Zelené fazolky rostou na keříčkových fazolích, které jsou známé i jako fazole francouzské nebo zakrslé. Díky tomu, že oproti klasickým fazolím neobsahují uvnitř lusků tolik vlákniny, se jejich lusky dají konzumovat celé včetně slupky. Jsou velmi oblíbenou součástí letních dietních jídelníčků. 100 gramů fazolek obsahuje jen 25 kcal. Zato obsahují velké množství vitamínů a minerálů, které našemu tělu prospějí.
Kdy a jak sázet zelené fazolky
Nejprve je nutné správně zvolit místo, kde budou fazolky prosperovat. Není to jen tak. Jsou totiž velmi citlivé na nedostatek slunce. Proto vyberte takové místo, kam dopadají sluneční paprsky co možná největší část dne. Do půdy, kterou pro fazolky připravujete, nezapomeňte zapracovat kompost a dobře ji nakypřit. Fazolky, jež mají dostatek živin a slunečního světla, pak poskytují velmi bohatou úrodu.
Se sázením do záhonu je třeba počkat až do poloviny května, kdy je malé nebezpečí přízemních mrazíků. Na záhoně si vytvořte řádky vzdálené 50 cm a sázejte do nich v rozestupu 10 cm vždy po dvou semínkách. To, že se mají sázet po dvou, má své opodstatnění. Eliminujete tak případné ztráty, když některé semínko nevzejde. Pokud vyklíčí obě, odstraňte opatrně tu slabší rostlinku. Využijete tak určený prostor na maximum.
Péče o zelené fazolky a jejich sklizeň
Rostliny zalévejte v dostatečném množství jednou až dvakrát týdně. Kdybyste je zalévali každý den, mohla by vlhká půda snadno přilákat slimáky, a to rozhodně nechcete. Také je dobré na případné slimáky, kteří se k rostlinám přeci jen dostanou, nalíčit pasti s pivem, nebo poházet kolem rostlin biologický prostředek proti slimákům. Slimáci totiž fazolky milují a mohli by celou úrodu předčasně sklidit za vás.
Fazolky jsou ke sklizni vhodné v době, kdy měří asi deset centimetrů. Když je v této fázi růstu rozlomíte, zjistíte, že mají semena velká asi jako obilné zrno. To je přesně ta chvíle, kdy jsou nejchutnější a nejzdravější. Trhejte je opatrně, aby nedošlo k vytržení celé rostliny. Byla by to velká škoda. Díky pravidelné sklizni vyprovokujete rostlinu k tvorbě nových květů a následně i plodů, na nichž si později pochutnáte.