Měl zahánět morové epidemie, vědci v něm ale našli jed. Devětsil na zahradě raději nezkoušejte

Když se v 16. století po Evropě šířily morové vlny, herbáře doporučovaly drcený kořen devětsilu v pivu nebo víně jako ochranu před nákazou. Anglicky se mu říkalo „pestilence wort“, morová bylina, a léčitelé věřili, že i samotný kouř z páleného kořene dokáže zahnat nemoc. Pověst přetrvala staletí. Jenže moderní chemie ukázala, že tatáž rostlina, která měla zachraňovat životy, nese v sobě skupinu látek, jež je mohou ohrozit. A největší problém je, že to na zahradě nikdo nepozná.

Bylina proti moru, která přežila vlastní legendu

Devětsil lékařský (Petasites hybridus) roste v Česku podél potoků a řek od nížin po horská údolí. Na jaře vyžene červenavě růžové květní stvoly dřív, než se vůbec objeví listy, a ty pak dorostou do impozantních rozměrů, klidně přes 80 centimetrů. Právě mohutnost rostliny a silný kořenový systém zřejmě přispěly k dojmu, že jde o něco výjimečného.

Historické záznamy z University of Virginia dokládají, že devětsil figuroval v protimorových recepturách napříč staletími. Kořen se drtil, maceroval ve víně, přidával do prášků. Nikdo tehdy samozřejmě neměl nástroje na to zjistit, co přesně v rostlině je. A právě tam začíná moderní kapitola příběhu.

Dvě tváře jedné rostliny

Devětsil není „jedna účinná látka“. Je to chemický koktejl desítek metabolitů, které spadají do různých tříd: seskviterpeny, polyfenoly, silice a právě pyrrolizidinové alkaloidy. Přehledová studie publikovaná v roce 2022 v Journal of Ethnopharmacology shrnuje, že farmakologicky zajímavé jsou především petasiny: seskviterpeny, které tlumí leukotrieny a prostaglandiny, a proto se zkoumají v prevenci migrén a při alergické rýmě. Existují i pozitivní klinické studie, například placebem kontrolovaná studie extraktu Ze339 u 186 pacientů s alergickou rýmou.

Jenže vedle petasinů rostlina přirozeně produkuje pyrrolizidinové alkaloidy (PA), konkrétně například senecionin a integerrimin. A tady přichází zásadní zlom. Evropská léková agentura řadí tyto látky mezi hepatotoxické a potenciálně karcinogenní. Databáze LiverTox amerického Národního institutu zdraví je označuje za klíčový bezpečnostní problém u přípravků z devětsilu.

Co přesně PA v těle dělají? Nejlépe popsaný efekt je poškození jater, takzvaný sinusoidální obstrukční syndrom, při kterém se ničí drobné jaterní žilky. Akutní forma se může projevit už za jeden až tři týdny. Chronická, zákeřnější varianta nastupuje po měsících i letech nízkodávkové expozice. Příznaky? Únava, nevolnost, bolest břicha, tmavá moč. Později otoky, zvětšení jater, žloutenka. Problém je, že při dlouhodobém popíjení domácího čaje si člověk tyto příznaky s konkrétní bylinou snadno nespojí.

A devětsil není jediný. Podobný příběh má podběl lékařský, v Česku kdysi běžná součást čajových směsí. Dnes se sušený podběl kvůli obsahu PA podle BOTANY.cz neprodává ani jako součást bylinných čajů.

Extrakt versus odvar: propast, kterou laik nepřekročí

Tady je jádro celého problému. Farmaceuticky standardizovaný extrakt z devětsilu má PA cíleně odstraňovat a kontrolovat obsah aktivních petasinů. Domácí odvar, tinktura nebo macerát z nasbíraného kořene nic takového neumí, jen vyluhuje celý chemický mix rostliny bez jakékoli garance.

Navíc: více než 90 procent alkaloidů se podle přehledové studie z Frontiers in Neurology nachází právě v kořenových a oddenkových částech. Tedy přesně tam, kam sahá tradice, středověký „protimorový“ recept pracoval s kořenem. Domácí pokusy s oddenkem jsou z hlediska PA zvlášť rizikové.

Ani komerční doplňky ale nejsou automaticky bezpečné. Analýza amerického ministerstva zemědělství (USDA) testovala 21 doplňků stravy s devětsilem. Výsledek je výmluvný: pouze 7 výrobků odpovídalo deklarovanému obsahu petasinů a zároveň nevykazovalo přítomnost PA. Sedm z jednadvaceti. To je silný argument nejen proti domácímu zpracování, ale i proti slepé důvěře v cokoli s nápisem „bylinný“.

V českém online prodeji jsou k červnu 2026 dohledatelné přinejmenším dva typy produktů s devětsilem: orální doplněk stravy MOVit AlergoBlock a topický Rosen Moskyto gel na štípance. U orálního doplňku se na veřejné produktové stránce nepodařilo dohledat explicitní informaci o standardizaci bez PA. Americký NCCIH přitom doporučuje zvažovat výhradně produkty certifikované jako PA-free.

Devětsil na zahradě: mít ho, nebo se ho zbavit?

Důležité upřesnění: varování „nezkoušejte na zahradě“ neznamená, že samotná přítomnost devětsilu na pozemku je nebezpečná. Hlavní doložené riziko je požití a domácí vnitřní užívání. Běžný krátký kontakt s neporušenou kůží není popsanou cestou intoxikace. Opatrnost je na místě při dělení trsů přes poraněnou kůži, rukavice stačí.

Kdo se ale chce devětsilu zbavit, čeká ho trpělivost. Rostlina se šíří mohutnými oddenky a dokáže zabrat velkou plochu. Nejúčinnější postup je mechanický: vyrýt co nejvíc oddenků, opakovaně odstraňovat nové výhony a pravidelně sekat, ideálně víc než jednu sezonu. Funguje i zatemnění kartonem se silnou vrstvou mulče, ale počítejte s minimálně dvěma lety. Oddenky nepatří do domácího kompostu, kde by mohly znovu zakořenit; lepší je zelený odpad nebo recyklační dvůr. Herbicid u vodního toku je navíc problematický a zbytečný.

Pro orientaci v terénu: devětsil lékařský má červenavě růžové květy a nápadně žebernaté, duté řapíky. Devětsil bílý kvete nažloutle bíle, má menší listy a téměř oblé řapíky. Podběl poznáte podle žlutých úborů, výrazně menších listů a úplně jiného stanoviště, jako jsou příkopy, násypy a narušená místa.

Devětsil lékařský je fascinující rostlina s historií, která sahá ke středověkým morovým ranám. Ale právě ta historie ukazuje, jak tenká je hranice mezi léčivkou a jedem, a že ji bez laboratoře prostě nepřekročíte bezpečně.