Jak na štěnice

Výskyt štěnic v ubytovacích zařízeních či lidských obydlích není ničím neobvyklým. Tento drobný hmyz je často považován za známku nečistého prostředí a nedostatečných úklidových či hygienických pravidel v domácnostech, hotelech apod. Ve skutečnosti jsou však štěnice schopny přežít i v ,,nablýskaném“ prostoru, pokud se do něj nějakým způsobem transportují. Štěnice domácí totiž potřebuje ke svému životu především člověka, případně domácí zvíře, jejichž krev jí slouží jako obživa. Jak ovšem poznáme, že je náš byt nebo dům napaden tímto drobným škůdcem? A jak s takovou invazí nejúčinněji bojovat?

Kde se štěnice domácí bere?

Za prvotní zdroj výskytu štěnice domácí, v některých zemích nazývané také ,,postelový brouk“, se v novodobé historii považují turistické oblasti. V posledních desetiletích však štěnice hojně parazitují také v domácnostech, kam si je lidé mohou přinést takřka odkudkoli. Toto (dalo by se říci) nepatrné stvoření se dokáže velmi obratně přichytit téměř na jakýkoliv materiál, a tak si jej domů můžete přinést třeba na kabelce či batohu, jež jste položili na sedadlo v autobuse. Za obecně nejrizikovější místa pro výskyt  štěnice lže považovat:

• hromadnou dopravu (zejm. ve větších městech, kde je velká koncentrace různých lidí)
• ubytovací zřízení (hotely, internáty, lázně…)
• restaurace
• divadla, kina
• sportovní areály (především šatny apod.)
• školská zařízení

Máme tu nezvaného hosta 

Zjištění, že máme štěnice v bytě není vůbec příjemné. Existuje několik způsobů, jak vám o sobě dají tito parazité vědět. Lidé většinou přítomnost štěnice domácí vypozorují až v momentě, když na svém těle objeví stopy po invazi. Kousnutí od štěnice je charakteristické větším množstvím malých ranek, přičemž jsou patrné drobné obrazce složené ze tří velmi blízko sebe uspořádaných vkusů. Štípance na kůži však nejsou jediným znamením, že nám doma parazituje štěnice. Vedle něj můžete také zaznamenat:

• zápach podobající se hořkým praženým mandlím
• černé ,,drobečky“ (výkaly štěnice)
• semeniště štěnic ve spárech, lůžku, nábytku apod. (tzv. hnízda)

Je dobré vědět, že štěnice domácí dokáže přežít v ideálních podmínkách bez potravy až rok. Může tedy nejdříve vyčkávat v  útrobách vašeho obydlí a cestu přímo k vám si najít až po nějakém čase. Kdybychom štěnici přirovnali k hlavním postavám jednoho slavného německého seriálu, řekli bychom, že ,,Jejich revírem jsou lůžka, koberce a spáry. Jejich tempo je pozvolné. Jejich protivníky jsou lidé, kočky i psi. Jednotky rodu štěnice domácí pracují hlavně v noci“. Nakolik se vám toto přirovnání může zdát komické či nevhodné, charakter štěnice definuje dokonale. A zejména jeho poslední část, neboť se jedná o tvora aktivního primárně v nočních hodinách.        

Dezinsekce aneb jak se zbavit štěnic

Když překonáte prvotní šok z vašich nových ,,spolubydlících“, nejdříve vás pravděpodobně napadne zavolat si profesionální firmu na dezinsekci. Svým způsobem je toto řešení ideální, nicméně je nutné podotknout, že takováto akce vás nebude stát zrovna malý peníz. Stejně efektivně se můžete zbavit štěnic i sami, vždy je samozřejmě potřeba zhodnotit rozsah zamoření, neboť při rozsáhlejší invazi se profesionálnímu zásahu pravděpodobně nevyhnete. Pro hubení štěnic tzv. na vlastní pěst existuje na trhu mnoho volně dostupných prostředků a možností, jak s tímto nepřátelským hmyzem nadobro zatočit. Jaké jsou ty nejúčinnější?

1. Spreje pro hubení typických invazivních druhů hmyzu jsou dostupné téměř v každé drogerii, domácích potřebách či hobby obchodech. Použitím univerzálních přípravků pro likvidaci insektů byste v boji proti štěnici domácí příliš nepochodili. Spreje přímo určené pro tento druh parazita jsou však velmi účinné a jejich cena je také příznivá. Ba co víc, použití je opravdu jednoduché. Nastříkáte sprej na postižená místa, necháte působit, a postřik opakujete během následujících dnů či týdnů ještě několikrát. Postřiky působí na štěnice přímím kontaktem, který je pro ně fatální. Dokonce takovéto ošetření prostoru může působit i jako prevence dalšího výskytu.
2. Oproti sprejům se dýmovnice liší v použití i výsledném účinku po aplikaci. Obsah takovéhoto prostředku je pro hmyz vysoce toxický, a tak je výsledný efekt skutečně velmi dobrý. Před použitím je však nutné ošetřovanou místnost důkladně připravit – uzavřít veškeré otvory, kterými by z místnosti proudil vzduch, vynést z pokoje rostliny, pootevírat potenciální zamořená místa (skříně, prostor pod postelí apod.). Působení dýmovnice by mělo obecně trvat minimálně 3 hodiny, aby bylo dosaženo kýženého výsledku. Oproti sprejům mají dýmovnice přidanou hodnotu, neboť dokáží štěnice v bytě nejen zahubit, ale i vyhnat z úkrytů a zbavit se tak jejich skryté přítomnosti, kterou bychom při použití postřiku nebyli schopni zjistit.   
3. Tento způsob bychom mohli nazvat spíše jako doprovodný. Použití chemie je bohužel při snaze vyhubit štěnice nepostradatelným procesem, po kterém by ideálně mělo následovat právě mechanické odstranění. Provést jej lze například vysátím či setřením. Někde je doporučováno také doplnění procesu o aplikaci horké páry.   

A co teď?

Invazi jste překonali, kousnutí od štěnice je už pouhou minulostí, a vy přemýšlíte, jak dalšímu obdobnému nepříjemnému zážitku předcházet. Jak již bylo řečeno, štěnice je velmi rozšířeným hmyzem, a tak prevence nemusí vždy fungovat. Určitě ale neprohloupíte, pokud si po pobytu mimo domov nebo po přepravě hromadnou dopravou prohlédnete svá zavazadla, stejně jako budete ostražití přímo při samotném pobytu a zkontrolujete nejtypičtější štěničí útočiště (matrace, rámy postelí atd.). K dostání jsou na trhu také tzv. lepové pasti na štěnice, které můžete v bytě rozmístit na ohrožená místa a průběžně sledovat, zda se v nich nějaká neobjeví. A pokud se objeví, díky včasnému zjištění bude vaše práce s likvidací o to snadnější.