Ze sazenice z obchodu se může šířit houba, která zabíjí stromy. Vědci v Česku zmapovali stovky nepůvodních druhů

Přesně tuto trasu, od regálu přes zahradu až do volné přírody, popisuje první souhrnný seznam nepůvodních hub a oomycetů v České republice, který letos publikoval tým patnácti autorů vedený odborníky z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK) v Průhonicích. Studie vyšla 22. května 2026 v recenzovaném časopise Czech Mycology a její čísla překvapila i odbornou veřejnost: za období 1813–2022 autoři evidují 352 zavlečených taxonů, z nichž 72 už získalo status invazních a u 36 druhů očekávají závažné ekosystémové škody.

352 taxonů za dvě století: co vlastně vědci spočítali

Korespondenční autoři Zuzana Haňáčková a Karel Černý, vedoucí odboru biologických rizik VÚK, spolu s kolegy z Mendelovy univerzity, Univerzity Palackého, ÚKZÚZ, VŠÚO Holovousy i Národního muzea shromáždili záznamy o každém nepůvodním druhu houby či oomycety, který kdy na českém území někdo věrohodně doložil. Výsledný katalog čítá 310 neomycetů, 38 archeomycetů a 4 dosud nezařazené taxony. Z celkového počtu 352 položek autoři klasifikují 56 jako příležitostně zavlečené, 156 jako naturalizované a 72 jako plně invazní. Šest druhů řadí mezi takzvané „transformery“, tedy organismy schopné měnit charakter celých ekosystémů.

Klíčový graf studie ukazuje, že tempo zavlékání prudce vzrostlo po roce 2000: průměrně 5,18 nově zaznamenaných druhů ročně, tedy více než dvojnásobek oproti předchozím dekádám. Příčiny? Zesílený mezinárodní obchod s rostlinami a substráty, masivní rozšíření kontejnerové produkce okrasných dřevin a současně přesnější diagnostika včetně sekvenování nové generace.

Jak se patogen dostane z regálu do lesa: zahradnický obchod jako vstupní brána

Autoři studie i tisková zpráva VÚK opakovaně zdůrazňují jednu trasu: živý rostlinný materiál. Sazenice, kontejnery, kořenové baly a substráty putují přes hranice legálně, s rostlinolékařským pasem, a přesto mohou nést latentní infekci. Patogen se veze uvnitř pletiv hostitele, bez viditelných příznaků, a právě tato bezpříznaková fáze činí záchyt při běžné vizuální kontrole mimořádně obtížným.

Nejčitelnějším příkladem je oomyceta Phytophthora ramorum. Podle datového listu EPPO proniká do kůry a vodivých pletiv, ucpává cévy, způsobuje nekrózy a vadnutí listů či jehlic, a nakonec mortalitu celého stromu. Žádná léčba neexistuje, klíčová zůstává prevence přesunu infikovaného materiálu. Mezi hlavní hostitelské komodity patří pěnišníky (Rhododendron), kaliny (Viburnum), kamélie (Camellia), pierisy (Pieris), borůvky (Vaccinium) a modříny (Larix), vesměs oblíbený sortiment českých zahradních center.

Karel Černý v materiálech VÚK doporučuje jednoduché pravidlo: nekupovat rostliny s jakýmkoli poškozením nebo zhoršeným zdravotním stavem. Jistotu sice okem nezískáte, ale tmavohnědé skvrny na špičkách listů, černající řapíky, odumírající vrcholy výhonů nebo červenohnědé nekrózy na kůře by měly být varovným signálem, po kterém sazenici raději vrátíte do regálu.

Krušné hory, olšiny, javory: škody, které už proběhly

Část problému dávno překročila hranice zahrad. Kloubnatka smrková (Gemmamyces piceae) v Krušných horách opakovaně ničila pupeny smrku pichlavého na tisících hektarech; stromy přestaly obnovovat výhony, koruny prořídly a po několika letech odumřely. Studie Karla Černého a kolegů z roku 2016 dokumentuje ztrátu 70–80 % pupenů u zasažených jedinců a nutnost kácení rozsáhlých porostů. V posledních letech hlásí lesníci vážné poškození i u smrku ztepilého.

Další příběh se odehrává podél českých potoků a řek. Oomyceta Phytophthora ×alni napadá kořeny a kořenové krčky olše lepkavé, způsobuje letální hnilobu a rozvrací břehové porosty, které jinak stabilizují koryta a filtrují splachy z okolní krajiny. Katalog České sbírky fytopatogenních oomycetů VÚK, čítající přes 660 kmenů, dokládá nálezy na olších z řady okresů od roku 2005. Jde o tichý, ale setrvalý proces, který veřejnost téměř neregistruje.

Na javorech, klenu, mléči i babyku, se od roku 2012 šíří houba Eutypella parasitica, poprvé zachycená ve Slezsku. Vytváří rakovinu kmene, zvyšuje náchylnost k lomu a u menších stromů vede k úhynu.

Kontrolují to vůbec úřady? Co dělá ÚKZÚZ a kde jsou limity

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) provádí každoroční cílený detekční průzkum P. ramorum, soustavně kontroluje okrasné i lesní školky a dozoruje místa prodeje včetně zahradních center a hypermarketů. U internetového prodeje sazenic musí být zásilka doprovázena informací o rostlinolékařském pasu a e-shopy mají povinnost registrace u ÚKZÚZ.

Systém riziko prokazatelně snižuje, absolutní vyloučení každého bezpříznakového kusu ale garantovat nedokáže. Právě proto má nový český seznam zásadní praktickou hodnotu: pojmenovává 352 konkrétních organismů, třídí je podle stupně invaze a nabízí úřadům i výzkumníkům podklad pro cílenější opatření, od prevence na vstupu přes rychlou eradikaci čerstvých záchytů až po adaptivní management v už zasažených územích.

Srovnání se zahraničím a proč zůstává viditelnost hub tak nízká

Metodicky nejbližší zahraniční protějšek představuje rakouský checklist z roku 2022, který eviduje 375 taxonů, z toho 278 etablovaných. Český seznam s 352 položkami se pohybuje v podobném řádu, přímé srovnání ale komplikuje odlišná metodika: rakouský soupis nezahrnuje archeomycety, český ano. Pro Německo, Polsko ani Slovensko dosud srovnatelně koncipovaný souhrn hub a oomycetů v otevřených zdrojích neexistuje.

Autoři studie přitom výslovně upozorňují, že ekologické i ekonomické dopady nepůvodních hub a oomycetů mohou být srovnatelné s invazními rostlinami a živočichy typu bolševníku či nutrie. Rozdíl spočívá v pozorovatelnosti: mikroskopické organismy žijí část životního cyklu skrytě uvnitř hostitelské rostliny, veřejnost je zaregistruje až ve chvíli, kdy les nebo alej viditelně chřadne. V Krušných horách ten okamžik už dávno nastal.