Ruské kysané zelí kvasí jen pár dní ve sklenici. Jeho tajemstvím je lžička cukru na kilogram zelí, která kyselost zakulatí a kvašení postrčí.
Každá česká spíž ukrývá přísadu, která z ostrého kysaného zelí dokáže udělat něco mnohem přívětivějšího. Řeč je o obyčejném cukru. Ruská kuchyně ho přidává do zelí v dávce, kterou by člověk snadno přehlédl: jedna čajová lžička na kilogram nakrouhané hlávky. K tomu mrkev, sůl, čistá sklenice a zhruba tři dny při pokojové teplotě, jak uvádí iReceptář. Kvašák ani sklep k tomu nepotřebujete. Podle nás jde o nejrychlejší cestu ke kysanému zelí, kterou si může vyzkoušet i úplný začátečník.
Kolik cukru, soli a mrkve patří na kilo zelí
Celý recept stojí na poměrech. Kdo je dodrží, nemusí nic odhadovat.
Na 1 kg bílého zelí:
- 1 čajová lžička cukru (krystal, krupice i hnědý plní stejnou roli)
- 20 až 25 g soli bez jódu, tedy zhruba vrchovatá polévková lžíce
- 1 až 2 středně velké mrkve, nastrouhané nahrubo
- sklenice o objemu přibližně 1,5 litru a závaží
Rozpětí soli odpovídá doporučení Colorado State University Extension, podle kterého se sůl nejlépe počítá jako 2 až 2,5 % hmotnosti zelí. Shodou okolností přesně stejně solí i tradiční česká kuchyně: recept Romana Pauluse pro Kuchyni Lidlu počítá se 120 gramy soli na 6 kilogramů zelí, tedy 20 gramů na kilo.
Hlávku vyberte pevnou a čerstvou, ideálně krátce po sklizni. Takové zelí pustí víc šťávy a ve sklenici zůstane příjemně křupavé. Poslouží běžné bílé zelí ze zahrádky i z obchodu.
Proč obyčejná lžička cukru promění chuť
Kysané zelí vzniká díky bakteriím mléčného kvašení, které na listech žijí přirozeně, takže žádný startér nepotřebujete. Tyto mikroorganismy se živí cukry obsaženými v zelí a mění je na kyselinu mléčnou a oxid uhličitý. Právě odtud pochází typická kyselost i bublinky, které vystupují ke hrdlu sklenice.
Přidaná lžička cukru dělá dvě věci zároveň. Bakteriím nabídne snadno dostupnou potravu hned na startu, takže se kvašení rozběhne svižněji. A část sladkosti zůstane v nálevu jako protiváha kyseliny. Autorka webu Happy Kitchen Elena Szeliga popisuje výsledek ruského postupu jako sladkokyselý, zřetelně odlišný od klasického zelí.
Zelí přitom sladké nebude. Lžička rozpuštěná v kilogramu zeleniny jen obrousí ostré hrany, podobně jako špetka cukru zjemní rajskou omáčku. Podle nás tu leží hlavní hodnota celého triku: kyselost zůstane, jen působí kulatěji. Lidé, kterým klasické kysané zelí připadá příliš štiplavé, tak mají šanci si ho oblíbit.
Dávku ale nenafukujte. Víc cukru by kvašení zbytečně zrychlilo a zelí by mohlo ztratit pevnost. Cukr navíc nijak nenahrazuje sůl, která drží nežádoucí mikroby na uzdě a pomáhá zelí udržet křupavé.
Ruská sklenice proti českému kvašáku
Oba postupy vycházejí ze stejného základu, ve výsledku se ale rozcházejí v řadě podrobností.
| Ruský způsob | Český způsob | |
|---|---|---|
| Nádoba | sklenice | kvašák, sud |
| Sůl | 20 až 25 g/kg | 20 g/kg |
| Ochucení | mrkev, lžička cukru | kmín, cibule, jablko |
| Kvašení v teple | zhruba 3 až 4 dny | 5 dnů |
| Celková doba | po pár dnech do lednice | 5 až 30 dnů podle teploty |
| Chuť | sladkokyselá, jemná | výrazně kyselá, kořenitá |
Česká tradice sází na čas a koření. Kmín a cibule dodávají zelí výraznost, delší zrání prohlubuje kyselost. Ruská varianta je jednodušší a dřív se dostane na talíř. Recepty se ovšem liší i mezi ruskými kuchyněmi: některé přidávají bobkový list, nové koření nebo hřebíček.
Jemnější zelí se podle nás nejlépe uplatní za studena v salátu, jako předkrm nebo na obloženém chlebu, případně v polévce. K vepřové pečeni s knedlíkem se hodí také, jen počítejte s mírnějším projevem, než na jaký jste zvyklí z kořeněného zelí z kvašáku.
Postup krok za krokem a zlaté pravidlo hladiny
- Zelí zbavte vnějších listů a košťálu, nakrouhejte na tenké nudličky.
- Přidejte nastrouhanou mrkev, sůl i cukr a rukama promačkávejte 5 až 7 minut, dokud zelenina nepustí šťávu.
- Pevně napěchujte do čisté sklenice, zhruba do dvou třetin, aby měl nálev při kvašení kam stoupat.
- Zatižte menší sklenicí s vodou nebo plochým kamenem a nechte stát při 20 až 22 °C.
- Jednou denně propíchněte zelí dřevěnou hůlkou až ke dnu, aby unikly plyny.
- Jakmile voní příjemně nakysle a chutná vám, přesuňte ho do lednice.
Jedno pravidlo nesmíte porušit: zelí musí po celou dobu zůstat ponořené pod šťávou. Pod hladinou vzniká prostředí bez kyslíku, ve kterém se daří mléčným bakteriím, zatímco plísně nemají šanci. Pokud zelenina pustí vlastní šťávy málo, doplňte slaný nálev. National Center for Home Food Preservation doporučuje rozpustit 1,5 polévkové lžíce soli bez jódu v necelém litru vody, roztok převařit a nechat vychladnout.
Hlídejte také teplotu. Nad 26 °C hrozí překvašení a změknutí zelí. Hotovou sklenici skladujte v lednici a spotřebujte zhruba do pěti týdnů, vždy s kontrolou vůně a hladiny nálevu.
