Bioodpad nesmíte jen tak vyhodit, pokud je vhodný ke kompostování. Za porušení nového pravidla hrozí pokuta i v desítkách milionů korun

Na první pohled jde o drobnost: dvě číslice navíc v evidenčním kódu. Restaurace, která čtyři roky vykazovala slupky od brambor a zbytky salátů pod šestimístným kódem 20 01 08, dnes v mnoha případech potřebuje jeho rostlinný poddruh 20 01 08 01. Rozhodují o tom dva faktory: původ odpadu a to, zda ho provozovatel shromažďuje zvlášť. Rok 2024 byl ještě přechodný a úřady tolerovaly, že firmy poddruhy nahrazovaly obecnějším druhem. Tato úleva skončila 31. prosince 2024. Nová pravidla tak v říjnu 2026 platí už přibližně 21 měsíců a podnikatel, který svou evidenci dosud neupravil, nemá žádnou výmluvu. Zákon o odpadech u původců počítá s pokutami, jejichž horní hranice dosahují desítek milionů korun.

Osmimístný kód rozhoduje: co se u bioodpadu změnilo od ledna 2025

Katalog odpadů, tedy vyhláška č. 8/2021 Sb., třídí materiál do skupin, podskupin a druhů. Šestimístné číslo označuje druh odpadu. Některé druhy se navíc dělí na osmimístné poddruhy, které popisují materiál přesněji. Do konce roku 2024 platila přechodná výjimka: místo poddruhu se směl použít druh a zařízení s oprávněním převzít poddruh mohlo přijmout i odpovídající druh.

Od ledna 2025 nastupuje poddruh naplno. Podle Katalogu odpadů se uplatňuje v průběžné evidenci, v ročním ohlašování, v informacích předávaných s odpadem, v základním popisu odpadu, při hodnocení nebezpečných vlastností a také při odděleném soustřeďování. Každý poddruh se proto musí skladovat odděleně a vykazovat samostatně.

Současně se proměnila podoba evidence. Podle Portálu veřejné správy se od roku 2025 průběžná evidence vede podle listu 2 přílohy č. 13 vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady a roční hlášení podle jejích listů 1 a 2. Hlášení se podává elektronicky. Povinnost ho odeslat vzniká, pokud původce za rok vyprodukuje více než 600 kilogramů nebezpečných odpadů nebo více než 100 tun ostatních.

Podle nás právě tady vzniká největší riziko. Firmy, které evidenci kdysi nastavily a dál ji jen mechanicky přepisují, mohou chybu opakovat měsíc co měsíc, aniž by si jí všimly.

Kuchyně, zahrada, výrobní linka: tři tváře bioodpadu v Katalogu odpadů

Zákon chápe biologický odpad široce. Patří sem biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a veřejné zeleně, potravinový a kuchyňský odpad z domácností, kanceláří, restaurací, jídelen, velkoobchodů a maloobchodů a také srovnatelný odpad z potravinářských provozů. V Katalogu se tato kategorie rozpadá na řadu samostatných kódů, které se v praxi snadno zamění.

Rozdíl mezi gastroodpadem a zahradním materiálem má přímé dopady na provoz. Kuchyňské zbytky se živočišnou složkou mohou spadat do režimu, ve kterém jejich zpracování vyžaduje souhlas krajské veterinární správy. Čistě rostlinný poddruh 20 01 08 01 naopak vyhláška č. 273/2021 Sb. výslovně řadí mezi odpady, které smí přijmout i malé zařízení nebo vermikompostárna. Restaurace, která oddělí zeleninové odřezky od zbytků masa, si tak rozšíří okruh možných odběratelů.

Za vhodný ke kompostování se považuje bioodpad, který figuruje na seznamu materiálů povolených pro dané zařízení a zároveň obsahem rizikových látek neohrozí kvalitu výsledného kompostu. Rostlinné zbytky jsou zpravidla bezpečné. Kuchyňský mix s masem a omáčkami bývá problematický.

Pokuty až 25 milionů: za co zákon o odpadech trestá původce

Povinnosti původce odpadu, tedy právnické nebo podnikající fyzické osoby, vymezuje § 15 zákona o odpadech (č. 541/2020 Sb.). Sankce stanoví § 118 a jejich horní hranice odpovídají závažnosti pochybení:

• až 25 milionů Kč za nakládání s odpadem v rozporu s jeho skutečnými vlastnostmi,
• až 10 milionů Kč za nezařazení odpadu podle druhu a kategorie,
• až 1 milion Kč například za neprokázání předání odpadu v odpovídajícím množství a zákonným způsobem nebo za chybějící údaje a základní popis při předání.

