Kiwi roste i v Česku, ale jen když vysadíte dvě rostliny vedle sebe. Jedna samotná nikdy nezarodí ani jeden plod - Chalupáři-Zahrádkáři

Kiwi roste i v Česku, ale jen když vysadíte dvě rostliny vedle sebe. Jedna samotná nikdy nezarodí ani jeden plod

Mini kiwi zvládne české zimy až do −40 °C. Bez správného partnera ale neponese jediný plod.

i Foto: Sebastian Stabinger - licence CC BY-SA 3.0
                   

Představte si liánu, která přežije mráz, jaký by zabil olivovník i fíkovník, a přesto vám v srpnu nabídne sladké plody velikosti třešně. Aktinidie, česky mini kiwi, se v tuzemských zahradách objevuje stále častěji. Jenže řada pěstitelů po dvou třech letech marně čeká na úrodu a netuší proč. Důvod je přitom prostý a biologický: většina odrůd má oddělená pohlaví. Samčí rostlina plody netvoří nikdy. Samičí bez pylu z kompatibilního samce nenasadí nic.

Proč jedna rostlina nestačí

Aktinidie jsou převážně dvoudomé, na jedné rostlině najdete buď jen samčí, nebo jen samičí květy. Samčí exemplář funguje čistě jako opylovač: kvete, produkuje pyl a tím jeho role končí. Samičí rostlina pyl potřebuje, aby se z květu vyvinul plod. Bez něj semeník zasychá a opadá.

Klíčové přitom je, že samec a samice musí patřit ke stejnému druhu a kvést ve stejnou dobu. Kdo má samičí odrůdu druhu Actinidia arguta, potřebuje samce téhož druhu, typicky kultivar ‚Weiki M‘, který opylí pět až osm samic v okruhu zhruba deseti metrů. Česká odrůda ‚Vitakola‘ je samičí Actinidia kolomikta, takže jí ‚Weiki M‘ nepomůže, potřebuje samčího jedince svého druhu. ÚKZÚZ u ní uvádí poměr šest samic na jednoho samce a konzumní zralost od poloviny do konce srpna.

Existují výjimky. Samosprašná ‚Issai‘ (A. arguta) i ‚Jenny‘ (A. deliciosa) dokážou nasadit plody samy. I u nich ale zdroje upozorňují, že přítomnost dalšího opylovače zvětší plody a zvýší výnos.

Mini kiwi versus to z obchodu: propast v odolnosti

Velké chlupaté kiwi z regálu supermarketu pochází z druhu A. deliciosa. Ten přežije maximálně kolem −12 až −18 °C a navíc vyžaduje 225 až 240 bezmrazých dnů v roce, podmínky, které v Česku nesplní prakticky žádná lokalita bez skleníku.

Mini kiwi je jiná liga:

DruhMrazuvzdornost (zimní minimum)Velikost plodu
A. arguta−23 až −32 °C5–20 g
A. kolomiktaaž −40 °C2–8 g
A. deliciosa (obchodní kiwi)−12 až −18 °C70–120 g

Číslům z Oregon State University odpovídá i česká zkušenost: A. kolomikta přežívá i v podhorských oblastech, zatímco A. arguta se cítí nejlépe v teplejších nížinách. Jižní Morava a podobně teplé polohy dávají největší jistotu, ale mini kiwi má šanci i jinde, pokud vyřešíte jeden zákeřný problém.

iZdroj fotografie: Foto: Unsplash

Jarní mráz: skutečný zabiják úrody

Paradox mini kiwi spočívá v tom, že liána přežije krutou zimu, ale stačí −1 °C po třiceti minutách v květnu, aby zničila čerstvě vyrašené výhony i nasazené květy. Nové přírůstky jsou mnohem citlivější než vyzrálé dřevo. Právě proto pěstitelé v mrazových kotlinách sklízejí rok co rok nulu, přestože rostlina sama vypadá zdravě.

Ochrana je trojí: správné stanoviště (závětrná strana, ne údolní dno), zakrytí textilií při hrozících mrazících a trpělivost, mladé sazenice první rok chraňte chvojím nebo slámou i kolem kořenů. Kdo tohle podcení, může čekat na první plody podstatně déle než obvyklé tři až pět let.

Co koupit a jak to vysadit

Pro malou zahradu, kde nechcete řešit páry, je nejjednodušší volbou samosprašná ‚Issai‘, v českých e-shopech stojí od 139 Kč, má menší vzrůst a plodí v září. ‚Jenny‘ za 249 Kč nabídne klasické velkoplodé kiwi, ale s nižší mrazuvzdorností.

Kdo chce dvoudomou odrůdu s většími výnosy, potřebuje:

  • Samičí rostlinu, například ‚Ananasnaja‘, ‚Geneva‘ nebo českou ‚Vitakolu‘.
  • Samčího opylovače stejného druhu, pro A. arguta typicky ‚Weiki M‘, pro A. kolomikta samčí semenáč nebo pojmenovaný samčí kultivar.
  • Pevnou oporu, pergolu, drátěnku nebo plot. Liána dorůstá 6 až 9 metrů a bez konstrukce se stane nezvladatelným klubkem.
  • Rozestup 3 až 4,5 metru mezi rostlinami, u bujnějších odrůd A. arguta až 6–9 metrů.

Vysazujte na jaře, jakmile je půda zpracovatelná, od března do května podle lokality. Půda má být propustná, mírně kyselá, pravidelně zalévaná. Řez se provádí dvakrát až třikrát za léto zkrácením plodících výhonů na čtyři až šest listů za posledním plodem; zimní řez ideálně po zatažení do dormance, nikoli na jaře, kdy aktinidie silně slzí a zbytečně slábne.

Kdo na zahradě zvládne tři věci najednou, správný pár, pevnou oporu a hlídání jarních mrazíků, ten si v srpnu utrhne plody, které v obchodě nenajde. A nepotřebuje k tomu skleník.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Zdeňka Pavelková

Zobrazit další články