Rolleiflex 2.8F se na eBayi prodal zhruba za 54 500 Kč a novější 2.8FX visel v nabídce za skoro 138 tisíc. Československý Flexaret VI vynese méně, ale pořád tisíce.
Kožené pouzdro s vybledlým řemínkem, uvnitř hranatá krabička se dvěma objektivy nad sebou a šachtou, do které se kouká shora. Takový předmět leží v nejednom českém bytě po dědovi nebo tetě. Podle toho, co je vyraženo na čelní desce, může jít o drobnost za pár stovek, solidní přivýdělek nebo částku, za kterou se pořídí ojeté auto. Prošli jsme aktuální inzeráty na Aukru, Bazoši, Sbazaru a v bazarech fototechniky a porovnali je se zahraničními nabídkami. Vyšlo nám, že hodnota nezačíná značkou. Rozhoduje kombinace konkrétního modelu, čistoty skla a funkční mechaniky. Svou roli hraje i to, jak přesvědčivě dokáže prodejce stav doložit.
Rolleiflex 2.8F: německá vlajková loď, za kterou se platí desítky tisíc
Nejvyšší částky v tomto segmentu přitahuje Rolleiflex 2.8F. Německé Kameramuseum ho řadí mezi vlajkové lodě celé řady dvouokých zrcadlovek. Pod snímací čočkou se skrývá buď Carl Zeiss Planar 80 mm f/2,8, nebo Schneider Xenotar téže ohniskové vzdálenosti. Oba objektivy mají mezi fotografy pověst, jakou si jiné sklo vydobývá desetiletí. K tomu přidejte spřažené měření expozice a závěrku Synchro-Compur.
Na eBayi našel kupce Rolleiflex 2.8F z let 1966 až 1967 s Planarem, vystavený za 2 500 dolarů, tedy asi 54 510 Kč. Prodejce přijal nejlepší nabídku, takže skutečně zaplacená suma mohla být o něco nižší. I tak jde o doložený obchod v pásmu desítek tisíc korun. Ještě výš míří pozdější Rolleiflex 2.8FX v téměř bezvadném, repasovaném stavu, který se objevil za 6 317 dolarů, v přepočtu zhruba 137 736 Kč. Tady mluvíme o nabídkové ceně, kterou by kupující musel teprve odsouhlasit. Strop trhu však ukazuje výmluvně.
Modelové řady pomáhá rozklíčovat databáze sériových čísel Rolleigraphy. Klasický 2.8F se vyráběl v sériích od roku 1960, varianta 2.8FX přišla mnohem později. Kdo najde doma aparát s nápisem Planar nebo Xenotar 1:2,8/80, drží v ruce kus, který si zaslouží pečlivé ocenění.
Flexaret VI Automat: československá klasika, kterou hledají analogoví fotografové
Domácí odpověď na Rolleiflex vznikla v Přerově. První Flexaret sjel z linky Optikotechny, pozdější Meopty, už v roce 1939 a do začátku 70. let se vystřídalo sedm řad. FotoŠkoda o něm píše jako o ikonickém přístroji a jednom z nejrozšířenějších aparátů u nás i v cizině. Právě proto má reálnou šanci ležet zapomenutý v české skříni.
Za nejvyhledávanější model považuje slovenský sběratelský web Flexaret.sk šestku. Flexaret VI Automat se vyráběl od roku 1961, nesl objektiv Belar 3,5/80 a závěrku Metax, exportní kusy dostávaly Prontor SVS. Novinkou bylo automatické rozpoznání vloženého filmu i bajonetové uchycení filtrů. Následovník Flexaret VII z roku 1966 přinesl závěrku Pentacon-Prestor a možnost vícenásobné expozice. Přesto se mezi milovníky klasické fotografie hledá spíš šestka. Podle nás za tím stojí souhra rozšířenosti, dostupného příslušenství a čistého, klasického vzhledu.
Ceny v českých inzerátech na Bazoši a Aukru vypadají letos na podzim zhruba takto:
| Stav kusu | Nabídková cena |
|---|---|
| Nefunkční, na díly (Aukro) | 1 567 Kč |
| Funkční, bez servisu (Bazoš) | asi 2 000 Kč |
| Po servisu s pouzdrem (Bazoš) | 2 490 Kč |
| Pěkný kus s pouzdrem, netestovaný na film (Aukro) | 3 290 Kč |
| Servisované kusy s Prontorem SVS (Bazoš) | 4 290 až 5 990 Kč |
Na eBayi se šestky nabízejí za 199 až zhruba 335 dolarů, tedy přibližně 4 339 až 7 303 Kč. K tomu se připočítá doprava, u jednoho japonského prodejce dalších 45 dolarů, a případně dovozní poplatky. Zahraniční trh tak lepší kusy posouvá k vyšším jednotkám tisíc.
