Studentka v garáži vyrobila filtr, který odstraní 95 % mikroplastů z pitné vody. Stačí jí magnet

Na jaře 2025 se na pódiu Regeneron ISEF v Los Angeles objevila studentka z virginského Warrentonu s krabicí o velikosti pytlíku mouky. Uvnitř byly tři moduly, čerpadlo, neodymový magnet a tmavá olejovitá kapalina zvaná ferrofluid. Mia Heller s tímto zařízením předvedla zachycení drobných plastových úlomků v pitné vodě. Její soutěžní abstrakt uvádí účinnost 95,52 % u testovaných PET částic a 87,15 % zpětného získání pracovní kapaliny. Patent and Trademark Office Society jí za projekt udělila zvláštní cenu v hodnotě 500 dolarů.

Jak magnet a olejová kapalina vyloví plast z vody

Princip Hellerové filtru stojí na třech krocích. Do kontaminované vody se nejprve nadávkuje ferrofluid, kapalina obsahující nanočástice oxidu železa rozptýlené v oleji a stabilizované surfaktantem. Tyto drobné magnetické částice se naváží na povrch plastových úlomků. Směs poté protéká magnetickým separátorem, kde silné pole vytáhne ferrofluid i s navázanými mikroplasty z vodního proudu. Vyčištěná voda odchází ven a magnetická kapalina putuje do recyklačního modulu, odkud se vrací zpět do oběhu.

Zásadní odlišnost od klasických membránových systémů tkví v tom, že zde žádná membrána s jemnými póry neexistuje. Místo fyzické bariéry, která se postupně zanáší a vyžaduje pravidelnou výměnu vložek, pracuje koncept Hellerové s chemickou afinitou a magnetickým polem. Podle rozhovoru pro Smithsonian Magazine prošel prototyp minimálně pěti konstrukčními iteracemi, než se podařilo vyřešit průtok hustšího ferrofluidu a uzavřít recyklační smyčku. Hellerová si dokonce sestrojila vlastní senzor zákalu, kterým měřila koncentraci magnetické kapaliny a plastových částic ve vodě.

Proč je ferrofluidový filtr zajímavý i pro české domácnosti

Mikroplasty v kohoutku nejsou americkou specialitou. Česká studie publikovaná v roce 2024 v časopise Environmental Sciences Europe zmapovala 46 vzorků ze tří regionů České republiky a naměřila průměrně 68,3 mikroplastové částice na litr. Starší práce českých autorů z roku 2018 zachytila na třech tuzemských úpravnách v upravené vodě dokonce 338 až 628 částic na litr, přičemž mezi dominantními materiály figurovaly právě PET, polypropylen a polyetylen.

Hellerin prototyp byl testován specificky na PET částicích, tedy na polymeru, který české laboratoře v pitné vodě nacházejí nejčastěji.

Problém ovšem spočívá v tom, že běžný spotřebitel prakticky nemá jak zjistit, kolik mikroplastů teče z jeho kohoutku. Studie z roku 2025 v npj Clean Water prokázala, že koncentrace mikroplastů nekorelují s běžnými ukazateli kvality vody, jako je zákal nebo obsah organického uhlíku. Kdo chce znát skutečný stav, potřebuje specializovaný laboratorní rozbor. Vodárenské zprávy o jakosti vody, dostupné například na stránkách Ministerstva zdravotnictví, poskytnou orientaci o obecné kvalitě, ale mikroplasty v nich standardně nefigurují.

Co dnes nabízí trh a kolik stojí alternativy

Kdo nechce čekat na případnou komercializaci ferrofluidového filtru, má už dnes na českém trhu k dispozici domácí systémy reverzní osmózy. Ty pracují na opačném principu, tlačí vodu přes extrémně jemnou membránu, a výrobci je prodávají i s tvrzením o redukci mikroplastů. Cenové rozpětí vypadá takto:

• Základní sestavy od přibližně 9 000 Kč
• Střední kategorie kolem 15 000 Kč
• Pokročilejší modely až do 26 000 Kč
• Náhradní vložky v rozmezí 1 400 až 5 000 Kč

Organizace NSF doporučuje hledat filtry s certifikací NSF/ANSI 401, která pokrývá i snižování mikroplastů. Membránové systémy ovšem vyžadují pravidelný servis a výměnu filtrů, což v horizontu několika let výrazně navyšuje celkové náklady. Právě v tomto bodě je koncept Hellerové s recyklovatelným ferrofluidem potenciálně zajímavý, pokud by se podařilo dotáhnout jej do sériové výroby.