Vánoce pod hákovým křížem, srpem a kladivem: Poznejte svátky za dob první republiky, protektorátu a socialismu

Vánoce jsou oblíbeným svátkem, který společně oslavují křesťané, jinověrci i ateisté. Během historie se způsob oslav tohoto svátku měnil zejména v závislosti na vývoji jednotlivých zemí a smýšlení občanů. Ovlivněny byly tyto svátky například průmyslovým rozvojem, budováním, ale také dříve těžko představitelnou válečnou destrukcí. V Českých zemích pak také nastolením dlouhotrvajícího totalitního režimu.

Poválečný návrat k oslavám

Euforie z konce války a vzniku samostatného státu. V tomto duchu se nesly první Vánoce za první republiky v roce 1918. Obrovskou radost občanů z návratu svátků po válečné pauze a ze vzniku nového státu nemohla zkazit ani skutečnost, že se země nacházela v hospodářské a ekonomické krizi. Naděje lidí upozadila nedostatek jídla i rychle se šířící španělskou chřipku.

Dalších pár let však bylo pro občany první republiky náročných a Vánoce se tak opět nesly pouze ve skromném duchu. V řádu několika let se však špatná situace země zlepšila a ze skromných svátků se stal mezi 20. až 30. léty svátek spíše konzumní. Obchody plné lidí, inzeráty propagující nové zboží a možnost zakoupení vánočních dárků na splátky.

Již tehdy bylo na tento trend upozorňováno v novinách. Vše však není pouze černé a bílé a je třeba vyzdvihnout i věci pozitivní. Dvacátá léta minulého století nám totiž na vánoční stůl přinesla tradiční štědrovečerní večeři v podobě ryby a bramborového salátu. Začala se také vyrábět oblíbená a dodnes všemi milovaná stavebnice Merkur.

iZdroj fotografie: Jedudedek/ Creative Commons / CC BY

Nacistické svátky a jejich specifika

Minulé století bylo jako na houpačce, a tak radost ze svátků vánočních netrvala dlouho. V roce 1938 se Vánoce nesly v duchu uprchlíků z Německa, které o chvíli později následovala na naše území i Hitlerova armáda. Vánoce tak měly dostat utrum. Nacisté však brzy zjistili, že úplně vytlačit největší svátky roku není možné, a tak se je snažili alespoň odsunout do pozadí. Text oblíbené německé vánoční písně Tichá noc byl upraven a nově velebil genialitu Adolfa Hitlera.

21. prosince se konaly oslavy slunovratu a Štědrý den byl po začátku druhé světové války označen jako svátek padlých. Z vánočních svíček se tak stala světla na počest zemřelých hrdinů, kteří položili život ve prospěch nacistického Německa. Čeští občané reagovali na oslavy germánských svátků s odporem, a i když to nebylo snadné, drželi se svých vánočních tradic.

iZdroj fotografie: James Vaughan / Creative Commons / CC BY-SA

Jak se tehdy svátečně jedlo

Veřejně pak vyzdvihovali křesťanský aspekt svátků ve svých projevech osobnosti jako Jan Masaryk, Edward Beneš či Emil Hácha. Štědrovečerní večeře byla povětšinou skromná, kvůli lístkovému systému nebylo pro většinu lidí možné dosáhnout na lepší a chutnější potraviny.

A tak pokud chtěl mít člověk na talíři víc, než mu bylo přiděleno, musel se obrátit na černý trh. Oblíbeným dárkem pak byly například Pohádky Boženy Němcové, Alšův Špalíček a v pracovních táborech si vězni dávali jako dárky převážně nedostatkové zboží v podobě zubní pasty či mýdla.

Vánoční stromy republiky opět zhasly

Naděje pro děti, které během války osiřely, nebo jejichž zdraví bylo poškozeno – to představují příspěvky do kasiček pod jehličnatými stromy v období Vánoc. Vánoční stromy republiky jsou jednou z nejkrásnějších a nejpotřebnějších tradic vůbec. Nejprve ji však zakázali nacisté, později zase komunisté.

Důvodem zákazu v 50. letech minulého století byla propaganda. Oficiálně bylo uvedeno, že sbírky nejsou potřeba, neboť v lidově demokratické zemi již nemusí nikdo žebrat a všichni občané, včetně dětí, se mají dobře. Tím pravým důvodem však byla skutečnost, že tradice byla spjata s první republikou a Masarykovými demokratickými ideály.

Místo českých koled ruské tradice

V roce 1949 byly vánoční svátky kompletně zastíněny oslavami 70. narozenin Josefa Stalina. Namísto vánoční básničky jste si tak mohli v novinách přečíst o genialitě sovětského vůdce. V 50. letech byl rovněž opět zaveden lístkový systém a Ježíška v Betlémě měl tentokrát nahradit Děda Mráz. Oslava Vánoc podle ruské tradice, tedy 1. ledna, kdy přijíždí Děda Mráz, se však v Československu neuchytila.

Postupný návrat k víře

V 60. až 80. letech se pak Vánoce nesly v podobě tichých demonstrací. Ten, kdo v polovině minulého století navštěvoval kostel, byl vždy ostře sledován. Spousta lidí se tak od víry distancovala. V 60. letech však přišel zlom, opadl prvotní strach a lidé opět začali navštěvovat kostely a sváteční půlnoční mše. Mladí pojali návštěvu půlnočních mší jako vyjádření svého postoje k oficiální politice státu.

Největší radost s sebou pak samozřejmě nesly Vánoce roku 1989. Podobně jako v roce 1918 byly oslavy euforické. Kostely byly přeplněny a po tradičních koledách zazněla také česká hymna. Došlo k obnově charitativních tradic a svátky dostaly podobu takovou, jaké je známe dnes. Teď už jen doufejme, že Ježíšek přežije i Santa Clause.

Milí čtenáři, napsali jste již dopis Ježíškovi?