Nebojte se v průběhu srpna pohnojit záhon s mrkví. Budete-li vědět, po jakých hnojivech sáhnout, dočkáte se bohaté sklizně.
Mrkev je pro svou chuť, bohaté upotřebení v kuchyni i prozdravotní účinky oblíbenou zeleninou, která nesmí chybět na žádné zahradě. Kromě řady vitamínů v ní tělo najde elementy jako železo, vápník, hořčík nebo draslík. Za zmínku stojí také betakaroten, antioxidant podílející se na ochraně pokožky před sluncem. Chcete-li se postarat o vlastní zdroj těchto prospěšných látek, věnujte záhonu s mrkví dostatek pozornosti a nezapomeňte ji ani hnojit.
Proč se vyplatí hnojit mrkev
Mrkev je nenáročná zelenina, která si lehce poradí bez hnojiva i časté zálivky. Přesto se vyplatí jí nějaké ty živiny dopřát, a to především v poslední fázi před sklizní. Docílíte tím nejen větších a chuťově lepších kořenů, ale mrkev se bude také daleko lépe skladovat. Rané odrůdy, které můžete sklízet již v druhé polovině léta, již touto dobou nehnojte, těm pozdním, jejichž čas přichází až v říjnu nebo listopadu, se však vyplatí ještě krmení připravit. Obecně je pravidlem, že naposledy by se mrkev měla hnojit nejpozději měsíc před sklizní.
Čím v srpnu hnojit mrkev
Důležité je vědět, čím a jak mrkev hnojit. Zapomeňte na hnojiva s obsahem dusíku, která by u kořenové zeleniny nadělala víc škody než užitku. Hrozilo by popraskání a deformace kořenů, jež by se poté nehodily k dlouhodobějšímu uskladnění. To, co mrkev v tuto dobu potřebuje, jsou hnojiva s vysokým obsahem draslíku, v menším množství uvítá také fosfor a bór. První dva jmenované elementy zvyšují obsah cukru v zelenině, mrkev tedy bude křupavější a mít sladší chuť, poslední pomáhá vstřebávat živiny.
Mrkev miluje dřevěný popel
Ideálním způsobem, jak hnojit mrkev, je použití dřevěného popela. V něm zelenina najde vše, co aktuálně potřebuje – draslík, fosfor a také vápník. Jednu sklenici popela rozmíchejte v 10 litrech vody a do směsi přidejte dvě polévkové lžíce síranu draselného. Máte-li k dispozici kyselinu boritou, přidejte do roztoku jednu čajovou lžičku. Bór pomůže zelenině s transportem a příjmem ostatních živin, hlavně zmiňovaného draslíku. Místo kyseliny borité stejně dobře poslouží i kyselina jantarová, která je u nás snáze k sehnání.