Jak poznat, že ve skříni leží cenný kus
Obě značky patří mezi dvouoké zrcadlovky. Horní objektiv slouží k ostření a komponování, dolní exponuje snímek na svitkový film 120 ve čtvercovém formátu 6×6. Pak už stačí číst nápisy.
- Flexaret VI: na přístroji stojí „flexaret automat“, objektiv Belar 3,5/80, polep bývá šedý až šedozelený. Sériové číslo může začínat předčíslím 3 až 7 podle roku výroby.
- Rolleiflex 2.8F: jméno Rolleiflex na čelní desce, objektiv Planar nebo Xenotar 1:2,8/80 mm a vestavěný expozimetr.
Pozor na záměnu. Na Sbazaru se Rolleiflexy objevují v rozpětí 3 150 až 15 999 Kč a bazar FotoŠkoda nabízí kus ve velmi dobrém stavu za 5 200 Kč. Jde ovšem o jiné, skromněji vybavené modely, například s objektivem Tessar. Značka sama na desítky tisíc nestačí, musí sedět i konkrétní řada a sklo.
Pro srovnání: ve stejné kategorii Aukra se Zenit dražil kolem 399 Kč, Praktica okolo 627 Kč a Canon FTb za necelou tisícovku. Běžné východoněmecké či sovětské zrcadlovky, stejně jako levný Lubitel, zůstávají v jiné lize.
Plíseň, závěrka a pouzdro rozhodují o konečné částce
Rozdíl mezi 1 567 a 5 990 Kč u téhož Flexaretu vysvětluje jediný faktor: technický stav. Americký obchodník KEH ve svém hodnoticím systému řadí plíseň a zákal mezi vady, které cenu srážejí nejvíc. Doma se dá optika prověřit jednoduše. Sejměte krytky, posviťte svítilnou mobilu do objektivu z jedné strany a z druhé se dívejte pod úhlem. Plíseň připomíná jemné větvené pavučinky, zákal působí jako rovnoměrný šedý závoj. Duhové skvrny u okrajů prozrazují separaci čoček. U dvouokého aparátu prohlédněte obě skla.
Pár zrnek prachu uvnitř starého objektivu je běžná věc a obraz téměř neovlivní. Drobný škrábanec na okraji přední čočky vadí méně než rýha uprostřed. Zásadně ale cenu sráží mastná clona, nefunkční závěrka nebo prostě nejistota, jestli aparát vůbec fotí. Projeďte všechny časy závěrky a vyzkoušejte posun filmu.
Kompletnost hraje roli zejména u sběratelů. Původní pouzdro, krabice, návod, filtry, sluneční clona nebo vzácnější adaptér Flexkin dokážou z běžného kusu udělat atraktivní sadu.
Před focením do inzerátu stačí ofukovací balonek a jemný štětec. Zrnitý prach nikdy neotírejte nasucho a otisky odstraňte jen měkkou čistou utěrkou. Objektiv ani závěrku nerozebírejte a zrcátka se nedotýkejte. Vyfoťte čelo s názvem modelu, oba objektivy, filmovou komoru, sériové číslo, příslušenství i případné vady.
Kde prodat a jak číst ceny z inzerátů
Flexaret se nejsnáz udá doma. Aukro, Bazoš a skupiny analogových fotografů mají dost zájemců, i když strop leží níž. U Rolleiflexu 2.8F s Planarem či Xenotarem dává smysl nejprve ocenění ve fotobazaru nebo u servisního technika a pak mezinárodní aukce, kde se o kus může přetahovat víc kupců. FotoŠkoda u bazarového zboží uvádí kontrolu funkčnosti a čtrnáct dní na ověření, což naznačuje, jak by měl vypadat poctivý popis.
Kupující se dělí do dvou táborů. Sběratelé chtějí kompletní, vzhledově pěkné kusy, analogoví fotografové hlavně spolehlivý stroj na film 120. Francouzský server France Brocante potvrzuje, že staré fotoaparáty se prodávají dobře, pokud fungují, a kupci kontrolují zejména závěrku a objektiv proti světlu. Francouzští aukcionáři zároveň upozorňují, že trh s vintage předměty podléhá módě. Dá se čekat, že běžné Flexarety budou kolísat podle počtu inzerátů, zatímco nejčistší Rolleiflexy s doloženým stavem si cenu udrží díky celosvětové poptávce.