Zamiloval se na dovolené a teď má na zahradě unikát. Hadinec britského pěstitele měří přes pět metrů

Johnu Richardsovi z Cornwallu stačilo před více než dvaceti lety strávit dovolenou na Madeiře a Kanárských ostrovech. Mezi palmami a lávovými útesy ho zaujaly hadince stromové – mohutné květní věže porostlé tisíci drobných modrofialových kvítků. Po návratu domů si pořídil první sazenici. Od té doby je pěstuje. Letos 2. června změřil svůj nejvyšší exemplář, kterému říká „Eric“, na 5,72 metru. Přezdívku dostal po bývalém spolužákovi, který byl ve třídě pověstný neobvyklou výškou. Spolužák by ale na Erica stejně nedosáhl.

Čísla, která mluví sama

Podle Royal Horticultural Society dorůstá Echium pininana běžně 2,5 až 4 metrů. Eric toto rozpětí překračuje o víc než metr a půl. Předchozí britský rekord drželi od roku 2023 manželé Pam a Noel Betowští, rovněž z Cornwallu; jejich exemplář měřil přibližně 5,59 metru. Richardsův Eric je o 13 centimetrů vyšší. Oficiální světový registr rekordních hadinců neexistuje, takže ověřitelné je zatím jen britské maximum. I tak jde o rostlinu, která převyšuje většinu okolních domů a která by se pohodlně dívala přes střechu jednopatrového bungalovu.

Proč zrovna Cornwall

Hadinec stromkový pochází ze severovýchodní části ostrova La Palma na Kanárských ostrovech, kde roste v subtropickém pásmu s minimem mrazů a maximem slunce. Cornwall mu nabízí překvapivě podobné podmínky. Podle klimatického přehledu Met Office zaznamenává pobřeží jihozápadní Anglie jen zhruba 15 až 20 vzdušných mrazů ročně a patří k nejslunnějším částem Británie. Místní zahrady, například Tremenheere Sculpture Gardens, otevřeně mluví o výjimečném mikroklimatu s mírnými zimami a přirozeným závětřím, které umožňuje pěstovat choulostivější exotické rostliny.

Richards k tomu přidává vlastní recept: zahrada orientovaná na jih, plné slunce, dobře propustná půda a jen občasné hnojení. Žádné sofistikované technologie, žádný skleník. Jen správné místo a trpělivost.

Životní cyklus, který nepočká

Eric je pravděpodobně na vrcholu, doslova i přeneseně. Richards sám připouští, že rostlina může přidat ještě centimetr či dva, ale růst se už výrazně zpomalil. A pak přijde to, co je u hadinců stromkových nevyhnutelné: po odkvětu a vysemenění rostlina odumírá. Cambridgeská botanická zahrada popisuje cyklus jednoduše: první rok listová růžice při zemi, druhý (někdy třetí) rok dramatický výstřel do výšky zakončený květním klasem. Pak konec. Podle běžného cyklu druhu Eric pravděpodobně rostl dvě až tři sezóny, přesné datum výsevu ale Richards nezveřejnil.

Dobrou zprávou je, že hadince se bohatě samovysévají. Richardsova zahrada tak nejspíš brzy nabídne další generaci kandidátů na rekord.

Šance pro české zahrádkáře

Kdo by si chtěl podobné monstrum vypěstovat v Česku, musí počítat s jedním zásadním háčkem: zimou. RHS řadí Echium pininana do kategorie mrazuvzdornosti H3, která odpovídá podmínkám mírných pobřežních oblastí, a doporučuje přezimovat semenáče při 5 až 7 °C. V českém vnitrozemí, kde teploty běžně klesají pod minus deset, je venkovní přezimování bez ochrany hazard. Reálnější cestou je pěstování v nádobě s přesunem do chladné, ale bezmrazé místnosti.

Samotná péče přitom náročná není, stačí slunné stanoviště a propustný substrát. Semena ani sazenice se v tuzemských hobby marketech běžně neprodávají, spíš je třeba sáhnout po zahraničních specializovaných e-shopech. Při manipulaci s rostlinou se vyplatí rukavice: listy i stonky mohou dráždit kůži a celá rostlina je při požití toxická.

Eric možná brzy odkvete a zmizí. Ale semena, která po sobě zanechá, nesou stejný genetický potenciál, a Richardsova zahrada v Cornwallu má pořád stejné slunce.