Rozlomená jabloň ještě neznamená mrtvou jabloň. Kdo trhlinu nezalepí ale pořádně ošetří, může strom zachránit celý

Většina zahrádkářů by v tu chvíli sáhla po pile a začala uvažovat o novém stromku. Může to ale jít i jinak. Prošli jsme odborné arboristické zdroje, abychom zjistili, jak podobný zásah zvládnout.

Ostré rozdvojení kmene: slabé místo, které čeká na první vichřici

Je velmi pravděpodobné, že vaše měla vadu, kterou mají tisíce ovocných stromů v českých sadech. Dva rovnocenné kmeny vyrůstaly pod velmi ostrým úhlem. Taková rozsocha vypadá zdravě, uvnitř se ale mezi oběma osami často vytvoří takzvaná vrůstající kůra. Místo pevného dřevního spoje vznikne šev, ve kterém se kůra uzavírá mezi dřevo a brání srůstu.

Utahská státní univerzita ve svém přehledu o řezu stromů uvádí, že vrůstající kůra je výrazně slabší než běžné větvení a objevuje se hlavně u úzkých úhlů. Minnesotská univerzita řadí více hlavních kmenů, úzké rozsochy a zarostlou kůru mezi hlavní rizikové faktory poškození sněhem, námrazou i větrem. Stačí nasáklá koruna, plná úroda nebo poryv z nečekaného směru a šev povolí.

Takže kdo má na zahradě podobně rozdvojený strom, měl by ho prohlédnout ještě před letními bouřkami. Prevence přitom začíná už u mladých stromků: výchovným řezem se konkurenční výhon odstraní nebo podřídí, aby nevznikly dva stejně silné kmeny.

Záchrana rozlomené jabloně krok za krokem

Záchrana již poškozeného stromu stojí na třech pilířích: rychlé odlehčení, mechanická stabilizace a volný přístup vzduchu k ráně. Žádný z nich sám nestačí, teprve dohromady dávají stromu šanci.

Postup, který vychází z příběhu i z doporučení univerzitních poraden:

1. Zajistěte okolí. Pokud strom stojí u domu, cesty nebo vedení, zavolejte arboristu dřív, než na něj sáhnete.
2. Odlehčete korunu. Hlavně na poškozené polovině odstraňte těžké větve, které páčí trhlinu od sebe. Marta Štern seřízla větší část koruny, přesný podíl neuvádí. Rozumná mez je odebrat tolik, aby zmizelo páčení, a nenechat ze stromu holý pahýl.
3. Velké větve řežte nadvakrát či natřikrát. Nejprve odspodu nařízněte, pak odřízněte výš a nakonec zarovnejte u větevního límečku. Kůra se tak nestrhne dolů po kmeni.
4. Zvedejte pomalu. Odkloněnou polovinu přitáhněte popruhem, pákou nebo heverem, vždy přes měkkou podložku.
5. Stáhněte kmen. Děrovanou pásku sešroubujte přes velké podložky a distanční vložky ze dřeva či gumy, aby kov neřezal do kůry.
6. Podepřete. Kůl nebo vzpěra s polstrováním převezme váhu zbylé koruny, pásce zůstane jen držet trhlinu u sebe.
7. Vyčistěte ránu. Odstraňte uvolněné třísky a odumřelou kůru, okraje zaoblete ostrým nožem.

Nejčastěji se zapomíná na kontrolu stahů. Minnesotští odborníci upozorňují, že dočasné vazby se musí na jaře uvolnit, jinak kmen zaškrtí. Prohlédněte pásku po každé silnější bouřce, v sezoně jednou měsíčně a důkladně vždy na jaře a na podzim. Jakmile se začne zařezávat nebo ji obrůstá kůra, povolte ji, podložte znovu nebo zvolte jiné upevnění.

Proč trhlinu v kmeni nezalepovat tmelem ani balzámem

na podzim se také vyhněte nátěru. Není totiž vhodné v kmeni uzavřít vlhkost po lijáku. Moderní arboristika vám dá jednoznačně za pravdu. Utahská státní univerzita ve svém doporučení k poraněním stromů radí odstranit volnou kůru a dřevo a ránu nechat na vzduchu. Krycí přípravky podle ní stromu nepomáhají a pod vrstvou udržují vlhké prostředí, ve kterém se daří houbám a bakteriím způsobujícím hnilobu.

Pomůže pochopit, co se v kmeni děje. Strom se nehojí jako lidská kůže. Poškozené dřevo uvnitř zůstává poškozené navždy, strom ho jen ohraničí a okraje postupně obrůstá ránovým pletivem, kalusem. U hluboké trhliny to trvá roky a přesný čas nikdo nezaručí. Záleží na velikosti rány, kondici stromu a zátěži koruny.

Kdo dosud rány pečlivě zatíral, nemusí se trápit. Doporučení se během posledních desetiletí posunula. Štěpařský vosk má i dnes své místo, zejména při roubování, kde chrání čerstvý spoj před vyschnutím, a podle ovocnářské tradice i u menších čerstvých řezů. Do hluboké mokré trhliny po bouři ale nepatří.

Jiný oblíbený zahrádkářský postup doporučuje ránu vydezinfikovat 5% roztokem modré skalice. Jde o tradiční lidovou radu, univerzitní poradny ji nepředepisují. Kdo po ní sáhne, ať počítá s riziky: podle bezpečnostního listu modré skalice je látka vysoce toxická pro vodní organismy, při práci patří na ruce rukavice, na oči brýle a zbytky roztoku nesmějí skončit v jezírku ani v kanalizaci.

Děrovaná páska, podložky a vosk: nákupní seznam z českého hobbymarketu

Na záchranu menší jabloně nepotřebujete speciální arboristické vybavení. Většinu pořídíte v běžném obchodě s nářadím:

Pásky nabízejí OBI, Hornbach i menší železářství, štěpařský vosk najdete v každém zahradnictví. Dodejme, že domácí pásku nikdo staticky nepočítal. U menšího stromu stačí, u mohutné koruny s tunovou zátěží by mohla povolit v nejhorší chvíli.

Na načasování platí dvě odlišná pravidla. Nouzová stabilizace se dělá hned, v kteroukoli roční dobu, protože otevřená trhlina se s každým větrem rozevírá víc. Plánovaný řez jabloní je jiná kapitola. Český zahrádkářský svaz doporučuje mladší stromy řezat nejlépe v březnu a dubnu, po rozmrznutí půdy a před rašením. Minnesotští odborníci posouvají vhodnou dobu na konec zimy až začátek jara a varují před řezem na podzim, kdy rány hůř zasychají.

Jaro je zároveň ideální chvíle na obchůzku sadu. Zahrádkáři v tuto dobu nacházejí i mrazovou korovou nekrózu: osluněná strana kmene se v předjaří probudí, pak udeří mráz a kůra s lýkem odumřou. Takové místo se ošetřuje podobně: odumřelá kůra se odřízne až na živé pletivo a rána se nechá dýchat.