadská borůvka (Vaccinium corymbosum) patří mezi nejnáročnější ovocné keře, co se týče půdní reakce. Její kořeny sahají sotva deset patnáct centimetrů pod povrch a právě v této mělké vrstvě se odehrává vše podstatné: příjem vody, živin i udržení kyselého pH, bez kterého rostlina zakrní.

Každý den od července do září otevírá ibišek syrský nové květy. Jednotlivý květ vydrží sotva čtyřiadvacet hodin, jenže poupata se střídají v nepřetržité sérii, pokud má keř dost slunce, vláhy a živin.

Záplevák (Helenium) dokáže záhon zaplavit barvou na dva měsíce, a přitom ho v českých zahradách potkáte jen výjimečně.

Konec srpna, záhon plný zelené natě a v hlavě svrbí otázka: „Už je čas kopat?“ Odpověď na ni rozhoduje o tom, jestli hlízy ve sklepě vydrží do jara, nebo se v říjnu promění v zapáchající kaši.