Ultrazvukový plašič na hraboše nefunguje tak, jak výrobci slibují. Vědci z Kalifornie testovali účinnost a výsledek překvapil

Zahrádkář přijde v listopadu k záhonu tulipánů, které na jaře slibovaly barevný koberec, a najde jen pár děr o průměru zhruba 2,5 centimetru (1 palec) a uhlazené pěšinky v trávě. Plašič přitom bzučí opodál už od léta. Situace se opakuje na tisících českých zahrad a má prosté vysvětlení. Univerzitní program integrované ochrany rostlin v Kalifornii (UC IPM) ve své odborné příručce o hraboších uvádí, že elektromagnetická a ultrazvuková zařízení jsou v zahradní krajině proti těmto hlodavcům neúčinná. Starší americké testy navíc ukázaly, že hlodavci si na nepříjemný zvuk zvyknou zhruba do týdne. Nechceme se vysmívat lidem, kteří plašič koupili. Spíš chceme ukázat, proč hraboš víc dá na potravu, úkryt a své chodbičky než na pískání ze země, a co místo toho skutečně zabere.

Co slibuje ultrazvukový plašič na hraboše za pár stovek

Nabídka českých e-shopů je pestrá a dostupná. Akustický plašič Format1 OdKH2 stál v době naší rešerše na Alze 659 Kč. Výrobce u něj tvrdí, že odpudí krtky, hryzce i hraboše, že náhodně mění frekvenci ve výšce i čase, aby zvuk zůstal „nenávykový“, a že ohlídá až 400 m² zahrady. Solární odpuzovač BRADAS vyšel na 269 Kč, bateriové verze téže značky na 249 a 369 Kč. Za dražší ultrazvukové modely pro hlodavce zaplatí kupující kolem 1 160 Kč.

Orientačně tak jde o výdaj mezi čtvrt tisícovkou a zhruba dvanácti sty korunami. Na první pohled malá investice, navíc bez jedů a bez práce. Právě to láká: přístroj zapíchnete, zapnete a čekáte. Háček leží v tom, co od něj zahrada potřebuje. Jeden zvukový zdroj má zajistit ochranu plochy velikosti menšího pozemku, který je protkaný desítkami děr a kilometry drobných stezek.

Kalifornské testy: na ultrazvuk si hlodavci zvyknou do týdne

Závěr UC IPM sepsal Roger A. Baldwin z Kalifornské univerzity v Davisu. V příručce Pest Notes: Voles ultrazvukové přístroje řadí spolu se zaplavováním nor mezi metody, které proti hrabošům v zahradách selhávají. Jeho kolega Robert M. Timm z téže univerzity zpracoval v roce 2003 přehled zařízení proti obratlovčím škůdcům. Konstatoval v něm, že laboratorní ani terénní zkoušky takových přístrojů obecně nedokázaly potvrdit to, co slibovala reklama.

Jak taková zkouška vypadá, popisuje protokol z roku 1984, podle něhož se ověřovalo šest komerčních ultrazvukových přístrojů. Kolonie dvanácti divokých potkanů žila v laboratorní konstrukci rozdělené na dvě místnosti. Vědci týden sledovali spotřebu ovsa, poškozené sáčky a průchody fotobuňkami, pak přístroje zapnuli a měřili dál dva a půl týdne. V terénu porovnávali stopy, úbytek potravy a škody ve třech třítýdenních intervalech, přičemž zařízení běželo jen v tom prostředním.

Výsledek shrnul Stephen A. Schumake z federálního výzkumného střediska v Denveru v přehledu z roku 1995. Pohybová aktivita zvířat klesla jen o 30 až 50 procent. A po třech až sedmi dnech expozice odpuzující efekt prakticky zmizel. Zvířata se vrátila k potravě i hnízdům, jako by žádný zvuk nezněl.

Na totéž narazila americká Federální obchodní komise. V roce 2001 rozeslala varování více než šedesáti výrobcům a prodejcům ultrazvukových odpuzovačů: tvrzení o účinnosti musí podložit vědecky. Podle komise je reakce hlodavců na ultrazvuk nanejvýš dočasná, protože si zvyknou a vracejí se do míst, kde hnízdí a kde se krmí.

Přesná formulace proto zní takto: plašič může hlodavce na pár dní rozhodit, jako samostatná ochrana zahrady však spolehlivý nebude.

Proč hraboš dá přednost potravě a klidným chodbičkám

Hraboš žije v mělkém, členitém systému nor s mnoha otevřenými východy. Zvuk či vibrace se v kypré půdě, mezi kořeny a v hustém porostu šíří nerovnoměrně, takže uzavřenou bariéru nevytvoří. Zvíře má po ruce desítky únikových cest i zákoutí, kam rušivý podnět skoro nedolehne.

