Srpnové výsevy košťálovin ohrožují dřepčíci. Mladé rostliny chrání včasné zakrytí

Kdo někdy v polovině srpna zasadil pekingské zelí nebo vysel černou ředkev a po víkendu našel děložní lístky provrtané desítkami dírek, ten ví, jak rychle se situace zvrhne. Dřepčíci rodu Phyllotreta, drobní mandelinkovití brouci, většinou černí nebo s úzkými žlutými proužky na krovkách, velcí sotva dva až tři milimetry, patří k nejrychlejším likvidátorům mladých brukvovitých porostů. Podle Rostlinolékařského portálu ÚKZÚZ může silné poškození celého porostu vzniknout během dvou až tří dnů. Záleží přitom na jediném: jestli zahrádkář zareaguje dřív, než brouci najdou jeho záhon.

Proč je srpen tak nebezpečný

Na konci července a v srpnu se líhne letní generace dřepčíků. Noví brouci jsou hladoví, aktivní a hledají měkké listy. Přesně v tu dobu se na českých zahrádkách zakládají pozdní výsevy brukvovitých: ředkvičky, černé ředkve (výsev od poloviny července), vodnice (do konce srpna), pekingské zelí, kedlubny, někdy i brokolice pro podzimní sklizeň.

Vzniká tak nebezpečná souhra: nejzranitelnější fáze rostlin, od vzcházení do vytvoření dvou pravých listů, se potkává s vrcholem aktivity škůdce. A k tomu přidejte počasí. Teplé, suché dny dřepčíkům vyhovují, zatímco semenáčkům škodí. Rostliny rostou pomalu, nemají sílu žír přerůst a tenké děložní listy nemají žádnou ochrannou voskovou vrstvičku.

Právě voskovitost listů dělá zásadní rozdíl. Ředkvička, ředkev, pekingské zelí, vodnice a tuřín mají listy hladké, bez silnějšího vosku, a dřepčíci je preferují. Hlávkové zelí nebo brokolice s voskovitějším povrchem bývají méně atraktivní, zvlášť u starších rostlin. Jenže jako čerstvé semenáče jsou zranitelné všechny.

Jak poznáte, že máte problém

Typický obraz je nezaměnitelný: desítky drobných kulatých až nepravidelných dírek o průměru jednoho až tří milimetrů, soustředěných na nejmladších listech. Vypadá to, jako by někdo do listu střílel broky. Při silném napadení listová plocha rychle mizí, semenáče zasychají nebo přestanou růst.

Klíčové vodítko: brouci při dotyku odskočí. Přiblížíte ruku k záhonu a drobní brouci se rozskáčou do stran. Žádný jiný běžný škůdce brukvovitých tohle nedělá.

Pro orientaci slouží prahy škodlivosti:

• Český práh (ÚKZÚZ): více než 2 brouci na rostlinu nebo více než 5 brouků na žlutou misku za den
• Přísnější zahraniční práh pro semenáče: už 1 brouk na rostlinu nebo 10 % poškozené listové plochy

U čerstvě vzešlých porostů má smysl kontrolovat záhon minimálně dvakrát týdně, dokud rostliny nejsou dobře zakořeněné. Žlutá lepová miska položená mezi řádky pomůže odhadnout intenzitu náletu.

Zakrytí je jistější než postřik

Nejspolehlivější ochrana malého záhonu je překvapivě jednoduchá: lehká netkaná textilie nebo jemná hmyzí síť, položená ihned po výsevu nebo výsadbě. Ne až po zjištění prvních děr, to už je pozdě. Ihned. Okraje se přitíží zeminou, pytli s pískem nebo kolíky, aby nikde nezůstala štěrbina.

Princip je čistě mechanický: zabránit kontaktu dospělců s listy. UMass Extension uvádí, že při správném použití jde o prakticky stoprocentní ochranu. Žádný postřik takovou spolehlivost nenabídne.

Chemický zásah (v českém registru je pro brukvovitou zeleninu a ředkvičku povolen například přípravek na bázi deltamethrinu) má smysl jako nouzové řešení tam, kde se nestihlo zakrýt nebo kde se škůdce dostal pod kryt. Jenže pyretroidy za vysokých letních teplot ztrácejí účinnost a při silném náletu je nutné postřik po pár dnech opakovat. U malého záhonu s čerstvým výsevem je to závod, který zahrádkář většinou prohraje.

Co ještě pomáhá a co ne

Tam, kde to plodina dovoluje, se vyplatí sázet předpěstovanou sadbu místo přímého výsevu. Větší sazenice snášejí žír lépe než křehké semenáčky. Ale ani sadba nenahrazuje zakrytí, jen zvyšuje šanci, že rostlina přežije, pokud se kryt nestihne nasadit včas.

Několik dalších opatření, která snižují tlak:

• Zálivka — vlhká půda a vlhký vzduch dřepčíkům nevyhovují, semenáčům naopak pomáhají rychleji přerůst kritickou fázi
• Odstranění brukvovitých plevelů a zbytků — výdrol řepky, hořčice plevelná nebo penízek rolní slouží jako můstek mezi sezonami
• Střídání pozemků — brukvovité nepěstujte každý rok na stejném místě, ideálně co nejdál od loňského záhonu
• Vzdálenost od řepkových polí — v okolí řepky bývá populace dřepčíků výrazně vyšší

Posunutí termínu výsevu samo o sobě nestačí. U jarních výsevů může pozdější termín pomoci uniknout první generaci, ale u srpnových výsevů hrozí opačný problém: příliš pozdní termín vyjde přesně do vrcholu náletu druhé generace.

Kdy sundat kryt a kdy je po riziku

Textilii nebo síť má smysl ponechat minimálně do chvíle, kdy rostliny vytvoří několik pravých listů a jsou dobře zakořeněné. U srpnových výsevů to v praxi znamená ponechat kryt po celé nejzranitelnější období, zhruba do první poloviny září, kdy tlak dřepčíků obvykle slábne. Při pletí nebo kultivaci se kryt sejme a vrátí ještě tentýž den.

Pokud jste přišli pozdě a výsev je už proděravělý, záleží na tom, co zbylo. Pokud přežil vegetační vrchol a zůstala zachována část listové plochy, okamžité zakrytí a důkladná zálivka ještě mohou rostliny zachránit. Jsou-li zničené děložní listy i první pravé listy a porost je mezerovitý, realističtější bývá dosev nebo nový výsev, tentokrát s textilií připravenou předem.

Dřepčíci přezimují jako dospělci v trávě a pod křovinami na okrajích zahrad. Na jaře se vrátí. Kdo si letos v srpnu ověřil, jak rychle dokážou pracovat, ten příští rok bude mít roli netkané textilie připravenou ještě před tím, než otevře sáček se semeny.