Za kopřivy a divoký mák na chodníku skončila u soudu. Majitelka domu tvrdila, že chrání přírodu, soudce ji nepodpořil

Majitelka domu v hesenském Mühltalu roky odmítala vytrhat divoké byliny z chodníkových spár. Považovala je za svůj osobní příspěvek ke klimatu a biodiverzitě a veřejně to hájila. Obec ji nejprve vyzvala písemně, poté uložila pokutu a když Albert výzvy nerespektovala, obrátila se na okresní soud. Soudce přikázal odstranění porostu a vyměřil pokutu padesát eur; ekologický motiv uznal pouze jako polehčující okolnost, která sankci stáhla na polovinu původně požadované částky.

Kopřivy jako občanský manifest: co na chodníku vlastně rostlo

Na obrubníku a ve spárách dlažby rostla kopřiva dvoudomá, mydlice lékařská a malokvětá divizna. Tyto druhy botanika řadí mezi domácí ruderální rostliny, které spontánně osídlují narušená městská stanoviště. Odbornice z Senckenbergova výzkumného ústavu a data Landesbetrieb Landwirtschaft Hessen upozorňují, že i úzký zelený pás široký deset až dvacet centimetrů může nabídnout útočiště hmyzu, vázat prach, zlepšovat vsakování srážek a přispívat k ochlazování městského prostředí; kopřiva je navíc živnou rostlinou pro housenky mnoha druhů motýlů.

Vyhláška obce Mühltal: přenesená povinnost se sankcí až 500 eur

Rozhodnutí soudu vycházelo z místní vyhlášky o čištění ulic a chodníků, která přenáší odpovědnost za údržbu veřejných chodníků na vlastníky a uživatele přilehlých pozemků. Paragraf šestý vyžaduje odstraňování porostu, jenž narušuje bezpečnost a pořádek; sankce se podle vyhlášky pohybují od 5 do 500 eur a obec může použít i náhradní výkon na náklady povinného a opakované donucovací penále.

Albert dostala první písemnou výzvu v červenci 2024, neuposlechla a neplatila uloženou pokutu. Obec pak podala návrh k okresnímu soudu v Darmstadtu, který vyhlášku potvrdil a stanovil povinnost údržby; ekologické přesvědčení zásadu neodstranilo, byť jako polehčující okolnost snížilo sankci na padesát eur. Vyhláška zároveň obsahuje mechanismus výjimky, kterou obec může na žádost prominout, pokud by plnění bylo pro konkrétní osobu nepřiměřené; Albert o takovou výjimku nepožádala.

Městská divočina s razítkem: kde obce zeleň na chodnících vítají

Případ Mühltalu kontrastuje s projekty, které města realizují cíleně a v souladu s pravidly: Mnichov například v rámci projektu „Bunte Bänder“ vysadil domácí divoké rostliny na řadě dopravních uzlů a v Německu proběhly veřejné vycházky #Krautschau, kde odborníci i laici mapovali spontánní vegetaci. Rozdíl spočívá v tom, že Mnichov změnil pravidla shora, zatímco Mühltal vyhlášku zachoval a vymáhal ji; oba postupy jsou podle článku legitimní.

Česká legislativa: jiný model, jiná odpovědnost

V Česku podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích odpovídá za schůdnost chodníku jeho vlastník nebo správce, tedy obec, město či správcovská organizace; novela z roku 2009 vypustila dřívější zvláštní režim, který zatěžoval majitele sousedních nemovitostí. V praxi tak česká obec nemůže automaticky přenést údržbu chodníku na vlastníka přilehlého domu tak, jak to činí vyhláška Mühltalu. Nicméně ten, kdo by v Česku záměrně pěstoval divoké byliny na obecním chodníku, může narazit na další obecní předpisy či stavební zákon.