Po usušení vypadají jako uhel a mnozí je raději vyhodí. Přitom stačí vědět, které druhy hub prostě vždycky zčernají

Po usušení vypadají jako uhel a mnozí je raději vyhodí. Přitom stačí vědět, které druhy hub prostě vždycky zčernají

Každý podzim putují do koše tisíce dokonale jedlých křemenáčů a kozáků, jen proto, že po usušení vypadají jako uhel.

Kdo má sušené houby uložené v látkovém pytlíku nebo volné plastové dóze, nemusí čekat na problém, stačí jednat preventivně i Foto: Jana Šrámčíková / Chalupáři-Zahrádkáři
                   

Černá barva sušených hřibovitých hub děsí i zkušené houbaře. Jenže u řady druhů jde o přirozenou vlastnost dužniny, která po rozříznutí a vystavení vzduchu oxiduje a tmavne. Enzymy v buňkách spouštějí reakci podobnou hnědnutí nakrojeného jablka, jen mnohem intenzivnější. Výsledek vypadá dramaticky, chuť i bezpečnost ale zůstávají zachovány. Klíč k rozhodnutí, jestli sušinu sníst, nebo vyhodit, leží úplně jinde než v odstínu.

Které druhy po usušení zčernají a které si drží světlou barvu

Nejspolehlivěji tmavne křemenáč březový. Podle České mykologické společnosti jeho dužnina po řezu postupně černá a při sušení tento proces graduje do uhlově tmavého tónu. Podobně se chová křemenáč smrkový, typický obyvatel podhorských smrčin, na řezu hnědočerní a sušením odstín ještě prohloubí.

Z rodu kozáků patří mezi výrazně tmavnoucí druhy kozák habrový, rozšířený v nížinách a pahorkatinách pod habry, a kozák dubový z teplejších doubrav. Oba na řezu šednou až fialoví a v sušičce dosáhnou prakticky černé.

Naproti tomu klasičtí „praváci“, hřib smrkový i hřib dubový, mají bílou dužninu, která se po rozříznutí nemění. Usušené plátky si drží krémový až světle hnědý vzhled a hodí se všude tam, kde záleží na světlé barvě pokrmu.

Pach, plíseň a vlhkost: tři skutečné varovné signály místo barvy

Samotný tmavý odstín u výše jmenovaných druhů nepředstavuje zdravotní riziko. Rozhodující kritéria pro posouzení kvality sušiny jsou jiná:

  • Křehkost a suchost – správně dosušená houba praskne při ohnutí. Pokud se ohýbá, zůstala uvnitř vlhká a hrozí plesnivění.
  • Absence plísně – žádný bělavý povlak, žádné zelené či šedé skvrny na povrchu ani mezi plátky.
  • Neutrální houbový pach – zatuchlý, kyselý nebo jinak cizorodý zápach signalizuje zapaření či rozklad.
  • Suchá nádoba – kondenzace na stěnách sklenice nebo sáčku prozrazuje nedostatečné vysušení.

Vyhláška č. 397/2021 Sb. stanovuje maximální obsah vody v sušených houbách na 12 % a požaduje barvu odpovídající použitému druhu. U křemenáčů a tmavnoucích kozáků tedy černá barva legislativní požadavek splňuje, pokud jde o druh, který přirozeně tmavne.

Jak enzymatická oxidace mění dužninu v uhlově černou hmotu

Mechanismus připomíná hnědnutí ovoce. Jakmile nůž poruší buněčné stěny, enzymy přicházejí do kontaktu s kyslíkem a spouštějí oxidativní kaskádu. U křemenáčů a části kozáků probíhá tato reakce mimořádně rychle a intenzivně, dužnina tmavne už během krájení a sušením se proces dokončí.

Zmírnit černání lze částečně rychlým a rovnoměrným sušením v sušičce při teplotě kolem 50–60 °C a krájením na tenké, stejně silné plátky. Potravinářské zdroje z University of Minnesota uvádějí, že namočení do mírně kyselého roztoku (například s citronovou šťávou) tlumí enzymy zodpovědné za hnědnutí. U hub jde spíš o zmírnění než o záruku světlého výsledku, druhová predispozice k tmavnutí je příliš silná.

Tmavá sušina v kuchyni: kdy je černý výsledek přímo žádoucí

Oddělovat při sušení tmavnoucí a světlé druhy má smysl především kvůli finálnímu pokrmu. Křemenáče a černající kozáky ocení každý, kdo vaří tradiční český černý kuba, postní jídlo z krup a sušených hub, kde tmavý tón patří k samotné podstatě receptu. Stejně dobře poslouží do sytých tmavých omáček, hubníků nebo domácího houbového koření, kde se barva rozpustí v celkovém dojmu.

Praváky si naopak šetřete na krémové houbové polévky, risotta a světlé omáčky, kde by černé plátky působily rušivě. Bezpečnostně mezi oběma skupinami rozdíl neexistuje, pokud byly všechny kusy zdravé při sběru a řádně dosušené.

Praktický miniprůvodce: tři kroky k bezpečné sušině bez zbytečného vyhazování

  1. Znát druh. Křemenáč březový, křemenáč smrkový, kozák habrový a kozák dubový po usušení zčernají, a mají na to plné právo. Kdo si druhem jistý není, ať raději konzultuje atlas nebo zkušeného mykologa.
  2. Kontrolovat stav, nikoli barvu. Křehkost, suchý povrch, čistý houbový pach a absence plísně, to jsou čtyři znaky, podle kterých se rozhoduje.
  3. Skladovat v suchu a temnu. Uzavřená sklenice nebo sáček s minimem vzduchu, umístěné mimo přímé světlo a vlhkost, udrží kvalitu sušiny měsíce i roky.

Příští podzim, až otevřete sáček s uhlově černými plátky křemenáčů, přivoňte. Pokud ucítíte čistou, intenzivní houbovou vůni, máte v rukou ingredienci, za kterou by se nemusel stydět žádný kuba.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Zdeňka Pavelková

Zobrazit další články