Překážela při úklidu a nikdo ji nechtěl. Skleněná plastika z českých domácností se dnes v aukcích prodává i za 100 000 Kč

Za oběma kusy stojí stejná autorská dvojice, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, manželé, kteří od padesátých let minulého století proměňovali tavené sklo v monumentální sochařství. Jejich díla zdobila československé ambasády, hotely i výstavní pavilony. Po roce 1989 část z nich upadla v zapomnění, rozptýlená po soukromých bytech, podnikových halách a skladech. Dnes se vracejí do aukčních síní a generují částky, které ještě před dekádou působily u „skleněné dekorace“ absurdně.

Aukční žebříček: od 150 tisíc po půl milionu korun

Cenová mapa posledních tří let ukazuje strmou trajektorii. „Polibek“ se signaturou S. Lib – J. Bry 57–86 odešel v pražské aukci 1. Art Consulting za 150 000 korun. Plastika „Arcus“ dosáhla v létě 2026 u Gallery Prague 230 000 korun, druhý exemplář téhož modelu o měsíc později 220 000 korun. Vídeňské Dorotheum prodalo srovnatelný „Arcus“ za 13 000 eur, v přepočtu zhruba 325 000 korun.

Skutečný skok přišel u monumentálnějších realizací. „SIGNUM“ z uranového skla, pocházející ze St. Martin Collection, vykázal v březnu 2026 konečnou cenu 440 000 korun. A světelný objekt demontovaný z hlavní haly československé ambasády ve Stockholmu změnil majitele v prosinci 2024 za 500 000 korun. Nejvyšší zaznamenaná částka u Libenského na Livebidu pak dosahuje 600 000 korun.

Vedle stolních plastik se na trh dostávají i bývalé architektonické zakázky. Dorotheum nabízelo už v roce 2016 sérii osmi reliéfů vytvořených pro pražský hotel Jalta s odhadní cenou kolem 1,5 milionu korun. Hranice mezi „interiérovou výzdobou“ a muzejním exponátem se u této dvojice stírá.

Proč medián zůstává na 12 000 korun a co odlišuje drahé kusy od levných

Průměrná prodejní cena u Libenského na Livebidu činí necelých 67 000 korun, medián ale klesá na 12 000. Ten rozptyl prozrazuje zásadní věc: pod jedním jménem koluje obrovské množství drobnějších prací, hutních váz a kusů bez jasné provenience. Ty se obchodují v řádu tisíců až nižších desítek tisíc.

Co odlišuje plastiku za 440 000 od vázy za osm tisíc? Aukční katalogy to rozepisují s chirurgickou důsledností:

• Rytá signatura na hraně nebo spodní ploše, ideálně s datací a iniciálami obou autorů.
• Název modelu odpovídající publikovanému katalogu: „Arcus“, „Polibek“, „SIGNUM“, „Hlava s drdolem“.
• Výstavní nebo publikační historie, tedy štítky z přehlídek, zmínka v monografii, záznam v muzejní databázi.
• Provenience, tedy doložitelný řetězec vlastnictví, ať už ze sbírky, ambasády, nebo rodiny.
• Bezvadný stav: u třicetikilového kusu z taveného skla každý odštěp sráží hodnotu dramaticky.

Bez těchto atributů cena prudce padá. „Hlava se čtvercovým okem“ z roku 1989 s výstavní historií a výborným sběratelským stavem měla v červnu 2026 rezervní cenu 340 000 korun, a ani ta nebyla dosažena, protože aukční soutěž prostě nevznikla. Kvalita sama nestačí; potřebujete správný okamžik a dostatečný počet informovaných kupců v sále.

Kdo kupuje československé tavené sklo a proč právě teď

Poptávku táhnou specializovaní sběratelé, galerie orientované na studiové sklo a kupci hledající muzejní kusy s mezinárodní čitelností. Aukční domy pracují s pojmy jako „muzejní kategorie“ nebo „světový trh“, a oprávněně. Monografie Corning Museum of Glass z roku 1994 zdůrazňuje, že bez napojení na průmysl a státní patronáž by dílo Libenského a Brychtové nikdy nedosáhlo takového měřítka. Paradoxně tedy totéž systémové zázemí, které po revoluci neslo stigma „socialistické výzdoby“, umožnilo vznik objektů, jež dnes oslovují globální trh.

Domácí infrastruktura mezitím dozrála. ArtKabinet Zíka se profiluje jako jediná česká aukční síň zaměřená výhradně na moderní sklo, pořádá čtyři dražby ročně, každou se stovkou položek. Gallery Prague, Art gallery cafe i Arthouse Hejtmánek pravidelně zařazují autorské sklo do svých katalogů. Český trh generuje u špičkových kusů srovnatelné nebo vyšší výsledky než zahraniční sály, protože zdejší znalci lépe rozumějí provenienci a historii konkrétních realizací.

Jak poznat, zda máte doma poklad, a co s ním dělat

V českých domácnostech a institucích přežívá obrovské množství těžkého dekorativního skla z šedesátých až osmdesátých let. Jen zlomek z něj ovšem tvoří autorské práce Libenského a Brychtové. Prvním sítem je fyzická prohlídka: hledejte rytou signaturu, dataci, případně staré etikety z výstav nebo sbírek. Pokud najdete cokoli z toho, vyfoťte celek, detail podpisu a spodní plochu.

Gallery Prague nabízí orientační ocenění zdarma, osobně i na základě zaslaných fotografií. Galerie Národní 25 postupuje obdobně, ale upozorňuje, že relevantní odhad vzniká až po osobním shlédnutí znalcem. Pro čistě sklářský segment je klíčový ArtKabinet Zíka.

A jedno konzervátorské minimum: tavené sklo myjte výhradně vlažnou vodou s jemným detergentem bez parfemace, oplachujte destilovanou vodou a manipulujte v plastové nádobě, nikdy v dřezu. Třicet kilogramů uranového skla a tvrdý povrch umyvadla, to je kombinace, která dokáže srazit hodnotu z půl milionu na zlomek.

Zdroj: Průzkum nabídek na portálech Aukro, Barnebys, LiveAuctioneers, Burda Auction, Heritage Auctions, 1stDibs, Catawiki, Etsy, Bazoš a LCG Auctions a starožitnictví (USTAR, Taranis a Antik Praha)