Při přípravě luštěnin patří jejich namáčení k velmi důležitým krokům, které nám zajistí rychlou přípravu i dokonalou chuť. A jako bonus nás také zbaví nadýmání – tedy v případě, že použitou vodu vylijete, luštěniny propláchnete čerstvou a teprve poté je dáte vařit. Ovšem zbavovat se vody z jejich namáčení jen jako obyčejného odpadu by byla opravdu škoda. Dokáže totiž skvěle prospět vašim pokojovým rostlin.
Voda z luštěnin jako hnojivo
Když luštěniny konzumujeme, pak se velmi často potýkáme s nepříjemnými následky – jde samozřejmě o obávané nadýmání, za které mohou především oligosacharidy. Ty řadíme mezi tzv. antinutriční látky, tedy takové, které lidský organismus neumí zpracovat. Pokud totiž není štěpení (v tomto případě právě oligosacharidů) zahájeno již v tenkém střevě, pak se v tom tlustém začnou negativní účinky násobit – a nadýmání je na světě.
Při delším namáčení (alespoň přes noc) se však tyto látky uvolní a po následném proplachu se jakékoliv zažívací potíže po konzumaci luštěnin značně zmírní. Zároveň se však do vody vyluhují i další látky – jako například škroby. A právě ty se velmi hodí rostlinám. Pokud tedy vodu z luštěnin použijete jako zálivku, velmi jim prospějete. Postačí jedna malá sklenka ke každému exempláři. Přehnojení je nemožné.
Jak zabránit nadýmání z luštěnin
Někdy však ani tento jednoduchý trik s namáčením nestačí. V takovém případě přidejte do jídel z luštěnin tymián, saturejku, kmín nebo fenykl, které těmto problémům účinně zabrání. Omezte také konzumaci sýrů, jogurtů a dalších mléčných výrobků společně s luštěninami (doporučuje se alespoň tříhodinový odstup). Vadit však mohou i některé druhy zeleniny, jako je například zelí, chřest nebo brokolice.
Ovšem pozor – do stejné škatulky patří i ovoce. Takže byste si po vydatné čočkové polévce nebo hrachové kaši rozhodně neměli dát jako dezert jablka nebo hrušky. A svůj podíl mohou mít na vašem problému i soli a bublinky z limonád. Pamatujte si, že nadměrný příjem soli vede k otokům a stlačování střev, což může výrazně přispět k pocitu nevolnosti nebo nadýmání. Šumivé nápoje pak obsahují velké množství oxidu uhličitého, který se později uvolňuje a způsobuje nadýmání.
Přírodní hnojiva pro pokojové rostliny
Ale voda z luštěnin není jedinou možností. Málokdo to ví, ale většina pokojových rostlin má například opravdu ráda cukr, a to zejména kaktusy. Zeminu stačí posypat lžičkou moučkového cukru a dobře zalít. Do stejného soudku patří také ricinový olej. Ten se hodí především pro kvetoucí rostliny, protože podporuje vývoj pupenů a poupat. A jak hnojivo z něj připravit? Jednoduše rozmíchejte lžičku oleje v 1 litru vody.
Tímto roztokem zalévejte květiny jednou za týden. Použít můžete také dřevěný popel, který obsahuje spoustu živin a má antiseptický účinek. Hnojivo připravíme tak, že jednu polévkovou lžíci popela rozmícháme v jednom litru vody. Tento roztok necháme týden stát a během této doby občas protřepeme. Hotovým hnojivem z dřevěného popela pak zaléváme rostliny během vegetační sezóny každých 10 dnů.
Slupky jako hnojivo pro rostliny
Slupka z granátového jablka také není odpadem, který bychom měli jen tak beze všeho vyhazovat do koše. Naopak – místo toho ji jednoduše namočte do vody a nechte stát při pokojové teplotě nejlépe celou noc. Následně stačí tento přírodní výživný roztok přecedit a použít jako zálivku. Opravdové zázraky umí také šťáva z aloe vera. Stačí nalít 1 lžičku šťávy do 1,5 litru vody. Africké fialky však při tvorbě květů potřebují ještě něco navíc.
Nejlépe jim prospějete vitamínem B12. Jednoduše rozpusťte jednu tabletu v jednom litru vody a zalijte je. Uvidíte, že květy budou nejenom hojnější, ale také lépe vybarvené než obvykle. Hnojte je každých 14 dní po dobu celé vegetační sezóny. A skvělé jsou také slupky od banánů. Stačí vložit jednu do konvičky s vodou, nechat vylouhovat přes noc a opět zalít rostliny jako obvykle. Lze to provádět i opakovaně.
A jaké druhy přírodních hnojiv používáte pro své pokojové rostliny vy?