Výluh z kopřiv je plný užitečných látek. Skutečně však dokáže to, co senzace na internetu slibují? Rozhodli jsme se to vyzkoušet.
Každý správný pěstitel neustále hledá způsoby, jak vymáčknout ze své úrody úplné maximum. Jako reportérka magazínu Chalupáři-Zahrádkáři.cz jsem se proto letos rozhodla udělat malý, ale hodně zajímavý experiment přímo na svém parapetu. Vzala jsem dvě prakticky totožné sazenice paprik a poslala je do souboje o nejlepší výživu. Jedna dostala klasické tekuté hnojivo z obchodu, ta druhá podstoupila kúru z podomácku připraveného kopřivového výluhu.
Jak jednoduše připravit účinnou kopřivovou jíchu
Příprava organického kvasu přitom nestojí ani korunu, jen to chce trochu trpělivosti a kolíček na nos (nejlépe v kombinaci s hodně vzdálenými sousedy). Stačí natrhat mladé, ještě nerozkvetlé kopřivy (mají nejvyšší obsah účinných látek – nicméně v nouzi postačí i starší nať), nasekat je na menší kousky a natlačit do plastové nebo dřevěné nádoby – kovovým kbelíkům se raději vyhněte kvůli nežádoucím reakcím. Rostliny následně zalijte dešťovou vodou tak, aby byly zcela ponořené, a nechte je na slunném místě v zahradě kvasit.
Během dvou až tří týdnů směs pořádně napění a získá velmi typický, pronikavý zápach. Vyplatí se proto mít po ruce dobře sedící víko a směs alespoň jednou denně promíchat – celý proces tím tak urychlíte a páchnoucí období přece jen trochu zkrátíte. Jakmile pěnění přestane a kapalina ztmavne, máte hotovo.
Tento koncentrovaný výluh je plný dusíku, draslíku i železa. Před samotnou zálivkou jej ale nezapomeňte naředit vodou v poměru 1:10, abyste jemné kořínky nespálili.
Co na to věda? Složení i účinky mohou kolísat
Ačkoli má kopřivový výluh mezi zahrádkáři skvělou pověst, odborníci upozorňují, že u domácí výroby nikdy nemáte zaručen přesný obsah živin.
„Kopřivový výluh neboli kopřivová jícha není chemicky standardizovaný přípravek. Jeho složení závisí na druhu a stáří kopřivy, stanovišti, poměru rostlinné hmoty a vody, délce a teplotě macerace, přístupu kyslíku i aktivitě mikroorganismů. Nelze proto očekávat stejné složení ani obsah živin u každého domácího výluhu,“ vysvětlil na dotaz Chalupářů-Zahrádkářů doc. Ing. Roman Pavela, Ph.D., náměstek ředitele pro vědu a výzkum z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i.
Podle něj analýzy fermentovaných výluhů z kopřivy dvoudomé prokázaly především dusík, draslík, vápník, hořčík, fosfor, železo a zinek. Část dusíku se při rozkladu organické hmoty převádí do minerálních forem dostupnějších rostlinám. Koncentrace živin jsou však značně proměnlivé a výluh nemusí být vždy stejně významným hnojivem. „Například ve studii ekologicky pěstovaných brambor obsahovala použitá jícha jen malé množství dusíku, fosforu a draslíku a její aplikace významně neovlivnila výnos, obsah chlorofylu ani výskyt škůdců a chorob,“ dodává odborník.
Výsledky pěstování na vlastní oči: Přírodní hnojení přineslo bohatou úrodu
Aby měly obě rostliny v mém pokusu v rámci možností naprosto identické podmínky, umístila jsem je vedle sebe do jednoho velkého truhlíku. Opticky sice vypadají, že sedí v jedné nádobě, ale ve skutečnosti je každá zasazena v samostatném květináči s odděleným zásobníkem na vodu. Vliv namíchané výživy tak byl zcela nezávislý. Mimochodem nejde o žádné „extra“ kousky, prostě dvě sazenice paprik stejné odrůdy z tržiště.
A rozdíl byl propastný! Sazenice hnojená standardizovaným minerálním hnojivem pro plodovou zeleninu přestala kvést už během července a vyprodukovala chudé tři plody. Zato paprika hnojená poctivou jíchou rostla jako divá – kvetla ještě v průběhu srpna a já musela nové květy dokonce sama odstříhat, aby rostlina nevyplýtvala sílu a plody stihly pěkně dozrát. Aktuálně mám sklizené čtyři krásné, šťavnaté papriky a další ještě vesele dozrávají na stoncích. A velikost? Paprika s běžným hnojivem byla zhruba o polovinu menší než ta „kopřivová“.
Skvělý pomocník pro zahrádkáře, výzva pro velkopěstitele
Samozřejmě jde o pokus v malém měřítku na několika málo rostlinkách. Berte ho proto spíš jen jako letní zajímavost. Aby byl výsledek opravdu průkazný, byly by potřeba desítky rostlin a naprosto identické skleníkové podmínky. Ve větším měřítku jsem ho ale zopakovat nemohla, ani kdybych chtěla – květináč totiž poněkud páchnul a neumím si představit použít tohle hnojivo ve velkém. Sousedi by mě určitě rádi neměli.
S praktickým omezením výluhu souhlasí i odborná veřejnost. Z pohledu praxe se pro magazín Chalupáři-Zahrádkáři vyjádřil Miroslav Šmoranc z odborného oddělení Českého zahrádkářského svazu: „Sám kopřivovým výluhem hnojím plodovou zeleninu. Výluh je skvělý, ale dost páchne, sousedé to nemají rádi.“
„V profesionálním ekologickém zemědělství může mít kopřivový výluh místo především jako doplňkový a levný prostředek, zejména v menších zelinářských, ovocnářských a zahradnických provozech. Není však běžným standardem ve všech ekologických podnicích. Ve velkovýrobě jeho využití omezuje především proměnlivé složení a účinnost, obtížná standardizace, krátká skladovatelnost, zápach, nutnost filtrace a riziko ucpávání aplikační techniky,“ potvrzuje docent Pavela.
Malopěstitelé ale takové potíže naštěstí nemají. Takže pokud budete mít příští rok čas, chuť a hlavně vhodné místo, klidně to s kopřivami zkuste. Koneckonců – stejně nám, zahrádkářům, přidělávají obvykle spíš vrásky, tak proč je jednou nezkusit využít trochu užitečněji?
Galerie
Užitková zahrada
|
PŘEČTENÍ: 2450
Okrasná zahrada
|
PŘEČTENÍ: 9960
