Sójový suk za 80 haléřů zbožňovalo celé Československo. Kdo ho ochutná dnes, nepozná ho, změnili v něm tři klíčové věci

Hutný světlý váleček, který se lámal na nestejné kusy a lepil na zuby, patřil k přestávce stejně samozřejmě jako svačina zabalená v papíře. Kdo si ho pamatuje ze školy, vybaví si především tíhu v ruce, rumovou vůni a sytost, která vydržela do oběda. Vezmete-li dnes do ruky Sójové řezy Zora, tvar sedí a retro obal vzpomínku ochotně přiživí. Zadní strana obalu ale vypráví jiný příběh. Najdete na ní glukózo-fruktózový sirup, palmový tuk, syrovátku, fazolovou mouku a aromata. U konkurenčních tyčinek přibyla i sladidla. Prošli jsme etikety, ceny i tiskové zprávy výrobců a vyšlo nám, že se proměnily tři věci: suroviny, sladkost a celkové pojetí výrobku.

Sójový suk z roku 1959: levná náhrada čokolády, která si vybudovala vlastní chuť

Olomoucká Zora uvedla Sójové řezy na trh v roce 1959. Pro výrobce cukrovinek to bylo hubené období. Kakao i čokoláda patřily v socialistickém bloku k hůře dostupnému a dražšímu zboží, a tak se hledaly sladkosti, které se bez čokoládového základu obejdou. Sója nabízela levnou bílkovinnou surovinu, která zasytí. Cukr dodal sladkost a tuk soudržnost. Výsledná cukrovinka měla v regálu jen málo soupeřů.

Přesnou dobovou recepturu se nám dohledat nepodařilo. Podle pozdějších popisů tvořila základ sójová mouka nebo rozemletá sója, cukr, tuk, sušené mléko a rumové aroma. Server PrahaIN zmiňuje také oplatkovou drť, mouku, sirupy a oleje. Šlo tedy o jednoduchou a hutnou směs, která se dala dlouho skladovat a bez potíží rozdělit mezi spolužáky.

Za oblibou stálo několik věcí najednou. Cena zůstávala nízká, zboží bývalo k mání a jedna tyčinka spolehlivě zahnala hlad. Chuť byla výrazná, i když neměla s čokoládou mnoho společného. Podle nás právě tady leží důvod, proč sójový suk přežil desetiletí, kdy už kakaa bylo dost. Náhražka si mezitím našla vlastní identitu. Lidé ho přestali kupovat místo čokolády a začali ho kupovat kvůli němu samotnému.

Kolik by dnes stálo 80 haléřů? Mzdový přepočet mluví jasně

Tradovaná cena 80 haléřů dnes zní skoro směšně. Prostý přepočet inflací by ale klamal, protože socialistické ceny určoval stát a s tržními se srovnávají těžko. Spolehlivější měřítko nabízí mzda, tedy kolik práce člověka sladkost stála.

Český statistický úřad uvádí průměrnou mzdu 1 192 Kčs v roce 1955 a 1 915 Kčs v roce 1970. Interpolací dojdeme pro rok 1959 zhruba k 1 353 Kčs. Podle údajů ČSÚ činil průměrný výdělek v prvním čtvrtletí 2026 celkem 50 282 Kč. Když 80 haléřů vztáhneme k tehdejší výplatě a výsledek přeneseme do dneška, vyjde nám přibližně 30 Kč.

V regálu dnes za podobnou tyčinku zaplatíte méně:

Ceny kolísají podle řetězce i akcí, obvykle se ale drží mezi 14 a 18 Kč. V poměru k výplatě je tedy dnešní sójová tyčinka zhruba o polovinu levnější, než bývala v době svého vzniku. Pověst „levné sladkosti“ si udržela, i když zrovna tohle si pamětníci málokdy uvědomí.

Tři proměny receptury: tuky, sirupy a výživové hodnoty

První posun se týká tuků. Na dnešních etiketách stojí palmový tuk nebo palmový olej, tedy suroviny, které se v potravinářství rozšířily hlavně po roce 1989.

