Bílý poklad pro okurky, plodí po něm jako divé. A najdete ho běžně v kuchyni

Pěstování okurky seté (Cucumis sativus) není právě jednoduché. Pokud vám hlavu nezamotá plíseň šedá, hniloba kořenů, padlí nebo obávaná bakterióza, pak to bude určitě počasí. Okurky totiž nesnáší kolísání teploty. Ovšem nesvědčí jim ani příliš vysoká vlhkost vzduchu a další faktory. Bývají poté náchylné k rozvoji chorob. Vyplatí se proto zasáhnout včas a těmi správnými prostředky.

Na chemické přípravky vždy sázet nelze

Poku zaregistrujeme první známky blížící se pohromy, obvykle nejdříve sáhneme po chemických přípravcích. Ty však mají tu negativní vlastnost, že rychle pronikají i do samotných rostlin. Odtud se poté vyplavují jen velmi pomalu, takže pokud si nedáme pozor, budeme spolu s dávkou vitamínů a minerálů konzumovat právě i chemii. Optimální výživa však dodá okurkám mnohem větší výhody než pozdní zásah.

iZdroj fotografie: Freepik

Hnojení okurek mlékem a syrovátkou

Podle mnohých zahrádkářů patří mezi nejlepší hnojiva na okurky právě mléčné výrobky. Obvykle se mluví o syrovátce, ovšem nahradit ji lze i mlékem nebo třeba kefírem. Obsahují množství cenných látek a na listech navíc vytvoří ochranný film, přes který se škůdci ani choroby nedostanou. A jestliže mléko zkombinujete s účinkem jódu, získáte ještě lepší výsledky. Dejte si však pozor na správnou koncentraci.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Příliš velké množství jódu by mohlo popálit listy i kořeny těchto rostlin. A co si tedy při přípravě hnojiva vzít k ruce? Pro začátek potřebujete 9 litrů odstáté vody zbavené chloru (její teplota by se měla pohybovat v rozmezí 30–35 °C‌). Do ní nalijte 1 litr syrovátky a přidejte 20 kapek obyčejné jodové tinktury z domácí lékárničky. Získaný produkt je vhodný pro klasické i listové hnojení.

Vyberte si optimální způsob aplikace

V ideálním případě je vhodné oba způsoby kombinovat. Ovšem předem upozorňujeme, že v uzavřeném skleníku může toto hnojení poměrně nepříjemně zapáchat. A jak tedy na to? Pokud se rozhodnete pro aplikaci rozprašovačem, provádějte ji jednou týdně. A to nejlépe během časného rána za podmračeného dne (ovšem bez rizika deště). Předejdete tak poškození listů sluncem a následnému rozvoji chorob.

iZdroj fotografie: Pixabay

Na zálivku pak použijte 500–1 000 ml hnojiva na každý okurkový keř. Bohatě vám postačí frekvence jednou za dva týdny. Přehnojení okurek se obávat nemusíte. Z této přírodní zásobárny živin si vždy vezmou vše, co potřebují, a zbytek jednoduše nechají v půdě. Podobně je na tom i hnojení okurek popelem nebo třeba stále oblíbenějším slepičincem v podobě zákvasu. I ty obsahují řadu cenných a důležitých látek.

Přehnojení okurek je možné

Dochází k tomu ovšem jen v jednom případě. Tehdy, když své sazeničky pohnojíte příliš brzy. Všeobecně platí, že během prvních dvou týdnů po přesazení byste se měli jakémukoliv přidávání živin vyhnout velkým obloukem. A to platí i u těch přírodních. Kořeny rostlin se totiž teprve vyvíjejí a usazují v půdě. A brzkým zásahem byste jejich příznivý vývoj ohrozili. Přehnojené okurky se vyvíjejí pomaleji a málo plodí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Co dělat, když se objeví problémy

I když obvykle dokáže to správné hnojivo na okurky a rajčata předejít těm největším potížím, čas od času nás mohou některé choroby překvapit. Problém bývá zejména během hodně deštivých nebo naopak parných lét. V takovém případě mějte po ruce manganistan draselný, kyselinu boritou, sodu, ocet, zelenou skalici, amoniak či dehtové mýdlo. Tyto přírodní prostředky vám totiž dokážou s většinou patogenů pomoci.