Mnohem silnějším hnacím motorem je hlad. Hraboš polní podle Rostlinolékařského portálu ÚKZÚZ denně spořádá potravu o hmotnosti vlastního těla, tedy 15 až 20 gramů. Za rok sní přes kilogram obilí a pět kilogramů zeleného krmiva. Jídelníček zahrnuje kořeny, cibulky, oddenky i kůru. Zahrada s tulipány, mladými jabloněmi a mulčovaným záhonem tak pro něj představuje spíž, které se kvůli bzučení nevzdá.

Český Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský eviduje škody v sadech, školkách i na ovocných dřevinách a při silném výskytu i vysoké ztráty u drobných pěstitelů. Hraboš se pravidelně přemnožuje v cyklech po dvou až čtyřech letech a přemnožení trvá rok až dva. Nejhůř bývá na jižní Moravě a na Hané. Hustota populace roste od jara do podzimu a v říjnu a listopadu se kolonie stěhují za potravou a krytem na nové plochy. Škody pak zahrádkář často objeví až po zimě.

Na přirozené nepřátele se spoléhat nedá. Sovy a dravci hraboše loví, ale podle UC IPM populaci na zahradě neudrží pod kontrolou, protože se díky obrovské plodnosti rychle obnovuje.

Hraboš, nebo krtek? Stopy, které prozradí skutečného viníka

Než kdokoli začne s obranou, vyplatí se určit, kdo na zahradě řádí. Krtek staví typické kulaté hromádky připomínající sopky a živí se žížalami, larvami a hmyzem. Rostliny nežere, i když jeho tunely mohou narušit kořeny. Oregonská státní univerzita upozorňuje, že lidé krtka často obviňují z okusu zeleniny, přestože jde o lovce půdních bezobratlých.

Hraboš zanechává jiný rukopis:

• spoustu malých otvorů s uhlazenými, ochozenými vchody,
• vyšlapané pěšinky v trávě, které díry propojují,
• okousanou trávu, stonky a keře kolem nor, někdy i celý vypasený kruh porostu,
• trus a čerstvé výhrabky, případně mělké „krtiny“,
• kousky rostlin zatažené do ústí nory.

Pokud rostlina vadne nebo žloutne a v okolí najdete tuhle kombinaci stop, sucho ani choroba za tím nejspíš nestojí.

Pletivo, holý kruh a pasti: ochrana proti hrabošům, která drží

Odborné zdroje se shodují na postupu, který stojí víc práce než zapnutí krabičky, zato přináší viditelné výsledky.

Ubrat úkryty. Hraboš nerad vybíhá na otevřené místo. UC IPM radí omezit plevel, silnou vrstvu mulče a hustou vegetaci, které mu dávají potravu i ochranu. Kolem mladých stromků doporučuje udržovat holý kruh o průměru zhruba 1,2 metru (4 stopy), u řad stromů pás téže šíře. ÚKZÚZ jako zásobárny hrabošů jmenuje příkopy, neobdělávané pozemky, zanedbané zahrady i remízky, takže sousedství hraje roli.

Postavit fyzickou zábranu. Záhon lze obehnat pletivem s oky do 6 milimetrů, zapuštěným 15 až 25 centimetrů do země. Kmínky stromků chrání válce z pletiva, plechu nebo pevného plastu, jejichž spodní okraj sahá 10 až 15 centimetrů pod povrch, aby se hlodavec nepodhrabal. Na cibuloviny doporučuje Oklahomská státní univerzita košíky z drobného drátěného pletiva: cibule se vloží dovnitř a zasadí se i s klecí. Podzimní výsadba tulipánů je ideální chvílí to vyzkoušet.

Klást pasti do tras. Při menším nebo soustředěném výskytu pomáhá odchyt, pastí ale musí být dost. Na malou zahradu počítá UC IPM přinejmenším s tuctem. Pokládají se napříč pěšinkami tak, aby nášlapná část ležela přímo v trase, případně ke vchodům do tunelů. Kontrolovat je třeba denně. Po skončení odchytu je dobré staré chodbičky rozrušit rýčem nebo kultivátorem, aby je nová vlna obyvatel nepřevzala hotové.

Rozdíl proti plašiči je zřejmý. Přístroj spoléhá na to, že zvíře samo odejde. Past i pletivo pracují přímo tam, kde se hraboš pohybuje a kde škodí.