Nejvyšší sazba dopadá právě na situace, kdy firma zachází s materiálem podle nesprávných vlastností. Typickým příkladem je gastroodpad se živočišnou složkou vykázaný jako čistě rostlinný a odvezený do zařízení, které takový materiál přijímat nesmí. Za rizikové lze označit i jiné scénáře: chybějící písemnou smlouvu na komunální odpad, který podnik produkuje pravidelně, předání odběrateli bez příslušného povolení, porušení hierarchie odpadového hospodářství nebo uložení biologicky rozložitelného odpadu na skládku mimo zákonné výjimky.

Spálit nebo skládkovat bioodpad, který šlo zkompostovat, je proto právně ošemetné. Zákon dává přednost využití před odstraněním. Kdo tuto posloupnost obejde, vystavuje se kontrole i postihu.

Kdo hlídá firmy a kam s bioodpadem legálně

Dodržování pravidel kontroluje Česká inspekce životního prostředí společně s krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a obecními úřady. Inspekce podle vlastního popisu působnosti kontroluje firmy a provozovny, ukládá pokuty a nařizuje nápravná opatření. Kontroly neprobíhají v pevném ročním rytmu, ale cíleně podle rizik, typu zařízení a vykazovaných toků odpadu.

Plán činnosti ČIŽP na rok 2025 přitom zařadil mezi kontrolní priority kompostárny, bioplynové stanice, povolený příjem odpadů a prověřování materiálových toků potravinového odpadu, včetně kódů 20 01 08, 20 01 25 a 20 02 01. Inspektoři tedy sledují, kudy bioodpad skutečně proudí. Pokud kompostárna vykáže příjem, ke kterému chybí protějšek v evidenci původce, nesrovnalost se dohledá od obou konců.

Bioodpad lze legálně předat:

• provozovateli zařízení určeného pro daný druh a kategorii odpadu, například kompostárně, bioplynové stanici, malému zařízení nebo vermikompostárně, vždy v mezích jejich povolení,
• obchodníkovi s odpady, který má povolení pro příslušný druh a kategorii,
• do obecního systému na základě smlouvy, pokud jde o komunální odpad podnikatele a obec tuto možnost nabízí.

Proč stát na bioodpad tlačí? Plán odpadového hospodářství ČR na roky 2025 až 2035 počítá s menším skládkováním biologicky rozložitelného odpadu, s širším využitím kompostu a digestátu na zemědělské půdě a s rozvojem sběru kuchyňských zbytků a gastroodpadu v návaznosti na síť bioplynových stanic. Přesnější kódy jsou nástrojem, díky kterému stát vidí, kolik organické hmoty se vrací do půdy a kolik končí v kotli či na skládce.

Dokladový řetězec: jak se firma obrní před kontrolou

Barva kontejneru sama o sobě nic neprokáže. Při kontrole obstojí jen souvislá stopa od vzniku odpadu až po jeho zpracování. Praktický postup podle Katalogu i zákona vypadá takto:

1. Popsat původ. Zaznamenat technologický proces, složení a možné znečištění odpadu.
2. Najít kód. Nejprve dohledat skupinu podle odvětví, poté podskupinu a v ní co nejpřesnější název. Pokud existuje osmimístný poddruh, použít ho. Kód 20 03 01 pro směsný komunální odpad smí nést jen zbytkový materiál, který nepatří do žádného jiného druhu ve skupině 20.
3. Oddělit. Každý druh i poddruh soustřeďovat samostatně, rostlinné zbytky zvlášť od živočišných.
4. Prověřit odběratele. Ověřit, že přebírající zařízení má konkrétní kód skutečně v povolení.
5. Uzavřít smlouvu předem. U běžně produkovaného komunálního odpadu musí písemná smlouva existovat ještě před vznikem odpadu.
6. Archivovat doklady. Uchovávat předávací doklady, údaje o odpadu, základní popis tam, kde ho zákon vyžaduje, a průběžnou evidenci vedenou zvlášť za každý druh odpadu a každou provozovnu.

Výběr katalogového kódu je odpovědností původce. Žádný úřad ho za firmu neurčí. Krajský úřad rozhoduje pouze v pochybnostech, zda je movitá věc vůbec odpadem, a to na žádost vlastníka nebo osoby s právním zájmem. Pokud už ve stejné věci běží přestupkové řízení nebo řízení o nápravě, žádost podat nelze. Kdo si není jistý, musí se proto ptát dřív, než přijde inspekce. Pokud jde o nebezpečné vlastnosti, vyplatí se mít v ruce laboratorní rozbor.