Podzimní fígl na dokonalé čištění oken. Zůstanou průzračně čisté půl roku

Každý z nás, ať už bydlí v bytě nebo v domě, má ve své nemovitosti okna. Okna do místností, okna na balkon, prosklené dveře, střešní okna. I když není pouhým okem vidět, ve vzduchu poletuje prach, zplodiny z aut, průmyslové výroby, tepláren, nebo jen prostě nejjemnější hlína unášená větrem. To že se tomu tak děje neustále poznáme, když se podíváme na skleněné výplně oken. Přejedeme po nich prstem a vidíme šmouhu. Chroničtí uklízeči se z toho hroutí, ti další pak mávnou rukou s tím, že je to ještě v pohodě. Ale nakonec i pohodáři vyměknou a jdou všechen ten nachytaný nepořádek smýt.

Jak jsme to dělávali dřív

Dobře si pamatuji, že se do jednoho kbelíku dala teplá voda, do ní nějaký saponát, do druhého teplá voda s přídavkem jaru a šlo se na věc. Nějakým bavlněným hadříkem, který nepouštěl chlupy se tabule navlhčila a nečistoty se tak uvolnily. Kdo měl stěrku s gumovým břitem, tahem od jedné strany na druhou špínu postupně odstranil. Pochopitelně že ve vodorovném směru. A odshora dolů. A dole na rámu pak zbytek setřel druhým hadrem, a s ním umyl i rámy. Pak přišla doba Okeny, Ironu, což byly přípravky na bázi lihu. Ty stačilo nastříkat na hadřík, popř. papír, nečistotu na okně rozetřít, a než stačil líh zaschnout, se tabule musela vyleštit. Byli i tací, kteří nastříkali přípravek přímo na sklo, a pak čistili. Dokonce se objevili i kontroloři kvality těchto výrobků, a než je použili, tak je ochutnávali. Dobré hospodyňky věděli, že čistit okna, když vane vítr, nebo svítí slunce, může jen naprostý diletant. Vítr mnohem rychleji odpaří líh, a stejně tak slunce. Takže na skle pak zůstanou hezké šmouhy, což znamená jediné – celý proces si zopakovat.

A jak se čistí dnes?

Způsobů i prostředků na čištění skel je opravdu více než dost. Různé pěny, spreje, roztoky na bázi octa a lihu, parní čističe a kdoví co dalšího. Stále však platí staré dobré zásady. Když na okno svítí slunce, nebo vane vítr, nečistit. Stejně tak když prší. Doba gumových stěrek je také pryč, protože je nahradily mopy, parní čističe, nebo i vysavače.

Jak můžeme ulevit přírodě i sobě

Hodně lidí dnes však dbá na ochranu životního prostředí, a protože takřka všechny výrobky obsahují látky, které poškozují lidské zdraví a životní prostředí, hledají alternativu. Proto si raději předávají zkušenosti, jak si doma vyrobit i čistič oken. Suroviny má každý z nás doma, stačí je jen smíchat v předem vyzkoušeném poměru, a můžeme jít na to. Většinou nám stačí bílý ocet, trochu lihu, voda, čpavek, obyčejné mýdlo.

Návody jsou na internetu, a výroba je snadná. Velkou pomůckou pro čištění velkých oken, nebo oken ve výškách jsou mopy na dlouhých násadách, které dosáhnou při plném vysunutí do výšky i 4 metry. Kdo se tedy bojí výšek, tato pomůcka je pro něj vhodná. Kromě látky na stírání mají ve své výbavě i stěrku a škrabku, takže hrubé nečistoty odstraní také. No a když nemáme chuť, neumíme to, nebo se bojíme že si ublížíme, zbývá poslední možnost – zaplatit za umytí oken i dalších skleněných výplní někomu, koho to baví a ještě si přitom něco přivydělá.