Réva zakrytá na zimu jen zeminou stejně pomrzne. Zkušený vinař vykope korýtko 30 cm hluboké a keř přežije i holomrazy

Kdo révu na podzim přihrne hlínou a na jaře najde zčernalá očka, většinou viní mráz. Viníkem ale bývá spíš vlhko. Pěstitelské zdroje uvádějí, že při oteplení pod krytem na +5 až +7 °C po několik dní začínají pupeny vyhnívat. Dešťová a tající voda se navíc slévá v jamkách a rýhách, což také není žádoucí. Vše lze vyřešit mělkým zemním korýtkem. Dno se v něm prohřívá od rána do večera, boky ukládají teplo a keř přečká zimu nasucho pod roštem z prken. Na jaře se pak z téhož výkopu stane minipařeniště.

Proč zemní kryt na révě selhává právě v nevyzpytatelných zimách

Zahrnutí zeminou má své místo. Nejlépe slouží tam, kde drží stálé mrazy a vysoká sněhová pokrývka. V takové zimě hlína i sníh fungují jako peřina, pod kterou se teplota skoro nehýbe.

Česká zima se však takhle chová málokdy. Týden mrzne, pak přijde obleva s deštěm, další týden zase mrzne. Pod hliněným krytem se střídá promrzání s rozmrzáním, voda nemá kam odtéct a réva zůstává v přímém kontaktu s mokrou půdou. Pěstitelé proto popisují dvě rovnocenná zimní nebezpečí: vymrznutí a vyhnívání. Ten druhý problém samotná hlína nevyřeší. Spíš ho přiživí.

Zkušení vinaři proto v chladnějších oblastech přecházejí na takzvaný suchý neboli vzduchový kryt. Réva leží na podložce, od půdy ji dělí mezera a shora ji chrání materiál, který vodu odvede pryč. Zemní korýtko tenhle princip dotahuje do podoby trvalé stavby. Jednou ho vykopete a slouží roky.

Jak vykopat korýtko pro révu: rozměry, sklon stěn a postup

Konstrukce je překvapivě prostá. Na místě budoucího žlabu vyznačíte dva obdélníky, horní okraj a dno. Popis metody uvádí tyto míry:

Nejdřív vyberete zeminu do hloubky rýče, srovnáte dno a nakonec seříznete šikmé boky od horní hrany dolů. Na sklonu záleží víc, než se zdá. Pozvolné stěny pustí slunce na dno od východu do západu, takže se půda kolem kmínku prohřívá celý den.

Hlavní kořeny sazenice tak končí zhruba 30-35 cm pod úrovní okolního terénu. Proto dává hlubší varianta kolem 30 cm smysl hlavně na zahradách ve vyšších a studenějších polohách, kde mráz proniká hlouběji. Do boků pak zapusťte tmavé skleněné lahve hrdlem dolů, případně boky obložte tmavě natřenými deskami. Podél stěn pak rozmístěte plastové lahve naplněné vodou. Má to smysl. Přes den sklo i voda nasávají teplo, v noci ho postupně vydávají. Vzduch v korýtku je tak o 1-2 °C teplejší než ve výšce 1,5 m nad pozemkem. Na první pohled drobnost, jenže u raných a středně raných odrůd tenhle rozdíl rozhoduje o tom, jestli hrozny stihnou dozrát před prvními podzimními mrazy.

Stejný jev popisuje i Český zahrádkářský svaz v letáku Pěstování révy vinné. Doporučuje sázet révu v méně příznivých oblastech k jižním zdem a kamenným zídkám, které přes den akumulují teplo a v noci ho uvolňují. Korýtko vlastně přenáší takovou zídku do země a zmenšuje ji na rozměr jednoho keře.

iZdroj fotografie: Foto: Jana Šrámčíková / Chalupáři-Zahrádkáři

Zimování révy v korýtku: suchý kryt místo navršené hlíny

Na podzim, po opadu listí a prvních krátkých mrazících, přichází na řadu řez. Slabé a nevyzrálé výhony putují pryč, vyzrálé réví se sváže do svazků. Před uložením je potřeba keř ošetřit. Běžná praxe doporučuje 3% roztok železité skalice nebo 1-2% roztok modré skalice. Vápenný nátěr má i vedlejší účinek; odrazuje myši a další hlodavce.

Samotné ukrytí pak vypadá takto:

• svazky révy se položí do korýtka tak, aby se nedotýkaly mokré půdy,
• shora se přiklopí dřevěné rošty z prken,
• na rošty přijde izolační materiál,
• celé korýtko překryje fólie široká asi 1,5 m, kterou na okrajích přitíží plastové lahve s vodou,
• v čelech se nechají větrací otvory velké 10-20 cm.

Pod krytem tak vzniká vzduchová kapsa. Réví leží v suchu, voda stéká po fólii mimo žlab a otvory odvádějí vlhkost, která by jinak kondenzovala. Právě tady se korýtko od hliněného krytu odlišuje nejvíc: chrání keř hlavně suchým vzduchem a nashromážděným teplem, zatímco přihrnutá zemina staví především na vlastní hmotě.

V Česku vychází zakrývání orientačně na konec října až listopad. Vodítkem je stabilní teplota kolem −5 °C bez vyhlídky na brzké oteplení. Na jižní Moravě se dá s ukrytím počkat, v podhorské zahradě je lepší přidat do kroku.

Materiál nemusíte nijak složitě shánět. Místo lahví poslouží staré pálené cihly nebo dlaždice, rošty se dají stlouct ze střešních latí, izolaci nahradí netkaná textilie a místo fólie lze použít ruberoid nebo pevnou skleníkovou plachtu.

Jarní minipařeniště: korýtko jako ochrana před dubnovým mrazem

Na jaře vstupuje do hry druhá funkce stavby. Nejprve se otevřou čela, aby prostor vyvětral a réva oschla. Pak se odebere izolace a rošty. Pokud počasí ještě zlobí, přetáhne se přes korýtko znovu fólie a žlab se promění v malé pařeniště.