Lidé vyhazují staré pohlednice z půdy, aniž tuší, že některé se prodávají i za 60 tisíc korun

Někdy v prvním desetiletí dvacátého století vyšla z tiskárny pohlednice, na níž se místecké náměstí proměnilo v metropoli budoucnosti. Nad střechami pluly vzducholodě a balóny, po kolejích projížděly dvě tramvaje s nápisem Friedek, autor si představoval, že frýdecká tramvajová linka jednoho dne dorazí až na místecký rynek. Dnes se o tomto kusu mluví jako o nejcennější české pohlednici vůbec. Sběratel za ni podle dohledatelných zdrojů nabídl 60 000 Kč, tradovaná cena se pohybuje kolem 40 000 Kč. Podobné futuristické městské výjevy se přitom běžně prodávají za zhruba 2 000 Kč. Rozdíl tvoří jediná věc: extrémní vzácnost dochování. Sedm známých exemplářů na celém světě.

Proč stáří samo o sobě cenu pohlednice neurčuje

Krabice plná zažloutlých pohlednic z půdy vypadá jako poklad. Většinou ovšem obsahuje kusy, které se na trhu pohybují mezi deseti a osmdesáti korunami, běžné místopisné záběry z třicátých až osmdesátých let, masově tištěné a masově dochované. Skutečnou hodnotu netvoří samotné stáří, ale souhra několika faktorů najednou:

• Motiv – malá obec, zaniklá ulice, zbouraná budova, válečný výjev, židovská komunita.
• Dochovanost – kolik kusů přežilo. U místeckého unikátu rozhodlo právě tohle.
• Tisková technika – litografie, světlotisk, ruční kolorování. Čím starší a řemeslnější postup, tím lépe.
• Vydavatel a výtvarník – signovaný autor nebo renomovaný nakladatel posouvají cenu výš.
• Razítko a text na rubu – čitelné poštovní razítko přesně datuje kus a přidává mu dokumentární rozměr.
• Fyzický stav – nepoškozené rohy, absence skvrn a trhlin. Vynikající kondice dokáže navýšit cenu o třicet až padesát procent oproti „dobrému“ stavu.

Orientační cenová škála českého trhu vypadá přibližně takto: lepší místopis menších obcí, vojenské motivy a slušné litografie se obchodují za 80 až 300 Kč. Rané litografie, vzácnější náměty a kusy s cenným razítkem dosahují 300 až 1 500 Kč. A pak existují rarity, které míří do desítek tisíc.

Jak na rubu pohlednice rozpoznáte předválečný originál

Nejrychlejší způsob, jak odlišit kus z doby před první světovou válkou, spočívá v jediném gestu: otočit pohlednici. Do roku 1905 zabírala celou zadní stranu výhradně adresa. Kdo chtěl něco napsat, musel vzkaz vtěsnat přímo přes obrázek na líci. Tento formát odborníci označují jako „dlouhou adresu“ a představuje nejspolehlivější vodítko pro dataci.

Dalšími znaky předválečného původu bývají secesní dekorativní rámečky, označení „Correspondenz-Karte“ nebo „Korespondenční lístek“ a tiskové techniky typické pro přelom století: chromolitografie, světlotisk či autotypie. Pokud navíc nese pohlednice čitelné poštovní razítko s datem před rokem 1914, držíte v ruce doklad z éry, kterou filokartisté nazývají zlatým věkem pohlednic.

Třistatisícová sbírka z Pardubic a odkaz Květuše Veselé

Že pohlednice dokážou přerůst z rodinné kuriozity v muzejní fond celostátního významu, dokazuje Východočeské muzeum v Pardubicích. Jeho sbírka dnes čítá přes 300 000 kusů, od prvních korespondenčních lístků z roku 1869 po současnost, a muzeum ji samo řadí mezi největší kolekce svého druhu v Česku.

Zásadní přírůstek přišel na konci devadesátých let. Květuše Veselá provozovala od roku 1993 ve Svitavách soukromé muzeum pohlednic nazvané ORBIS PICTUS. Po povodních a jejím odjezdu do Kanady pardubická instituce celou sbírku ve dvou vlnách, v letech 1998 a 1999, odkoupila. Šlo o největší akvizici v dějinách muzea. Dnes fond spravuje kurátor Mgr. Matěj Bekera a materiál slouží badatelům, výstavám i jako referenční databáze pro oceňování.

Kde v Česku pohlednice prodat a koho požádat o odhad

Než se kdokoli rozhodne staré pohlednice prodat, vyplatí se dodržet jednoduchý postup: roztřídit materiál podle období, vyčlenit kusy starší roku 1918, oddělit malé obce, zaniklá místa, válečné a židovské motivy i signované autory. Nečistit agresivně, nenarovnávat násilím. Vyfotografovat líc i rub. A teprve potom porovnat dosažené, nikoli nabídkové, ceny u podobných kusů na trhu.

Hlavní české kanály pro prodej a konzultaci:

• Aukro – samostatná kategorie pohlednic s aukčním formátem, nejrychlejší vstup pro začátečníka.
• Veletrh Sběratel v Praze – fyzické setkání obchodníků a sběratelů několikrát ročně, ideální pro orientaci v cenách.
• Specializovaný výkup – firmy jako Konvolut nabízejí bezplatnou konzultaci a kvalifikovaný odhad; soukromí specialisté typu Sběratel umění uvádějí orientační výkupní rozpětí 20 až 1 500 Kč za kus.

Proč největší poklad bývá ten nejnenápadnější kus

Židovské pohlednice patří mezi sběratelsky nejžádanější kategorie: zachycují svět předválečných komunit, který byl téměř celý zničen během šoa, a velká část tehdejších nákladů se nedochovala. Židovské muzeum v Praze jim věnovalo samostatnou výstavu právě proto, že každý přeživší exemplář funguje jako fragment ztraceného světa. Podobně cenné bývají záběry zaniklých ulic, zbořených nádraží nebo místního provozu, který už dávno neexistuje.

Zdroj: Průzkum nabídek na portálech Aukro, Barnebys, LiveAuctioneers, Burda Auction, Heritage Auctions, 1stDibs, Catawiki, Etsy, Bazoš a LCG Auctions a starožitnictví (USTAR, Taranis a Antik Praha)