Druhá proměna se odehrála ve sladidlech. Vedle cukru se ve složení objevuje glukózový i glukózo-fruktózový sirup. Zora dnes uvádí tuto skladbu: sójové vločky (37,5 %), cukr, glukózo-fruktózový sirup, palmový tuk, glukózový sirup, sušená mléčná syrovátka, fazolová mouka, glycerol a aromata. Sirupy dodávají hladší texturu a jiný typ sladkosti než krystal. Pamětníkovi proto může dnešní váleček na jazyku připadat vláčnější a méně „domácí“.

Třetí změnu přinesla cílená reformulace. Nestlé, kterému olomoucký závod dnes patří, popsalo úpravu receptury ve slovenské tiskové zprávě:

• přibližně o 16 % méně cukru,
• o 7,5 % víc sójových vloček,
• víc vlákniny a bílkovin,
• bezlepková receptura,
• fazolová mouka jako posyp.

Za tuto úpravu získaly Sójové řezy na Slovensku ocenění Reformulace roku. Výrobce ji prezentuje jako vylepšení výživového profilu, které chuť zachovává. Kdo však zná dobový originál, rozdíl nejspíš zaznamená, protože nový poměr sóji a cukru mění sladkost i strukturu.

Na zpřísnění složení se podepsala i legislativa. Pravidla EU vyžadují uvést na obalu úplné složení, zvýrazněné alergeny a výživové údaje. Etiketa dnes musí obstát před spotřebitelem, který si čte čísla, a to v roce 1959 nikoho netrápilo.

Zora, nebo Celita? Dva sójové suky, které si lidé pletou

V regálu leží vedle sebe dva výrobky, které zákazníci běžně zaměňují. Sójové řezy Zora představují historickou linii s kořeny v roce 1959 a dodnes se vyrábějí v Olomouci. Sójový suk klasik značky Celita pochází z družstva ČOKO KLASIK v České Třebové a podle údajů výrobce vznikl až v roce 2004 s vlastní recepturou.

Celita mezitím nabídku výrazně rozšířila. Varianta DUO obsahuje tmavou polevu, kakao, karob a čokoládové aroma. Verze se sladidly sází na sorbitol, sukralózu a erytritol a přidává polydextrózu, inulin a maltodextrin. Čísla dvou nejodlišnějších výrobků ukazují, jak daleko se kategorie posunula:

Verze se sladidly neobsahuje téměř žádný cukr, tuku v ní je ale dokonce víc, z toho 7,9 g nasycených mastných kyselin. Méně cukru tedy automaticky neznamená lehčí svačinu. Jedna padesátigramová tyčinka Zora obsahuje 21 g cukrů a 8,5 g tuku.

Kdo hledá chuť co nejbližší školním vzpomínkám, měl by sáhnout po klasické nepolévané variantě. Na etiketě se vyplatí sledovat, zda je sója vysoko ve složení, a vyhnout se polevám, kakau, karobu, ovocným příměsím i sladidlům. Každá z těchto přísad vzdaluje výrobek od původní jednoduchosti.

Proteinová tyčinka dřív, než to bylo v módě

Nejvýraznější proměna se ukazuje v tom, jak se sójový suk dnes prodává. Na obalu Zory svítí 13 % proteinu, 6,5 g bílkovin v jedné tyčince a označení „zdroj vlákniny“. Designové studio Yellow Shapes, které obal překreslovalo, popisuje Sójové řezy jako „české proteinové tyčinky existující od roku 1959“. Nový design má podle něj zdůraznit méně cukru i bílkovinný přínos.

Z dobové nouzovky se tak stala retro sladkost, levná energetická svačina a výrobek s fitness sdělením v jednom. Dá se čekat, že tímhle směrem půjde kategorie i dál. Sója, kdysi volená proto, že byla po ruce a zasytila, se dnes prodává právě kvůli bílkovinám. Výživná surovina zůstala stejná, změnil se jen jazyk, kterým se o ní mluví.