Cuketa vlastně není ničím jiným než kultivarem tykve obecné (Cucurbita pepo), přičemž toto označení pod sebou zahrnuje i patizon, dýni olejnou apod. Na osivech se tedy musíte řídit ještě třetím jménem (tím, které je uvedeno za druhovým), jež vám prozradí, zda bude ta vaše žíhaná, žlutá apod. Vyplatí se také pátrat po odrůdách, které při dozrávání neprodukují kukurbitacin, což je jedovatá hořčina s nepříjemnou chutí.
1) Vyberte to správné místo
Přímý výsev cuket na záhon je tou nejlepší možností, protože mladé cukety přesazování zrovna nemilují. Tradičním časem pro přímé setí cuket je v našich končinách rozhodně měsíc květen. Půda však musí být prohřátá, jinak budou mladé rostlinky vzcházet jen pomalu, nebo dokonce vůbec ne.
2) Zálivka a hnojivo
Správná péče o mladé rostliny vyžaduje především udržování rovnoměrné vlhkosti v půdě a neustálé odstraňování plevelů z okolí. Cukety by také měly být pravidelně hnojeny dobře rozloženým kompostem nebo přihnojovány komplexním, pomalu se uvolňujícím hnojivem. Použít lze i postřik na list tekutým hnojivem, jenž rovněž rostliny skvěle vyživí. Během květu byste však měli být opatrní, abyste příliš nenamočili květy.
3) Redukce nadbytečných listů
Cukety se dokážou na záhonku opravdu roztáhnout do úctyhodných rozměrů. To však může být při tvorbě plodů kontraproduktivní. Mnohdy totiž opylovači mezi změtí zelených listů nedokážou objevit květy, nebo se mladé cukety nedokážou správně vyvíjet. A co tedy s tím? V případě potřeby jednoduše nadbytečnou zeleň zredukujte. Nemusíte se bát – cuketě neublíží ani odstranění 30 až 40 % rostlinné hmoty.
Prořez listů také provzdušní a ochrání vaši rostlinu před mnoha nemocemi. Ve hře je například:
- plíseň okurková objevující se na tykvovité zelenině (okurka, meloun, cuketa, dýně)
- a plíseň šedá, jež roste zejména na rajčatech, paprikách a tykvovité zelenině (okurka, cuketa, dýně).
4) Včasná sklizeň plodů
Plody cuket jsou bohaté na vitamíny B, C a E, ale i důležité cenné látky jako betakaroten, hořčík, zinek, vápník a spoustu železa. A obsahují také velké množství vlákniny, díky čemuž prospívají našemu trávení a dokážou rovněž (při pravidelné konzumaci) stabilizovat hladinu cukru v krvi. A abychom nezapomněli, cukety zbavují náš organismus nežádoucích toxinů.
Abychom však měli plodů dostatek, je třeba je správně sklízet. Neměly by dorůst do větší délky než 10 cm, je tedy třeba je sklízet, dokud jsou ještě mladé a měkké. V opačném případě může cuketa snížit svou plodnost, nebo dokonce rozvoj nových plodů zcela zastavit (to je podobné jako například u okurek).
5) Správné opylování cuket
Během některých specifických situací nemusí váš záhon s cuketami nalézt dostatečné množství opylovačů. Největší problém bývá na jaře nebo na podzim, kdy jsou rostliny kvůli ranním mrazíkům zakryty netkanou textilií. Za takových podmínek je nutné květy opylit ručně. A jak na to? V časných ranních hodinách odřízněte samčí květ a opatrně z něj odstraňte okvětní lístky.
V ruce vám zůstanou pouze tyčinky. Ty přitiskněte na pestíky 2–3 samičích květenství (poznáte je podle krátkých tlustých řapíků). Poté utrhněte nový samčí květ a celý postup opakujte. A abyste podpořili dozrávání plodů, které za zhoršených podnebních podmínek často hnijí, po opylení opatrně odstraňte zaschlou korunku z konce každé cukety.
6) Pojistěte si úrodu další výsadbou
I přes veškerou péči se může stát, že vám vaše rostlina uhyne nebo jednoduše nebude v druhé polovině sezóny tak plodná jako doposud. Řešení je ovšem snadné – vysaďte na konci června ještě jednu cuketu. Bude plodit simultánně a na konci sezóny bude stále plná sil, takže vás dokáže zásobovat chutnými a zdravými plody až do zámrzu.
Jaké triky máte pro pěstování zeleniny vy?