Doba je jiná a na mnohé vánoční tradice se zapomnělo. Stalo se tak proto, že hodně lidí na jejich význam přestalo věřit, nebo se našel jiný způsob jak se informace, které lidem tradice přinášely, dozvědět. To, že jsou tyto vánoční tradice minulostí neznamená, že neměly své kouzlo. Mnohé z nich jsou opravdu krásné a je škoda, že upadly v zapomnění.
Ořechová ochrana proti štěnicím
Každý rok na Vánoce si každý člověk ve vesnici dal večer pod postel vlašský ořech. Věřilo se totiž, že jakmile ho ráno sní, bude chráněn jak on tak i dům před štěnicemi. Kdysi na štěnice moc účinných likvidačních prostředků nebylo. Jediným takovým byl v podstatě oheň a štěnice tak pro mnoho lidí znamenaly pohromu.
Které děvče se nejdříve vdá
Vdavky byly pro mnoho rodin prioritou. Když bylo v domácnosti děvčat více, zjišťovalo se, která se vdá nejdříve. Stačilo, když každá dívka utrhla kousek ze svého pečiva a hodila ho psovi. Ten, který pes snědl jako první patřil dívce, která se vdá nejdříve. Problém ovšem nastal, když pes nesnědl kousek ani jeden. Znamenalo to totiž, že si ani jedna napřesrok ženicha nenajde.
Odkud přijde vytoužený ženich
Téměř každá nezadaná dívka šla na Štědrý den k bezovému keři. Tím třásla, zatímco recitovala říkanku. Když dorecitovala, čekala, odkud zaslechne štěkot psa. Směr ze kterého se tento toužebně očekávaný zvuk, měl symbolizovat směr, odkud se její milý napřesrok objeví. Pokud však pes nezaštěkal, znamenalo to, že se dívka nápadníka pravděpodobně nedočká.
Dívky házely střevíc za hlavu
Když se chtěla dívka dozvědět, jestli bude další rok doma, nebo už bude vdaná, házela střevíc ve světnici za hlavu. V případě, že byl střevíc jiným směrem než špičkou do místnosti, mohla se dívka radovat, že příští rok bude paní vlastního domu. Pokud tomu však bylo naopak, znamenalo to, že si ještě alespoň rok počká.
Řetěz kolem štědrovečerního stolu
Okolo stolu se na štědrý večer pokaždé omotával řetěz. Ten měl chránit všechny obyvatele domu před zloději a vším špatným, co by je mohlo potkat. Obepnuty řetězem musely být všechny čtyři nohy stolu, což bylo často u rušné štědrovečerní večeře přinejmenším nepohodlné.
Hospodyňky prostřely místo navíc
U štědrovečerního stolu se každý rok na Vánoce prostíralo jedno místo navíc. Bylo připraveno pro zbloudilého člověka, který by se mohl objevit u dveří, s prosbou o pohostinství. Mnozí toto místo ale prostírali s myšlenkou, že je pro ty, kteří už odešli na věčnost a u stolu se s nimi už na Vánoce nesetkáme.
Šlápnutí bosou nohou na sekeru
Byl zvyk, že každý, kdo chce mít celý rok zdravé nohy, musí před štědrovečerní večeří šlápnout pod stolem na sekeru. Hospodyňky měly doma nachystané sušené mleté rybí kosti pro ty, kteří byli slabé povahy a při úkonu omdleli. Směska těchto kostí se zapálila a dotyčný se jimi potom podkuřoval, aby se dříve probral.
Musela se sníst lžíce hrachu
Každý člen stolu na štědrovečerní večeři musel sníst před ostatním jídlem lžíci hrachu. To mělo domácnosti zajistit hojnou úrodu na polích i ve statku a přinést dostatek peněz po celý rok. Hrách se přitom nechal nesolený a neochucený, jeho jedinou úpravou bylo to, že se uvařil.
Mazal se med na obličej
Lidé věřili, že když si po štědrovečerní večeři namažou obličej medem, budou k nim lidé příští rok stejně sladcí, jako je onen med. Tuto proceduru si ale mohli dovolit pouze někteří, protože med byl docela drahou záležitostí. Hospodyňky navíc nerady viděly, jak se „tekutým zlatem“ takto plýtvá, i přes to, že jej stejně všichni většinou nenápadně ujídali.
Zakopávaly se zbytky večeře
Mnozí by rádi zbytky od štědrovečerní večeře dojedli další den, nebo je alespoň dali psům. To se ale nedělalo, neboť se věřilo, že zakopané zbytky přinesou rodině hojnou úrodu. Proto vždy, když všichni povečeřeli, se hned sebraly zbytky od večeře a zakopaly se ještě ten večer na dvoře před domem. Mnoho lidí si asi dokáže představit, jak pracné to mohlo být, když byla zem zmrzlá.
Střílelo se na měsíc
Každá rodina, ve které byla puška, se po štědrovečerní večeři vydala střelit na měsíc. Věřilo se totiž, že když se na Měsíc vystřelí, odežene to od rodiny všechny špatné duchy. Často si tuto tradici všem mohli dovolit pouze hajní, kteří měli pušku jako součást pracovní výbavy. Ostatní rodiny se ale často chodily dívat a doufaly, že se na ně „kouzlo“ přenese také.
Jaké vánoční tradice slavíte doma vy?