Pes vám olizuje bosé nohy a vy si myslíte, že je to láska. Veterináři říkají, že skutečný důvod je úplně jiný

Vaše bosé nohy jsou pro psa databáze informací. Olizováním zjistí, kde jste byli, jak se cítíte i co jste jedli

Bosé chodidlo po večerní procházce, nohy na gauči a pes je u nich okamžitě. Jazyk pracuje metodicky, od paty po prsty, a zastavit ho vyžaduje víc než jedno „nech toho“.

i Foto: Jana Šrámčíková / Chalupáři-Zahrádkáři
                   

Většina majitelů si scénku přeloží jako psí polibek. Veterinární a behaviorální výzkum ale ukazuje, že za rituálem stojí chemický koktejl na povrchu kůže: sůl v potu, těkavé organické látky, mikrobiální stopy. K tomu se přidává silný naučený mechanismus: pes olízne, člověk zareaguje, a tím celý cyklus zpevní. Náklonnost z rovnice vypadnout nemusí, jenže sama o sobě nevysvětlí, proč čtyřnohý společník míří zrovna na bosá chodidla a proč se zvyk opakuje den za dnem.

Proč je bosé chodidlo pro psí nos tak lákavé

Lidská noha patří mezi místa s nejvyšší produkcí potu. Pot obsahuje sodík a chloridy, tedy sůl, která psovi chutná, a zároveň nese směs těkavých organických sloučenin (VOC), jež fungují jako pachový otisk majitele. Na povrchu kůže se k tomu přidávají stopy mikrobiomu a zbytky prostředí, kterým člověk prošel.

Pro psa je tahle vrstva dat mimořádně bohatá. Zatímco oblečená paže nebo krk nabízejí omezenější pachový profil, bosé chodidlo funguje jako sběrný uzel: pot, kožní bakterie, environmentální rezidua. A pes při kontaktu jazykem zapojuje současně chuťové receptory i čich, takže z jednoho olíznutí extrahuje víc informací najednou. American Kennel Club v popularizačním veterinárním výkladu připomíná i roli Jacobsonova orgánu, vomeronasálního systému, který propojuje čichovou a chuťovou dráhu a umožňuje psovi zachytit chemické signály, které běžný nos přehlédne.

Po sportu nebo v letních měsících, kdy chodíme víc naboso a víc se potíme, se množství i koncentrace těchto látek na kůži zvyšuje. Pravděpodobně proto se rituál v teplém počasí zintenzivňuje. Přímý behaviorální experiment na tuto souvislost sice chybí, ale fyziologie potu takový závěr silně podporuje.

iZdroj fotografie: Foto: Jana Šrámčíková / Chalupáři-Zahrádkáři

Co všechno pes z vašeho potu vyčte, a co už domýšlíme

Studie publikovaná v PLOS ONE v roce 2022 prokázala, že psi dokáží rozlišit bazální a akutně stresový pachový vzorek člověka s celkovou úspěšností 93,75 %. Další výzkum z roku 2018 ukázal, že lidské chemosignály strachu vyvolávají u psů vyšší srdeční frekvenci a více stresových projevů. Pach člověka tedy pro psa nenese jen identitu, ale i emoční náboj.

Oblíbená teze, že pes z chodidla „pozná, kde jste byli a co jste jedli“, má ovšem slabší oporu. Strava skutečně mění tělesný pachový podpis (metabolity česneku se například prokazatelně objevují v moči i kožních výparech). Podobně environmentální stopy na kůži mohou psovi naznačit, jakým terénem jste prošli.

Co je dobře podložené:

  • Slaná chuť – sodík a chloridy v potu fungují jako primární chuťový podnět.
  • Pachový profil majitele – fMRI studie z roku 2015 prokázala, že vůně známého člověka aktivuje u psa oblast kaudátu silněji než jakýkoli jiný pach, včetně pachu jiných psů. Samotná známá vůně má pro zvíře odměňující hodnotu.
  • Stresové markery – změny VOC na kůži při psychickém napětí pes zachytí a reaguje na ně.
  • Mikrobiální a environmentální stopy – kůže nese širší pachový mix, který se mění s aktivitou, prostředím i zdravotním stavem.

Jak si pes olizování nechtěně vytrénuje díky vaší reakci

Tady vstupuje do hry operantní podmiňování. Pes olízne chodidlo, majitel sebou trhne, zasměje se, řekne „fuj“, odstrčí ho. Každá z těchto odpovědí je pro psa sociální kontakt, a tedy odměna. VCA Animal Hospitals výslovně upozorňuje, že i odmítavá reakce může nežádoucí chování zpevňovat.

K tomu se přidává biochemická vrstva na straně samotného zvířete. Lízání uvolňuje endorfiny a působí uklidňujícím způsobem. Při pozitivním fyzickém kontaktu s člověkem navíc u psů stoupá hladina oxytocinu. Vzniká tak dvojitá smyčka: pes se lízáním zklidní a zároveň inkasuje pozornost. Nepravidelná odměna (někdy ho necháte, jindy odstrčíte) chování paradoxně ještě víc upevní, protože občasné posilování je v behaviorální psychologii nejodolnější vůči vyhasínání.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Zdeňka Pavelková

Zobrazit další články