Dvě skleněné mísy Františka Víznera se letos v pražské galerii prodaly za 605 tisíc korun každá. Za podobnou částku pořídíte ojetou Octavii Combi.
Šestisettisícová cenovka za kus hutního skla, který by většina lidí tipovala na dekoraci z vitríny panelákového bytu, zní absurdně. Přesto se přesně to stalo 26. dubna 2026 v Adolf Loos Apartment and Gallery, kde dvě Víznerovy mísy dosáhly shodného výsledku. Portál Artplus.cz prodeje eviduje jako součást širšího trendu: československé hutní sklo z padesátých až osmdesátých let přestalo být retro kuriozitou a stalo se mezinárodně obchodovatelným designem. Jenže mezi vázou za pět set korun a mísou za půl milionu leží propast, kterou dělá jediná věc: přesná atribuce.
Co je hutní sklo a proč zrovna to české
Hutní sklo se tvaruje za horka přímo u pece: foukáním, natahováním, hutním tvarováním. Žádné broušení, žádné malování. Výsledek nese stopy ruky skláře i návrháře, každý kus je mírně jiný. V poválečném Československu se tato technika stala nečekaným vývozním artiklem: na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu české sklo získalo Grand Prix a rázem se o něj začaly zajímat zahraniční galerie i muzea.
Národní galerie Praha období 1945–1980 popisuje jako éru „tvorby v době mizérie a iluzí“; paradoxně právě omezení socialistického průmyslu tlačila návrháře k experimentům, které dnes sběratelé oceňují. Americké Corning Museum of Glass pak v roce 2005 uspořádalo největší výstavu poválečného českého skla, jakou kdy USA viděly. Institucionální legitimizace předběhla aukční boom o dvě dekády.
Vízner versus Hospodka: dvě jména, dva cenové světy
František Vízner navrhoval pro sklárnu Škrdlovice od šedesátých let. Jeho váza solifleur „Whirlpool“ z roku 1968 (hutní sklo, výška 26 cm) se letos v lednu na portálu Obrazy v aukci prodala za 7 500 korun. Další Víznerovy vázy v tuzemských aukcích končí mezi šesti a deseti tisíci. V Prague Auctions se jeho kusy prodávaly i za 1 300 či 2 200 korun. Běžný trh tedy zdaleka nepřipomíná cenu automobilu.
Jenže u špičkových, přesně určených objektů se čísla mění řádově. Platforma Obrazy v aukci eviduje Víznerovo aukční maximum na 450 tisíc korun; dubnové mísy za 605 tisíc tento rekord překonaly. Za 450 tisíc korun dnes na Sauto.cz koupíte dvou- až tříletou Škodu Octavia Combi. Příměr s ojetým autem tedy sedí, ale jen u zlomku produkce.
Josef Hospodka, klíčová postava sklárny v Chřibské, se pohybuje výrazně níž. Na Prague Auctions se jeho váza z období do roku 1966 prodala za 5 000 korun, v obecnějších aukcích jeho kusy a popelníky končí mezi čtyřmi a sedmi sty korunami. Hospodkovy práce přitom Uměleckoprůmyslové muzeum eviduje ve svých sbírkách jako příklady hutního tvarování z roku 1962; muzejní základ tedy mají, ale trh je zatím oceňuje skromněji. Ve Chřibské na jeho počest vznikl Atelier Michal, pojmenovaný podle jeho druhého jména.
Co dělá z vázy poklad, a co z ní nechá dekoraci
Stáří samo o sobě nestačí. Rozhoduje kombinace několika faktorů:
- Autor a model – přesná shoda s katalogem nebo muzejním kusem. Bez atribuce zůstává většina skla v řádu stokorun.
- Stav – oťuky, oděrky, pnutí v materiálu srážejí cenu dramaticky. Aukční popisy stavové vady důsledně uvádějí.
- Provenience – původní etiketa, štítek sklárny, doložitelná historie kusu. Vyhodit starou nálepku ze dna znamená vyhodit část hodnoty.
- Technika a barva – specifické barevné varianty nebo neobvyklé technické provedení zvyšují atraktivitu pro sběratele.
Pro srovnání: ve stejné aukci „Modern Glass“ na Prague Auctions se skandinávský Per Lütken prodal za 850 korun, finská Tamara Aladin za 700 a 1 600 korun, mísa Kosta Boda za 410 korun. Běžné české hutní sklo se v tomto prostředí pohybuje podobně. Špičkový Vízner ale míří o dva řády výš.
Jak zjistit, co máte doma, a na co si dát pozor
Kdo doma najde starý skleněný objekt a chce vědět, jestli drží v ruce stokorunu nebo statisíce, měl by postupovat opatrně. Nemýt agresivně, neleštit. Vyfotit ze všech stran včetně dna, změřit výšku a šířku, zapsat barvu, bubliny, případnou slídu. Pak porovnat s veřejně dostupnými aukčními záznamy a muzejními sbírkami, třeba online katalogem UPM. Teprve poté má smysl oslovit aukční síň nebo kurátora.
Pro formální znalecký posudek je třeba člověk zapsaný v seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti. Pro odbornou konzultaci k českému sklu jsou relevantní kurátoři sbírky skla UPM: Jan Mergl, Sylva Petrová nebo Eva Neumannová. Nejčastější chyba? Prodat bez atribuce. Rozdíl mezi „starou vázou“ a „Víznerem, návrh 1968, Škrdlovice, model Whirlpool“ může být padesátinásobný.
Odliv za hranice a co říká zákon
Zájem ze zahraničí, zejména z USA a západní Evropy, je doložitelný spíš přes muzejní a galerijní akvizice než přes jména konkrétních kupců, které aukční domy standardně nezveřejňují. Otázka, zda cenné kusy nekontrolovaně mizí z Česka, má ale i právní rozměr. Zákon č. 214/2002 Sb. upravuje vývoz kulturních statků z celního území EU; u předmětů splňujících stanovená kritéria stáří a hodnoty může celní úřad vyžadovat vývozní povolení a při podezření na nelegální vývoz kus zajistit. Centrální evidence sbírek přitom pokrývá povinně jen veřejné sbírky; co je v soukromých rukou, stát systematicky neví.
Ne každá váza z babiččina obýváku je promarněný poklad. Ale ta správná, s přesným jménem, modelem a bez oťuku na okraji, může stát víc než auto, které pod ní parkuje.
Zdroj: Průzkum nabídek na portálech Aukro, Barnebys, LiveAuctioneers, Burda Auction, Heritage Auctions, 1stDibs, Catawiki, Etsy, Bazoš a LCG Auctions a starožitnictví (USTAR, Taranis a Antik Praha)
PŘEČTENÍ: 6371
PŘEČTENÍ: 7938
