Hřib s nohou jako tužka a kloboučkem jako knoflík se šíří českými lesy. Mykologové varují, že může zlikvidovat hřib borový

Mykoložka Tereza Tejklová to pro CNN Prima NEWS řekla přímo: hřib štíhlotřenný (Aureoboletus projectellus) už v českých lesích roste. Hlášení přicházejí z pomezí Lužických hor a Ralské pahorkatiny, kde borové porosty nabízejí přesně ten typ stanoviště, který invazní druh potřebuje. Čeští houbaři tak poprvé nečtou o vzdálené pobaltské kuriozitě, ale o houbě, která se usadila v jejich vlastních revírech.

Jak poznáte cizince mezi českými hřiby

Představte si plodnici, která vypadá, jako by ji někdo natáhl do výšky. Třeň dorůstá i přes dvacet centimetrů, přitom zůstává nápadně úzký, pokrytý hrubou síťkou po celé délce. Klobouk na něm sedí jako malý baret: v mládí vypouklý, později zploštělý, hnědooranžový až hnědočervený, na dotek sametový. Rourky pod ním svítí žlutě, s věkem nabírají olivový nádech. Celá plodnice může dosáhnout kolem pětadvaceti centimetrů.

Vedle robustního hřibu borového s jeho mohutným soudkovitým třeněm a širokým tmavohnědým kloboukem o průměru až třicet centimetrů působí štíhlotřenný příbuzný téměř étericky. Tereza Tejklová ho označuje za „docela charakteristický a dobře poznatelný“; kdo na něj jednou narazí, těžko si ho splete s čímkoli jiným v české mykobiótě.

Z Litvy přes Polsko do severních Čech: trasa invaze, kterou nikdo nezastavil

Příběh evropského šíření začal v roce 2007, kdy litevští mykologové zdokumentovali první plodnice v pobřežních borech. Původní vědecká práce z roku 2011 označila za nejpravděpodobnější cestu zavlečení kořeny a půdu importovaných sazenic borovic. Hostitelská dřevina, borovice lesní, roste po celém kontinentu, a druh tak získal doslova nekonečnou síť potenciálních partnerů.

Do roku 2017 evidovaly nález už minimálně čtyři další země a plodnice se objevovaly i více než sto padesát kilometrů od pobřeží. Jana Jančovičová v článku publikovaném v Mykologických listech v roce 2024 shrnula, že podle modelů vhodných biotopů se šíření v pásu kolem Baltu prakticky nedá zastavit.

Klíčový středoevropský precedens přineslo Polsko. Tamní výzkumný tým pracoval s 274 dotazníky a zmapoval desítky nových vnitrozemských lokalit po celé zemi, dávno za hranicí původního pobřežního výskytu. Český sever od polské „základny“ dělí jen pár desítek kilometrů borových porostů. Odborný článek v Czech Mycology z května 2026 už hřib štíhlotřenný zmiňoval jako druh, jehož příchod do Česka se očekává, a v poznámce uváděl možný fotografický záznam z Lužických hor z roku 2025, ovšem bez uchovaného dokladu. Zářijová vlna hlášení tak nepřišla zčistajasna; potvrdila scénář, na který se mykologové připravovali.

Proč borový hřib čelí riziku vytlačení ze svých stanovišť

Oba druhy vstupují do mykorhizní vazby se stejnými borovicemi. Podhoubí invazního příchozího obsazuje kořenový prostor, kde dosud dominovaly původní houby, a právě hřib borový patří mezi ty nejzranitelnější. Atlas České mykologické společnosti ho řadí do červeného seznamu hub ČR v kategorii VU, tedy zranitelný. Na borových stanovištích severních Čech, kam štíhlotřenný druh právě dorazil, se tak potenciální soutěž odehrává na území, kde borový hřib už teď čelí tlaku.

Tejklová přitom upozorňuje na důležitý detail: ani po zhruba patnácti letech sledování v Pobaltí vědci stále přesně nevědí, jak velké škody invazní druh na původní mykobiotě páchá. Zmapovat šíření plodnic je relativně snadné. Změřit, co se děje pod zemí, v síti houbových vláken propojených s kořeny stromů, vyžaduje roky systematického výzkumu. Český checklist nepůvodních hub z roku 2026 to potvrzuje: vliv introdukovaných mykorhizních druhů na lokální ekosystémy zůstává obecně málo prozkoumán.

Co dělat, když štíhlotřenného hřibu potkáte v lese

Zdroje ho shodně popisují jako jedlého a chutného. Jenže právě chuť se stala překážkou vědeckého pokroku: jak upozornila Lucie Zíbarová pro iDNES, nálezci z pomezí Lužických hor a Ralské pahorkatiny plodnice snědli dřív, než je kdokoli mohl laboratorně ověřit. Bez uchovaného materiálu a DNA sekvenace zůstává české potvrzení na úrovni mediálního vyjádření odborníků, nikoliv publikovaného vědeckého důkazu.

Kdo se domnívá, že na štíhlotřenného hřibu narazil, může situaci posunout:

• Důkladně vyfotit klobouk, třeň, rourky i okolní porost, zejména borovice.
• Zapsat přesnou lokalitu a datum nálezu.
• Ponechat alespoň jednu plodnici jako dokladový materiál, nesníst všechno.
• Kontaktovat Českou mykologickou společnost nebo regionální mykologickou poradnu a předat fotografie i vzorek.

Každý zdokumentovaný a uchovaný nález posouvá poznání o krok dál. Na to je dobré myslet.