Velká chyba českých zahrádkářů. Mulčování během léta je pro užitečný hmyz v podstatě hotová genocida

Představte si záhon pokrytý rovnoměrnou vrstvou borové kůry. Vypadá upraveně, drží vlhkost, tlumí plevele. Jenže pod tou esteticky bezchybnou pokrývkou se odehrává něco, co většina zahrádkářů vůbec netuší. Pískorypky, hedvábnice, ploskočelky, drobné samotářské včely, které opylují ovocné stromy i zeleninu, potřebují k hnízdění holou, osluněnou půdu. A právě tu jim letní mulčování bere. České hobby návody přitom doporučují mulčovat od dubna a přes léto průběžně doplňovat trávu, štěpku i kůru. To, co je prezentováno jako samozřejmá péče o záhon, je pro část nejdůležitějších opylovačů faktická likvidace stanoviště.

Proč je léto to nejhorší možné období

Zemní samotářské včely nejsou jako včela medonosná. Nemají úl, nemají kolonie o tisících dělnic. Samice si vyhrabává vlastní noru v zemi, zásobí ji pylem a klade do ní vajíčka. Potřebuje k tomu přístupný, suchý a osluněný povrch, ideálně písčitou nebo hlinitou půdu bez vegetace.

Různé druhy se na jednom místě střídají po celou sezonu. Zatímco pískorypky jsou aktivní už od března, ploskočelky a pelonosky pokračují hluboko do léta. Když zahrádkář v červnu rozprostře deset centimetrů štěpky, nezasáhne jeden druh, zasáhne celou návaznost. Mulč funguje jako fyzická bariéra: samice se nedostane k povrchu půdy, nemůže založit hnízdo, a pokud už hnízdo existuje, potomstvo se nemusí prokousat ven. Podle metodiky USDA pro hnízdní potřeby původních včel jsou nejproblematičtější silné vrstvy kůry, štěpky, sypkého štěrku a zejména textilie nebo plast.

Existuje i extrémní doklad přímé mortality. Ve studii z Montany vědci otevřeli čtyři pytle balené mulčovací kůry a našli v nich sedmnáct mrtvých samic samotářských včel rodu Megachile. Včely vlezly do pytlů jako do potenciálních dutin a uvízly.

iZdroj fotografie: Pixabay

Česká entomologie říká pravý opak než hobby návody

Zatímco populární zahrádkářské weby radí mulčovat „kdykoli“ a „čím víc, tím líp“, česká odborná doporučení jdou opačným směrem. Metodika Blanky Mikátové a Jakuba Straky, vypracovaná pro Českou společnost entomologickou, doporučuje pro podporu samotářských včel a čmeláků:

• pásy holé, udusané nebo válcované půdy
• hromady písku a hliněné stěnky
• řídkou vegetaci s mezerami
• suché zídky a kamenné snosy pro čmeláčí hnízda

To je v přímém rozporu s plošným zakrytím záhonů. „Upravená“ zahrada bez jediné holé skvrny může být pro opylovače ekologicky horší než méně estetický, ale funkční prostor s odhalenou zemí.

Studie z devatenácti městských zahrad, publikovaná v časopise Environmental Entomology, to potvrdila čísly: zahrady s vyšším podílem mulče vykazovaly nižší druhovou bohatost i celkovou početnost včel. Zahrady s více holou půdou na tom byly výrazně lépe.

Ne všechen hmyz trpí stejně

Tady je potřeba být přesný. Zemní samotářské včely jsou mulčem jednoznačně poškozené. Ale střevlíci, pavouci, drabčíci a draví mravenci? Ti mohou z organického mulče dokonce těžit. Mulč jim poskytuje úkryt, vlhkost a loviště.

Jinými slovy: problém není v tom, že mulč škodí „všemu živému v půdě“. Problém je specifický a týká se především půdně hnízdících opylovačů. Právě proto je tak zákeřný: zahrádkář vidí pod mulčem hemžení brouků a má pocit, že dělá správnou věc. Jenže včely, které tam chybí, nevidí.

Jak mulčovat a nezničit opylovače

Mulčování jako technika špatné není. Má agronomický smysl, drží vlhkost, potlačuje plevele, chrání kořeny. Jde o to, kdy, čím a hlavně kde.

• Načasování: Nejbezpečnější okno pro mulčování je pozdní podzim až zima, zhruba od listopadu do února. Podzimní aplikace podle metodik odradí včely od opětovného osídlení na jaře, ale nebrání těm, které už v půdě přezimují, ve vylétnutí. Letní plošné mulčování je nejrizikovější.
• Materiál: Kompost, listí a lehké rostlinné zbytky jsou méně konfliktní než silná kůra, štěpka nebo textilie. Některé druhy včel zvládnou i mělkou vrstvu oblázků, pokud mezi nimi zůstává přístupná půda. Plastová fólie a geotextilie jsou z pohledu opylovačů nejhorší varianta.
• Mozaika místo plošného zakrytí: Klíčové je nechat na zahradě osluněné pásy holé nebo jen lehce kryté půdy. Stačí metr čtvereční na jižní straně záhonu, hromada písku u plotu, nezakrytý pás podél zdi. Právě tyhle „nepořádné“ kousky zahrady jsou pro zemní včely životně důležité.
• Pozornost k obsazeným místům: Pokud na jaře vidíte v zemi drobné otvory, z nichž vylétávají malé včelky, nemulčujte tam. Ani v říjnu. Nechte to místo být celou sezonu a mulč případně aplikujte až v zimě.

Ztráta hnízdiště není jen výpadek jedné sezony

Samotářské včely nejsou nomádi. Samice se často vrací do blízkosti místa, kde se sama vylíhla. Když lokalitu zakryjete, nepřijde náhrada z vedlejší zahrady za týden. Metodiky upozorňují, že nově vytvořené vhodné místo může kolonistka objevit až po několika letech, záleží na okolních zdrojových populacích. Lokální ztráta hnízdiště tak může znamenat výpadek minimálně jedné celé sezony, často i déle.

A tady je ten paradox: zahrádkář, který pečlivě mulčuje každý kousek půdy, může mít krásné záhony a přitom se divit, proč mu špatně nasazují okurky a jablka. Odpověď možná leží přímo pod tou vrstvou kůry.