Z kuchyňských houbiček se uvolňují mikroplasty. Můžete tomu ale zabránit správným používáním

Tři typy houbiček, stovky cyklů stlačování ve vodě a na konci čísla, která dosud chyběla. Studie Fraunhoferova institutu publikovaná letos v časopise Environmental Advances poprvé vyčíslila, kolik mikroplastů se z kuchyňské houbičky dostane do odpadní vody za den i za rok. Výsledek: 0,004 až 0,019 gramu denně, v ročním přepočtu na osobu 0,7 až 4,2 gramu, podle toho, jaký podíl plastu houbička obsahuje. Houbička s téměř 60 % syntetického materiálu uvolňovala šestkrát víc než varianta s necelými 16 % plastu. A právě tady začíná prostor pro ty, kdo chtějí situaci ovlivnit.

Co přesně se z houbičky drolí

Mechanismus je prostý: abraze. Při každém stlačení a tření o povrch hrnce se z drhnoucí vrstvy obrušují drobné částice a vlákna: polyuretan, polypropylen, polyamid, polyester nebo polymerní pryskyřice. Už v roce 2022 tým čínských vědců pomocí Ramanova zobrazování přímo identifikoval mikro- i nanoplasty z houbičky, převážně nylon PA6 a PET. Tehdy ale šlo o kvalitativní důkaz, ne o roční kvantifikaci.

Letošní studie Fraunhoferova institutu přidala právě to, co chybělo: kombinaci laboratorních simulací s daty od reálných domácností. Výzkumníci sledovali, jak dlouho lidé houbičku skutečně používají (průměrně 44 až 73 dní podle typu) a změřili úbytek materiálu. Z jedné houbičky za její životnost odešlo orientačně 0,2 až 0,8 gramu mikroplastů. Zajímavý detail: i houbička prodávaná jako „organic“ měla 15,9 % plastu kvůli drhnoucí vrstvě z recyklovaného PET.

Jak uvolňování snížit, a kde je limit

U plastové houbičky nejde mikroplasty eliminovat úplně. Dokud obsahuje syntetickou drhnoucí vrstvu, něco se při každém použití uvolní. Snížit množství ale lze:

• Vybírat houbičku s nižším podílem plastu. Rozdíl mezi 60 % a 16 % plastu se v datech projevil šestinásobně.
• Vyměnit ji dřív, než začne ztrácet materiál. Třepení, odlupování vrstev a blednutí signalizují fázi, kdy abraze prudce roste. Praktické pravidlo: 4 až 8 týdnů.
• Nepoužívat ji na nejdrsnější práce. Připečené pánve a hrubé povrchy znamenají vyšší tlak a víc obroušeného materiálu. Pro tyto úkoly je lepší kartáč.
• Po použití houbičku vyčistit a nechat vyschnout. Prodlužuje to její životnost a zároveň snižuje bakteriální zátěž. Německý BfR letos ukázal, že houbička může přenášet patogeny i bez viditelného zápachu.

Kdo chce uvolňování skutečně zastavit, musí sáhnout po nástroji bez syntetické drhnoucí vrstvy. Nejčistší varianta pro drhnutí je kartáč s přírodními štětinami; v českých obchodech je dostupný třeba model IKEA VÅLVÅRDAD se štětinami z agávového listu a vyměnitelnou hlavou. Pro jemnější mytí poslouží celulózová houbička, ale jen pokud nemá přilepené syntetické rouno. Mikrovláknové utěrky v tomto kontextu jako bezplastovou náhradu doporučit nelze.

Co zachytí čistírny a co víme o české pitné vodě

Mikroplasty z houbičky odtékají do kanalizace. Čistírny odpadních vod podle dostupných dat zachytí kolem 90 % těchto částic, moderní úpravny pitné vody pak odstraní přes 97,5 % mikroplastů větších než 2 mikrometry. Zbývající procenta ale nejsou nula, část končí ve vodních tocích, část v čistírenských kalech.

Český Státní zdravotní ústav ve svém stanovisku k mikroplastům v pitné vodě uvádí, že výskyt mikroplastů se v ČR rutinně nesleduje jako samostatný ukazatel a při běžných koncentracích nevidí prokázané zdravotní riziko. Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA zároveň přiznává, že znalosti o expozici a zdravotních dopadech jsou stále omezené. Přímý důkaz, že mikroplasty z jedné kuchyňské houbičky způsobují konkrétní zdravotní škodu, jsme v rešerši nedohledali.

Houbička není jediný problém u dřezu

Podle dat z letošní studie tvořila největší environmentální zátěž při ručním mytí nádobí nikoli plastová abraze, ale spotřeba vody; u testovaných variant šlo o 86 až 97 % celkového dopadu na kvalitu ekosystémů. Houbička je reálný mikroplastový zdroj, ale v celkovém obrázku mytí nádobí hraje menší roli než tekoucí kohoutek.

Rozhoduje složení drhnoucí vrstvy a míra opotřebení, ne logo na obalu ani cenovka. Kdo chce mikroplasty z kuchyně skutečně vyřadit, potřebuje vyměnit nástroj, ne jen změnit návyk.