Čím víc bazén „voní“ po chloru, tím víc nečistot od návštěvníků už ve vodě zreagovalo. Čistý bazén téměř nepáchne.
Ralf Großmann, odborník na bazénovou chemii, to na stránkách německého FOCUS Online shrnul jednou větou: ten štiplavý odér, který si většina lidí spojuje s pořádnou dávkou dezinfekce, nevytváří chlor sám. Vytváří ho trichloramin, těkavá látka, která vzniká teprve tehdy, když chlor narazí na moč, pot, zbytky kůže, opalovací krém a kosmetiku od koupajících se. Jinými slovy, silný pach je stopa po tom, že chlor už svou práci „spotřeboval“ na organickou zátěž a ve vodě ho zbývá méně na skutečnou dezinfekci. Americký průzkum z roku 2012 přitom ukázal, že 38 procent lidí věří přesnému opaku, že silný chemický pach znamená čistý bazén.
Co je trichloramin a proč vzniká
Chlor přidávaný do bazénové vody má jediný úkol: ničit bakterie, viry a další mikroorganismy. Jenže každý člověk, který vstoupí do vody, s sebou přinese zhruba dvě miliardy mikroorganismů a řadu chemických látek, od potu a močoviny přes odumřelé buňky kůže až po zbytky deodorantu a opalovacího krému. Podle německého Umweltbundesamt stačí nedostatečné osprchování, aby se z pokožky jednoho člověka uvolnilo přibližně 0,16 gramu močoviny.
Jakmile chlor narazí na tyto dusíkaté látky, vznikají chloraminy. Nejproblematičtější z nich je právě trichloramin, těkavá sloučenina, která se uvolňuje nad hladinu a dává bazénu typický štiplavý pach. Čím víc lidí ve vodě, čím méně se sprchovali a čím víc krému si namazali, tím víc trichloraminu ve vzduchu.
Krytý bazén versus letní koupaliště
Rozdíl mezi halou a venkovním areálem je zásadní, ale ne tak, jak by člověk čekal. V krytém bazénu se trichloramin hromadí pod stropem. Bez výkonné ventilace koncentrace rychle roste, oči štípou, nos pálí a astmatici mohou dostat záchvat kašle. Právě proto bývá „chlorový“ zápach v halách výraznější, ne kvůli horší vodě, ale kvůli horšímu odvětrání.
Venkovní koupaliště mají v tomhle výhodu: vítr a otevřený prostor trichloramin rychle rozptýlí. Jenže léto přináší jiné komplikace:
- Opalovací krém – výrazná provozní zátěž pro filtraci, kterou Großmann označuje za jeden z největších letních problémů.
- UV záření – slunce rozkládá volný chlor ve vodě, takže ho provozovatel musí doplňovat častěji.
- Vyšší návštěvnost – více těl znamená více potu, moči a kosmetiky v jednom okamžiku.
- Vnější znečištění – prach, listí, pyl, ptačí trus.
Výsledek? Venkovní bazén méně páchne, ale organická zátěž vody může být v horkém dni vyšší než v hale.
Minuta ve sprše, kterou většina lidí přeskočí
Podle amerického průzkumu organizace WQHC z roku 2012 přiznalo 43 procent dotázaných, že sprchu před vstupem do veřejného bazénu vynechává, a 19 procent se přiznalo k močení do vody. Česká data tohoto typu neexistují, ale není důvod předpokládat, že by čísla byla dramaticky lepší; stačí se podívat na frontu u sprch na jakémkoli tuzemském koupališti.
Přitom CDC výslovně uvádí, že jedna minuta pod tekoucí vodou odstraní většinu potu, olejů a nečistot, které by jinak spotřebovaly bazénovou chemii. Nejde o formalitu. Je to nejúčinnější věc, kterou může každý návštěvník udělat pro kvalitu vody, a tím i pro zdraví všech ostatních v bazénu.
Základní pravidla, která skutečně fungují:
- Osprchovat se alespoň minutu před vstupem.
- Zajít na toaletu předem, u dětí dělat pravidelné přestávky.
- Nevstupovat do vody s průjmem.
- Zakrýt otevřené rány.
- Nepolykat vodu.
Jak poznat, že je voda skutečně v pořádku
Zápach je paradoxně ten nejhorší ukazatel. Existují spolehlivější signály:
- Čirost vody – na dně by měl být vidět odtokový kanálek nebo mřížka. Pokud voda zakaluje výhled, něco nesedí.
- Oči a nos – silné štípání očí nezpůsobuje chlor samotný, ale právě chloraminy. Zdravý bazén oči nedráždí.
- Informace od provozovatele – v Česku mají provozovatelé umělých koupališť podle zákona č. 258/2000 Sb. povinnost provádět akreditované rozbory vody a výsledky předávat krajské hygienické stanici. Při překročení nejvyšší mezní hodnoty musí provoz zastavit. Jednotný veřejný portál s aktuálními laboratorní hodnotami pro každý bazén v Česku zatím neexistuje, ale řada areálů výsledky vyvěšuje přímo na místě nebo na svém webu.
- Ochota personálu – pokud obsluha dokáže sdělit aktuální hodnoty volného chloru a pH, je to dobrý znak.
Chlor zůstává nenahraditelný, a to je v pořádku
Alternativy ke chloru existují: ozon, UV záření, aktivní uhlí, brom. Všechny ale v praxi veřejných bazénů slouží jako doplněk, ne náhrada. Důvod je prostý: jedině chlor zajišťuje takzvanou reziduální dezinfekci, tedy trvalou přítomnost dezinfekčního činidla přímo ve vodě, kde se lidé koupou. Ozon dezinfikuje účinně, ale ve vodě nezůstává. UV lampa ošetří vodu při průtoku, ale v bazénu samotném už neúčinkuje.
Správně provozovaný bazén s odpovídající hladinou volného chloru a pH mezi 7,0 a 7,4 je bezpečné místo. Problém nikdy nebyl v chloru. Problém je v tom, co s ním reaguje.
Užitková zahrada
|
PŘEČTENÍ: 6078
PŘEČTENÍ: 8765
