Když v roce 1991 Zdeněk Troška potřeboval záběry moderního provozu, který by divákovi prodal iluzi západní Itálie, nemusel překračovat hranice.
Stačilo zajet pár kilometrů od natáčecích Hoštic do komplexu, který svou čistou geometrií a velkoryse řešenými pavilony připomínal spíš skandinávský kampus než jihočeskou vesnici. Areál o rozloze přibližně 93 tisíc metrů čtverečních, dokončený v osmdesátých letech pro 840 školáků, posloužil jako dokonalá kulisa.
Architektonický experiment, který oklamal celé Československo
Konopkův projekt patřil k nejambicijóznějším školským stavbám pozdního socialismu. Dva internáty, dvě školní budovy, stravovací a společenský pavilon, zdravotní středisko s mateřskou školou, ubytovna pedagogů, byty zaměstnanců, vlastní kotelna, kryté venkovní učebny a centrální agora doplněná uměleckými díly. To vše tvořilo ucelený urbanistický celek, za nějž architekt v roce 1986 získal první cenu v přehlídce Svazu českých architektů. Právě tahle vizuální velkorysost přesvědčila filmový štáb, že místo obstojí jako zahraniční provoz. Kamera si vybrala úhly, které potlačily české nápisy a zdůraznily moderní linie. Divák spolkl iluzi i s navijákem.
Souřadnice 49°10′40,6″ severní šířky a 13°52′43,9″ východní délky dnes ukazují na totéž místo, jenže atmosféra se proměnila k nepoznání.
Proč se z filmové kulisy stalo místo duchů
Původní školská funkce skončila kolem roku 2000. Ústecký kraj, pod nějž areál spadal, se potýkal s vysokými provozními náklady: v létě padesát až sto tisíc korun měsíčně, v zimních měsících až dvě stě tisíc. Uvažovalo se o věznici i o sídle Rádia Svobodná Evropa; veřejně doložené vysvětlení, proč obě varianty padly, se nám dohledat nepodařilo. Město Volyně o koupi neprojevilo zájem. Po sérii zmařených dražeb kraj v roce 2005 přistoupil k přímému prodeji za 12,01 milionu korun. Kupcem se stala společnost JTH Volyně s.r.o.
Mluvčí skupiny JTH Radka Metz v roce 2022 potvrdila, že záměr přestavby na domov seniorů formálně trvá, ovšem projekt nebyl zařazen mezi aktuální akce společnosti. V praxi to znamená roky bez viditelného posunu. Část areálu sice stále figuruje v registru ubytovacích zařízení, většina pavilonů ale zeje prázdnotou.
Fotopasti, správci a paragraf o vlastnickém právu
Kdo by chtěl projít branou bez pozvání, narazí na trojí bariéru. Areál střeží trojice správců, kamerový systém s čidly a fotopasti rozmístěné v nevyužitých částech komplexu. Občanský zákoník v § 1012 dává vlastníkovi právo jiné osoby ze svého majetku vyloučit, a JTH Volyně tohle právo uplatňuje důsledně. Konkrétní sankce za pouhé „filmové poutnictví“ zákon výslovně nestanoví, ovšem neoprávněný vstup může přerůst v přestupek či trestný čin podle okolností: výzva k opuštění pozemku, případná škoda na majetku, narušení zabezpečení.
Pro zvědavce existuje legální alternativa. Z vrchu Karlovice, veřejně přístupného kopce nad Volyní, lze celý komplex přehlédnout bez jediného kroku na soukromou půdu. Fotografie pořízené z tohoto bodu kolují na portálu Turistika.cz a dávají alespoň vzdálenou představu o rozloze areálu.
Troškovy lokace klamou víc, než si fanoušci připouštějí
„Italský“ kravín u Volyně zdaleka nepředstavuje ojedinělý případ filmového klamu v trilogii. Podle databáze Filmová místa se fara i dům zpívající učitelky natáčely v Dobrši, přestože je divák automaticky zasazuje do Hoštic. Troška lokace skládal jako mozaiku, a právě tahle metoda umožnila, aby jihočeská krajina zahrála Itálii, aniž by kdokoli opustil okres Strakonice.
Hoštice mezitím proměnily svou filmovou slávu v turistický produkt. Oficiální web Jihočeského kraje nabízí prohlídku statků, zámečku i jízdu místní lokálkou po stopách trilogie. Volyňský areál v tomhle průvodci chybí. Uzavřený, hlídaný, zapomenutý, a přitom klíčový pro jednu z nejslavnějších scén celé série.